Babišova verze balady o Čapím hnízdě

Médii opět mocně víří kauza „Čapí hnízdo„. Tentokrát se do hry kromě dotačního podvodu a lží kolem něj dostala i slova jako únos, schizofrenie a rozvědka. Vážně – nabírá to grády jako v nějakém špionážním filmu z divokého Východu. Rusky mluvící gauner, vydávající se za řidiče, psychicky nemocný miliardářův syn, prchající autobusem přes Evropu do Švýcarska… no chopit se toho Hollywood, bude to trhák.
Všude se dočteme vyjádření toho nebo tamtoho k té či oné části kauzy. Ale chybí nějaká ucelená verze, kterou by vyprávěl její hlavní aktér – premiér Babiš – ze svého úhlu pohledu. Od začátku až do konce. Já vím, je to těžké vysledovat, neboť místo souvislého vyprávění neustále vykřikuje slova jako „kampaň“, „účelovka“, „podraz“, jako by sám trpěl duševním onemocněním, Tourettovým syndromem. Ale přesto se o to nyní pokusím. Všechny součásti příběhu pocházejí přímo z úst samotného Andreje Babiše, jedná se tedy o jeho verzi událostí.

Představme si na chvíli, že vše, co premiér Babiš říká, je pravda… Takhle příběh o Čápáku vypráví on…
Bylo nebylo, Andrej Babiš stál v zoo ve frontě na krmení koz. V této památné chvilce jej napadlo, že by tuhle frontu stát nemusel. Že by si takovou zoo mohl postavit vlastní. Když jste miliardář, asi vás takové věci napadají v jednom kuse.
Jenomže – ouha. O nápadu se dozvěděli jeho milované děti z minulého manželství – Adriana a Andy. A že tatínkovi udělají radost a tuhle zoo s konferenčním sálem a dalšími vychytávkami za stovky milionů tátovi postaví.
Starý Andrej zatlačil slzu dojetí. „Milé děti, jsem sice bohatý jako sultán a mohl bych vám zvýšit kapesné, abyste si mohli postavit tříhektarové pískoviště s jízdarnou a hotelem,“ pronesl něžně. „Ale už jste velké a musíte se naučit dojit prachy z Evropské unie samy. Pojďte, ukážu vám jak na to.“
A jak řekl, tak také udělal. Mohl sice svoje děti nechat podnikat úplně bez dozoru a po svém. Mohl je nechat založit si vlastní firmy. Ale to hodný otec nedělá, takovéhle věci. Místo toho napíše webovou doménu nově vznikajícího areálu Čapí hnízdo na svou firmu. Hodný otec půjčí dětem svoje právníky, kteří jim ukážou, jak skrýt vlastnickou strukturu pomocí anonymních akcií. Ukážou jim také, jak vydyndat z EU 50 milionů a jak vykazovat poskytování fiktivních reklamních služeb za stamiliony, aby se zdálo, že Čapí hnízdo prosperuje.
Jenomže ani know how starého Andreje nestačilo a dětičkám projekt zkrachoval pod rukama. Shodou okolností to zjistily těsně poté, co vypršely dotační podmínky, kdy musela Čapí hnízdo vlastnit malá nebo střední firma. Jaká to náhodička!
I přišly prosit k otci a ten se s velkodušností sobě vlastní rozhodl, že areál opět vezme pod velká a mocná křídla Agrofertu. Koneckonců, mluvil o Čapím hnízdě v médiích jako o něčem, co patří jemu samotnému, ba dokonce se krásou a úžasností tohoto areálu chlubil, tolik mu projekt jeho dětí přirostl k srdci.
Jenomže čas běžel. Andrej se stal ministrem financí. Veleúspěšným politikem. Ne jako Kalousek. Ale opravdu veleúspěšným, kterého lid zbožňoval.
Jenomže zlí, odporní mafiáni ze starých politických struktur, si to nechtěli nechat líbit. Přemýšleli, jak se Andreje, který jim zatápěl a ubližoval tím, že sám vyčerpal všechny evropské peníze a na ně nic nezbylo, zbavit. A vzpomněli si na malinkatou tříhektarovou farmičku, obklopenou malebnou sedmdesátihektarovou krajinkou, za půl miliardičky, kterou v potu tváře vystavěly Andrejovy milované děti za laskavého a poctivého přispění evropské unie. Farma krásně vzkvétala a obohacovala celý kraj, děti se do ní sjížděly v celých zájezdech, aby si mohly pohladit kozičky a jehňátka a jejich rodičové si pak mohli dát svíčkovou za přívětivou lidovou cenu 450 Ká čé.
Mafiáni se rozhodli tuto idylku rozbít. A anonymně udali milého Andreje, že prý peníze z EU dostal neprávem. Jaká to drzost. Nepravda. Ba dokonce i lež!
Jenomže starý moudrý Andrej nemohl jen tak přijít a říct: „Sorryjako, tuhle krásnou farmu postavily moje šikovné děti a dostaly tak dotaci úplně průhledně a křišťálově čistě.“ To by mafiánům jenom hrálo do karet. A tak musel mlžit, zapírat, tvrdit, že to patří nějaké firmě z holdingu nebo právníkům nebo třeba Kalouskovi, aby své děti uchránil.
