Podzim mám spojený s depresema (wow, překvapivé, co?). Ne, že bych neměla podzim ráda. Vlastně ho mám ráda moc. Barevný listí a jemná vůně tlení v každém parku (která je mi z nějakého důvodu příjemná). Brzké večery, jako stvořené pro čaj a knížku, celkové zklidnění tempa po hektickém létě a pomalé těšení se na Vánoce.Jenomže tak nějak pravidelně se s podzimem něco posere a v listopadu na mě obvykle padá depka jak těžká duchna, co je cítit mlhou a kouřem z komínů. Letos se mi zatím daří statečně vzdorovat, i díky nedávnému výletu na slunnou a horkem středomořeského slunce rozehřátou Maltu, jejíž teplo a pohodu v sobě zatím stále nesu. A taky jsem se zase víc zabrala do tvoření, což je nadmíru uspokojivá činnost, která mi mimo jiné zčásti i vydělává na živobytí, což je celkem příjemnej bonus.
Kdyby mi na základce v hodinách pracovní a výtvarné východy někdo řekl, že jednou mi lidi budou platit za něco, co vyrobím, asi bych se mu vysmála do obličeje. Patrně bych u toho byla upatlaná od barev i ve vlasech a minimálně jednu komčetinu bych měla pevně přilepenou ke školní lavici, na níž by ležela hromádka čehosi, co měl být některý z kreativních výmyslů naší pančelky a za co jsem vždycky vyfasovala nejlíp dvojku (a to s hooodně přimhouřenýma očima).
Nevím, jestli je ona pančelka, která mě mučila ježečky z kaštanů, lepením vystřihovánek nebo tvořením náhrdelníků z těstovin, ještě naživu, ale pokud ano, možná by ji kleplo z toho, že její upatlaný svěřenec, co nezvládnul pomalu ani vystřihnout papírovou vločku, prodává svoje výtvory na internetech.
Takže – po skoro dvaceti letech se mi podařilo vzkřísit naším milým školstvím totálně zadupanou lásku k tvoření a je to celkem slušný lék na jakékoli podzimní splíny. A i když to pořád asi není nic, co by nezvládnul průměrně nadaný orangutan, hřeje to na duši skoro tak, jak čaj s citrónem, zázvorem a medem.
Tohle je asi zatím můj majstrštyk, magnetkové sady, z nichž půlka motivů dokonce vzešla přímo z mého štětce a všechny je dávám dohromady vlastnoručně, až se mi od plackostroje kouří. A ačkoli nejsem úplně talentovaný markeťák, tak nemohu nezmínit, že je to celkem dost oblíbenej vánoční dárek a že eshopům už dávno frčí vánoční sezóna, takže když máte babičku/maminku/kámoše/kohokoli, kdo vlastní ledničku či nástěnku a některej motiv by mu mohl udělat radost, vytáhněte z peněženky 160 ká a pod stromkem zaručuju rozzářené úsměvy. Pořídit si tuhle srandu (jakož i jiné srandy a dokonce i zcela vážné věci) lze na mém eshopu.
Jo, dokonce se pořád pokouším i kreslit. Malování, kdy teda hlavně míchám barvy a tvořím abstrakce, mi jde jakž takž, ale s kresbou jsem pořád na štíru. Na štíru velikosti pěkně vzrostlého slona. Ale zkouším a ze samotného zkoušení mám radost. Tady jsem se třeba pustila do výzvy Inktober, kdy autoři kreslí každý říjnový den na jedno zadané téma. Vydrželo mi to tedy, jak vidíte, jen pár dní, než došla motivace i nápady, ale celkem jsem si to užila a až zase získám odvahu, snad zkusím vykreslit svou ztuhlou a netalentovanou ruku k něčemu, na co budu opravdu hrdá.
Tvorba léčí, baví, uklidňuje a tak všelijak podobně mě prostě hladí po duši, na kterou svými depresivními pařáty pomalounku sahá listopad. Huš, holomku. A teď bych s dovolením na chvíli položila tužku, plackovač i hroudu plastelíny (kecám, tu nemám ;)) a vrátila se k rozečtené knize a tomu výbornému čaji. Užívejte podzimu 🙂 Vaše tvořivá Lúmenn
Krásné obrázky
Někdy se zhmotňují naše přání, tak jako spřízněné duše v našem snění, do výtvarných děl.
Doslova přes noc vznikají sklatby, básně, vynálezy a obrazy, které udělají radost.
Jednou jsem tak chtěl udělat radost smutné holce – dámě a modlil jsem se, aby se jí objevilo znamení v píku, a také , že je ode mě, aby v tom byla líska z nebes, která ji učiní šťastnou.
Splnilo se to přes noc. Dodnes nevím, jestli jsem to jenom neuhodl, že to tak bude. Ale věřte, že přes noc vznikají ta nejkrásnější umělecká díla a nápady, které pomáhají v každodenním životě.
Které se pak realizují. Doslova přes noc vzniká i nový život….Mezi tvůrci je to známý fakt, že dostáváme dary z nebe. Někdo tomu říká talent, ten se pak rozvíjí zapracováním na tom nápadu, vizi, která přichází odněkud, co nedokáže nikdo slovy popsat.
Je to báječné, jaké tvary dokáže dělat hudba do písku. Ty frekvence a rezonance, které již rozehřály nejednoho člověka u srdíčka. Je to jako pozorovat krasohled.
Když člověk zachytí ty vibrace a drží v ruce tužku, uhel, nebo štětec, všechny zachycené vlny vtékají přes barvu na papír a tvoří amazing -tvary.
Všechno, co nás obklopuje má své barvy, tvary, které můžeme objevovat a propojovat do tvarů, které nám dávají smysl. Pohyb při tanci tvoří čáry ve vzduchu a na parketu. Vše se dá namalovat a zachycuje život sám. Obrazy, které žijí pro nás a my žijeme v nich.
To je super… "Jsem lesana", "Hrdý ekoterorista" 😀
Já se zase chystám na první zkoušku se svou funky kapelou Džem a taky se zúčastním spisovatelske akce Nano Wrimo, jako už minulý rok. Uvidím, jak mi to půjde. nanowrimo.org
Porn photo of my ex here => https://vk.cc/8OGwS5