Zavřete oči, odcházím…

Tyhle řádky si sumíruju v hlavě už dva měsíce. A když je teď píšu, nějak se mi nedostává slov. Po dlouhé úvaze jsem ale nakonec dospěla k rozhodnutí a nechci ho už odkládat. Zavírám krám. Odcházím. Končím… Nebojte, nevrhám se pod vlak. Jedná se pouze o konec veskrze virtuální. Rozhodla jsem se skončit s tímto …
Pokračovat ve čtení Zavřete oči, odcházím…

Vánoce – už jsou tady zas!

Když jsem byla malá, měla jsem pocit, že jednotlivé Vánoční svátky od sebe dělí nekonečně široká propast času, delší než vzdálenosti mezi hvězdami na opačných koncích galaxie, která je navíc (samozřejmě naschvál) naplněná nekonečnou nudou v podobě školní docházky, dojídání porcí a čištění zubů dvakrát deně. Teď už jsem velká a mám dojem, že jedny …
Pokračovat ve čtení Vánoce – už jsou tady zas!

Su nějaká nostalgická aneb píseň o rozjezdech

Fenomén brněnských „rozjezdů“ je snad všeobecně znám, ale pro ty, co tuhle největší perlu života v Brně neznají – rozjezdy jsou noční autobusy. Jejich specialitou a velkou výhodou je, že se každou hodinu vydají na svoji pouť nočním Brnem z jednoho místa – a totiž z hlavního nádraží. A tam se zase poté, co rozvezou …
Pokračovat ve čtení Su nějaká nostalgická aneb píseň o rozjezdech