Ale bohužel, novinářské hyeny, placené mafií, se dozvěděly pravdu i tak. A Andrej nakonec v hodinovém očistném monologu, hodném největších řečníků dějin Démosthéna a Cicera, přiznal, že Čapí hnízdo postavila Adrianka s Andym. A on je, jako milující otec, jen chránil před lynčem a zlovůlí mafie.
Žel mafie si nedala pokoj a chudáka Andreje i s celou jeho rodinou obvinila z podvodu. Začalo tretní stíhání. Hanba. Skandál. Hrůza.
Adrianka již v době stavby nádherného víceúčelového areálu trpěla bipolární poruchou vítevycotoje. Hroznou nemocí, která jí zabránila později vypovídat na policii, ale v řízení velkého projektu jí nijak nebránila. Takhle je Adrianka statečná a úžasná.
Andy v době stavby Čapího hnízda řídil letadla, takže psychicky byl na tom asi celkem fajn. Jenomže pak na něj v plné síle udeřila schizofrenie vítevycotoje. Andrej jako milující otec samozřejmě neváhal. Jsa být miliardářem, mohl synovi zaplatit tu nejluxusnější kliniku ve Švajcu. S výhledem na alpské vrcholky a fialové krávy. Mohl ho svěřit do rukou týmu sexy rozleskávaček se vzděláním v oboru psychiatrie a dělání lásky zároveň. Nebo ho vlastně mohl svěřit do rukou jakéhokoli odborníka, aspoň.
Jenomže takhle se milující miliardářští trestně stíhaní otcové ve vedení státu nechovají. Ti pro své syny chtějí jen to skutečně nejlepší.
A tak Andyho dostal na starost pan Protopopov, jehož jedinou kvalifikací pro péči o psychicky nemocného člověka je manželství s psychiatričkou a řidičský průkaz skupiny B. To se nezdá jako příliš bohatý životopis, ale nakonec se ukázalo, že právě řidičský průkaz byl nejlepší terapií. Když totiž máte schizofrenii, nic vás ráno tak nevykope z postele, jako s ruským přízvukem halekající kamioňák, který vás táhne na závoznickou šichtu.
Je krásné, když si váš psychicky těžce nemocný syn najde kamaráda, skoro bratra, který se o něj nezištně stará. A protože, jaká smůla, tenhle kamarád umí jenom rusky, je krásné, že ho vezme na dovolenou na Ukrajinu, na Krym a do Ruska. Nic člověku nepomůže na pošramocenou psychiku jako pobyt na území, anektovaném protiprávně jiným státem, kde stále probíhá občanská válka.
Dokonce vás to potěší natolik, že svého hluboce milujícího skorobratra obviníte z únosu, sotva vás na pár dní nechá bez dozoru v překrásném industriálním městečku Krivý Rog. Z celé té ruskojazyčné psychické pohody pak nevděčně uprchnete do Švýcarska, kde se schováváte před světem.
A nakonec to všechno zkazí ti všiví novináři. Ty hyeny. Škandál. Hrôza! Nejenže zcela bezskrupulózně zazvoní na dveře, oni se dokonce poté, co se ty dveře otevřou, baví mezi nimi s dvěma dospělými lidmi! Jenom tak! Ani jim to není blbý! A jako vrchol všeho je jeden z těch lidí údajně duševně nemocný a novináři mu v klidu kladou otázky, on na ně v klidu odpovídá, přičemž vedle něj úplně klidně stojí jeho matka a nijak do toho nezasahuje. To prostě překračuje meze jakékoli novinářské etiky! Dost pravděpodobně to taky celé platily tajné služby ve spolupráci s mafií, protože brýle s kamerou, to je drahej špás, co přijde i na pár tisícikorun. No prostě hnus velebnosti, mafie si nedá pokoj a chce velkého Andreje vyhnat z politiky a ještě si to schválně naplánuje na datum, kdy je služebně v Palermu. Věřili byste tomu?
Tak tady to vidíte. Andrej, král Agrofertu a premiér české gubernie, je čistý jako lilium. O svoje děti vzorně pečuje, učí je prvním krůčkům v podnikání i základům ruské konverzace. Onemocní-li, sežene jim plně kvalifikované ošetřovatele i dovolenou jim zaplatí. Před policií je moudře chrání. Však jsou to děti ještě malé, rozumu ve svých pětatřiceti a devětatřiceti letech ještě nemají. Kdyby normálně vypovídaly a normálně na policii řekly, že podnikání prostě bylo jejich a na dotaci prostě měly právo a vše je tak v pořádku, mohlo by jim to ublížit. A tak je tatínek ochrání. Děti jsou totiž to nejcenějšší, co máme. Na co bychom jinak křivě přísahali?
A teď beze srandy – někomu z vás fakt tahle verze událostí připadá smysluplná a reálná?

