Rubrika:Lúmennčin veřejný deníček…

Když jsem byla malá, měla jsem pocit, že jednotlivé Vánoční svátky od sebe dělí nekonečně široká propast času, delší než vzdálenosti mezi hvězdami na opačných koncích galaxie, která je navíc (samozřejmě naschvál) naplněná nekonečnou nudou v podobě školní docházky, dojídání porcí a čištění zubů dvakrát deně. Teď už jsem velká a mám dojem, že jedny …
Pokračovat ve čtení Vánoce – už jsou tady zas!

Fenomén brněnských „rozjezdů“ je snad všeobecně znám, ale pro ty, co tuhle největší perlu života v Brně neznají – rozjezdy jsou noční autobusy. Jejich specialitou a velkou výhodou je, že se každou hodinu vydají na svoji pouť nočním Brnem z jednoho místa – a totiž z hlavního nádraží. A tam se zase poté, co rozvezou …
Pokračovat ve čtení Su nějaká nostalgická aneb píseň o rozjezdech

Podzim mám spojený s depresema (wow, překvapivé, co?). Ne, že bych neměla podzim ráda. Vlastně ho mám ráda moc. Barevný listí a jemná vůně tlení v každém parku (která je mi z nějakého důvodu příjemná). Brzké večery, jako stvořené pro čaj a knížku, celkové zklidnění tempa po hektickém létě a pomalé těšení se na Vánoce. …
Pokračovat ve čtení Tvořením proti podzimnímu splínu

Před nějakým tím měsícem jsem psala o tom, že si potřebuju dát pauzu od podnikání. Že mi z toho všeho už hrabe, protože se mi nedaří tak, jak bych si přála (a jak by moje peněženka potřebovala) a že vlastně tak nějak nevím, co se svým životem. A tak jsem si dala na celý měsíc …
Pokračovat ve čtení O padání, vstávání a babím létě

Tak mám za sebou (a kupodivu celkem úspěšně) první rok manželství. Říká se tomu prý bavlněná svatba. Ačkoli nemám tušení proč, když druhý rok je prý svatba papírová a papír je přeci jen méně cenná komodita, než bavlna. Buď jak buď, zítra, až se probudím vedle drahého, budu moci říct – dobré ráno, miláčku, už …
Pokračovat ve čtení Jeden rok z padesáti

Vím, že mě čte celkem dost lidí, co jim jsou jakékoli „ezo věci“ cizí. Každopádně tady trochu toho ezo shitu bude, tak s tím počítejte a smotněte si třeba brko, ať to líp vydejcháváte (ó bohové, kdy se z jemné, ažpatetické blogerky stala taková protivná cynická obluda?). Připraveni? Takže… Zatmění Měsíce minulý pátek jste asi …
Pokračovat ve čtení Happy Moon eclipse

Jej. Víc než dva týdny od posledního článku. To se mi už nějakou chvilku nestalo. Zmizela jsem takříkajíc po anglicku. Ale hodně jsem to potřebovala. Tak jako loni jsem opět odjela na 14 dní na skautský tábor, abych vypnula telefon, zmizela mimo signál a řešila úplně jiné problémy, než ty, co se na mě valily …
Pokračovat ve čtení Ahoj, civilizace, jak ses tu beze mě měla?

Návraty z divnoakcí mezi divnolidmi pro mě byly odjakživa oříškem. LARPy, fesťáky, ale i víkendové semináře… Těžké je unést šeď reality poté, co celý víkend zažíváte jednu podivnost za druhou. A Junktown byl jedna taková velkolepá megapodivnost, takže ačkoli je středa, pořád jsem se ještě nezbavila vykuleného výrazu a občas mám tendenci třeštit oči do …
Pokračovat ve čtení Vzhůru do nekonečna a ještě dál…

Minulý týden bylo novolunní v Blížencích a kdo věříte ta tyhlencty ezo legrácky, tak to znamená nové začátky a že vše se v dobré obrací. A kdo nevěříte, tak aspoň vězte, že to byla pravda. Teda, zatím to tak vypadá. Zatímco poslední měsíc byl po***ným navrch, od středy minulého týdne se zdá, že se to …
Pokračovat ve čtení Ča ča ča

Mám ráda, když každý den není jeden jako druhý. Cesta do práce, z práce, snídaně, oběd, večeře, vyčistit zuby, spát… No dobře, těmhle věcem se asi většinu dní nevyhneme, ale když se rozhlédneme okolo, zjistíme, že kulisy k našemu obvyklému scénáři se den co den mění. Baví mě věnovat pozornost drobným podivnostem, které se neustále …
Pokračovat ve čtení Drobné podivnosti všedního dne