14 komentáře “Babišova verze balady o Čapím hnízdě

  1. Být to špionážní film, asi bych se bavila tou neskutečně konstruovanou zápletkou a při hodnocení bych dala možná i půl hvězdičky…
    Fakt, jako film bych to brala.
    Jako realitu to ale fakt pobrat nemůžu. 🙁

  2. Takhle napsané to vypadá jako bondovka z Divokého východu. Ale bohužel, je to víceméně přesný – byť maličko humorně nadsazený – přepis skutečných událostí a prohlášení. Byla by to celkem veselá historka, kdyby to byla historka a ne skutečnost, a kdyby byla veselá a ne smutná :-).

  3. Myslím, že ve vyšší politice není nikdo kdo nemá máslo na hlavě. Zaráží mne ale jedno-novináři vletí na člověka do bytu a nafilmují ho srytou kamerou? Ve švýcarsku kde je to tresné? Nabiš prohlásí že syn je psycho. nemocný, prokáže se to lékařským spisem a nevináři před synovým bytem stepují jak kudlanky? Proč nikoho nenutili aby, se souhlasem syna, přešetřili diagnózu a postup léčby? že by jim už syn nemusel dát? Kdo zažil nějakou psychickou nepohodu, ví, jak radikálně jej to změní od normálního života. Máma v depresi (obyčejné…)na první dobrou seřve celou rodinu i se psem a když se jí uleví, nejraději by vše odvolala.Brečíme a skládáme se na spoustu případů nemocných dětí a tady je vážné podezření na nemoc Babišova syna a vše je jedno?Mimochodem, myslím že na Krym by ho chtěl ukrývat(unášet) leda blázen, musí to tam být prolezlé špiony včetně našich jak psí bouda blechama…
    Apropo, byl by Babiš jediný který obsadí své blízké a známé do funkcí ktaré se nevykonávají a jsou tzv. ozdobné?

  4. Oni jsou pak duševně oduševnělí, jakmile jim na všechno přijdou.Někteří mají imunitu, a  tak si do svědomí nevidí. Jiní mají takřka doživotní funkce a když od tebe somrujou jejich sjetí příbuzní, kteří si myslí, že všichni se topí v – pro ně drobných- velkých prachách.

    Peskujou se mezi sebou a navenek dělají blbečky, když se je někdo zeptá…Je to prolezlé od politiky přes justici. Sorryjako, ale bohužel už to trvá příliš dlouho ta propojenost solidarity některých korytářů/řek.
    Mají umění mlžit. Umění na něco , nebo na někoho něco svést. Vytvářejí lobbingem smradlavé otvory v zákonech a těmi pak prolézají, s těmi , na které mrknou a hned ví, na kterou stranu se klonit, nebo kam odklonit penězovody.

    Mají své bílé koně a ti mají mnoho svých   smluvně vázaných firem, kde každá ví jen střípek toho, co se děje. Mají více dočasných zaměstnanců, na které se hodí špína a ti se pak vymění a funkce se přejmenují, nebo vyperou.

    Vede to do zemědělství a na energo sítě. Nepřehledné změti přeskupujících se sro a jednatelů, najatých lidí…Fiktivních sídel…Celé to postupně praskne. Nedá se to zastavit.

  5. Babiš mi velice připomíná mého zesnulého dědečka a působí na mě jako upřímný člověk s laskavým srdcem. Podle mého názoru za minulého režimu byl každý poctivý a slušný člověk v STB. Velmi se mi líbí, jak Lůmennka o něm tak hezky píše. Také ta fotka lázní, kde se léčil jeho syn je důkazem jeho starostlivosti. Věřím, že časem se třeba Lůmenka s Andrejem skamarádí.Já budu volit Andreje, je to můj vzor a idol a chtěl bych být jako on.

  6. 1. Schizka i bipolární porucha mohou skutečně "uhodit" nenadále a ze zdánlivě plného zdraví (biopsie mozku se běžně nedělají) a ten člověk před tím může klidně projít i náročnými psychotesty.

    2. "Návštěva" ve Švýcarsku natáčela skrytou kamerou a mikrofonem (což je tam trestné).

    3. Nakolik bylo nebo nebylo Čapí hnízdo podvod by musel rozhodnout nezávislý soud. Faktem je, že po formální stránce dotační podmínky porušeny nebyly (to sama přiznáváš), takže jde jen o to, zda se dá najít nějaký účelově natažitelný (=gumový) paragraf, který by se dal Babišovi navléct na krk.

    4. Normálním lidem je to navíc šumafu, protože EU vnímají jako nepřátelskou organizaci a dotace jako zlodějinu (a kdo okrade zloděje …)

    5. Za éry ČSSR musel být každý, kdo vyjížděl za hranice v ranku zahraničního  obchodu spolupracovníkem STB, takže opět nějaké "burešování" občany, kteří zažili minulý režim (a lucidnější z těch, kteří ho už nezažili) nechává chladným.

    6. Pozitivní je, že krom účasti profesionálních křiklounů se nepodařilo "liberálním demokratům" vyvolat nějaké masívní demonstrace. Jistě k tomu mohlo přispět i to, že naposled před nimi na Staromáku svrhával vládu Krvavý Kléma.
    A vyhazování položených kytic lidi ještě taky pamatují. Dělali to STBáci a SNBáci o Palachově týdnu (aby bylo jasné, k jakým tradicím se u nás "liberální demokracie" hlásí).

  7. [9]: Nezávislý soud nemůže o kauze rozhodnout do chvíle, kdy bude tato souzená osoba premiérem republiky. A to je hernajz firnajz to, oč tady celou tu dobu běží. O nic víc. Kdyby se AB už dávno vzdal premiérského křesla, mohl mít klid a celé trestní řízení by se dělo relativně bez větší pozornosti médií. Pokud ale trestně stíhaná osoba má zároveň moc nad policií (skrze ministerstvo vnitra) nebo justicí (ministerstvo spravedlnosti), jen těžko se můžeme divit, že nejusilovněji pracují novináři, nad nimiž narozdíl od policistů nebo státních zástupců nestojí žádný ministerský bubák. A je úplně putna, jestli Babiš zločin spáchal nebo nespáchal, to by skutečně měla rozhodnout policie a soudy. Ale prostě v právním státě nemůže obviněný zároveň šéfovat těm, kdo o jeho vině rozhodují.

  8. Kdo zná , jak to chodí v justici, tak ví, že soudci mají problémy v rodině a pak ty vztahy s dalšími soudci a právníky, a někteří i se státníky.

    Také ví, že spravedlnost je vzácná perla, která se těžko hledá. A účelových řízení je spousta,těch které se vyřešit nikdy nemají  a měly by. Jednostrannost je na některých soudech pravidlem zjednodušení. Řeči v mainstreamu bývají o průtazích, protože o tom umí mluvit každý. Problém je však v kvalitě zjišťování skutkového stavu a objektivitě. Skutečná vyzrálost soudních osob v kontextu celého práva a etiky.
    Je tam opravdu řada soudců, kteří si nechají vše nadiktovat a dokonce ani to nejsou schopni zapsat a v dikumentaci je neskutečný nepořádek. Kontrolní orgány ministerstva dostatečně nefungují. Soustavné vzdělávání soudců a jejich celistvé seznámení s judikaturou hapruje. Závazky k rozhodnutím nejvyšších soudních instancí nejsou dodržovány a zaváděny do homogenizace práva na celé ploše justice. To je zpráva s "fronty", nejde o domněnky. A také ověřeno známými advokátními kancelářemi, klidně ověřte.

    Zavádění nových právních norem do právní praxe je zkostnatělé a chybí intuice a rozumné zvážení individuálních případů.  Tedy právní aplikace na jednotlivosti bývá nevyjasněna. Přístup jednotlivých úředních osob je zcela zatížen libovůlí, někdy méně někdy více. Nelze paušalizovat, ale ani přehlížet osobní zkušenosti mnohých právníků a občanů s chodem těchto orgánů.

    Spravedlnost bývá často blokována nějakou větičkou, kterou si někdo nějak vyloží a pak se právní posouzení dělá zase znova. Důkazy nebývají hodnoceny dle Ústavních nálezů v celé své společné návaznosti a vyváženosti s argumenty.

    Právně významná fakta unikají. Někdy se vyřeší malý průtah, ale důkazní kvalita a vypovídací hodnota je někde jinde. A tak se jede dokolečka dokola, že jsou kauzy celou řadu let na mrtvých bodech a pak je výsměchem, že se slátají nějaké staré informace s novými a výsledek je zcesty.

    Chtělo by to zástupce advokátních kanceláří, členy občanských sdružení a na konferenci projít v bodech, jaké postupy ke zlepšení lze najít.

    Ministerstva , parlament a státní správa potřebuje někde nahlédnout do shromaždiště takových dat. Jinak dělají každý, jak ho napadne. Některým nejde zazlívat, ale jiní vyloženě tápou,kdy si toho všímá široká veřejnost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.