V roce 2017 jsem celkem přečtla 61 knih. A pochopitelně se mi některé líbily více, než jiné. Toto je žebříček těch nejlepších deseti, které se mi dostaly do mých chtivých čtenářských spárů 🙂 V předešlém článku jste si mohli přečíst příčky 6-10, dneska nás čekají ty největší perly 😉(A ano, uvědomuji si, že rok 2017 skončil už před nějakými 10 měsíci. Nazývejme to třeba „blogerská prokrastinace level expert“. A teď už se vrhněme do víru písmenek a šustění stránek…)
5. Kvantová nocAutor: Robert J.Sawyer
Počet stran: 384
Žánr: psychologický, sci-fi
Rok vydání: 2016 (originál), 2017 (česky)
Představte si, že jedním stisknutím tlačítka můžete zcela změnit charakter člověka. A představte si, že pomocí kvantové fyziky můžete změnit vědomí celého lidstva. Využili byste takový nástroj? Právě tento problém řeší experimentální psycholog Jim Marchuk, který se skrze svůj výzkum sociopatů dostane k poznatkům, že každý člověk má nastavené své vnímání světa jinak. Lidé ze skupiny Q1 jsou jednodušší až banální, bez schopnosti hlouběji přemýšlet a vést vnitřní dialog. Q2 jsou pak ryzí sociopaté, ovšem disponující představivostí a vnitřním hlasem. A skupina Q3 pak má představivost sociopatů, ale k tomu i schopnost empatie a alturismu. A hádejte, koho je na světě nejméně. A hádejte ještě jednou, do jaké skupiny patří světoví vládcové.
Kniha si pokládá velmi zajímavou otázku, jestli je v zájmu „vyššího dobra“ v pořádku změnit celý svět. A nepředkládá na ni úplně jasnou odpověď. Úžasná sonda do lidské psychiky s filozofickým podtextem.
Moje hodnocení: 94%
4. Dům stínůAutor: Dean Koontz
Počet stran: 352
Žánr: horor, sci-fi
Rok vydání: 2011 (originál), 2012 (česky)
Dean Koontz je známý zejména jako autor hororů a právě klasický horor jsem od této knihy očekávala. Pendleton, tajemný dům na kopci, stojící na prokletém místě, v němž se jedné noci začnou dít podivné události. Do bytů se vkrádají podivné stíny a realita se kroutí a praská, aby obyvatele domu vymrštila do úplně jiného, děsivého a zvrhlého světa. Zní to jako horor, že? Jenomže to je, dámy a pánové, scifíčko jak vyšité. A moc dobré scifíčko v naprosto netradičních kulisách.
Postupně spolu s postavami, jež tvoří pestrá směsice nájemníků domu od starých dam po autistického chlapce, odhalujeme jedno tajemství za druhým, až dojdeme k naprosto podivnému a překvapivému závěru.
Na databázi knih má tahle knížka hodně nízké hodnocení. Řekla bych, že je to hlavně tím, že kniha vůbec není tím, čím se na první pohled zdá a v závěru se dopouští jistých drobných klišé. Pro mě to ale byl fascinující výlet do hlubin představivosti autora a smekám před brilantností nápadu.
Moje hodnocení: 95%
3. PrachAutor: Hugh Howey
Počet stran: 368
Žánr: postapo, sci-fi
Rok vydání: 2013 (originál), 2016 (česky)
Závěrečný díl postapokalyptické trilogie, jejíž ani jeden díl nechyběl v mém každoročním top ten. A jak u třetích dílů trilogií bývá vcelku výjimečné, Prach se probojoval na třetí příčku a považuji ho ze všech dílů za nejlepší.
Ve zkratce – série pojednává o projektu na „zušlechtění“ lidstva pomocí toho, že prostě většinu lidstva vyhladíme a zbytek zavřeme do „sil“, tedy jakýchsi krytů, kde žijí generaci za generací podle přísného řádu, který zajišťuje jejich přežití a také (a to hlavně) nevědomost.
Jenomže člověk je tvor zvědavý a tak sledujeme postupné odhalování celého zrůdného plánu a cestu za svobodou. Díl za dílem série nabývá na spádu a autor nás často nechává tápat ve slepých uličkách a klamných náznacích, aby nás dovedl do velkolepého finále, díky němuž jsem zůstala zírat s otevřenou pusou. Povinná četba pro všechny fanoušky postapo žánru.
Hodnocení: 96%
2. VypravěčkaAutor: Jodi Picoultová
Počet stran: 512
Žánr: historický, psychologický
Rok vydání: 2013 (originál), 2014 (česky)
Dobré je, že jsem touhle knihou objevila Jodi Picoultovou. Špatné je, že jsem touhle knihou objevila Jodi Picoultovou – protože se jedná o její nejlepší román a tak každá další její kniha je o něco slabším odvarem brilantní Vypravěčky.
O druhé světové válce, koncenračních táborech a strašlivých osudech Židů už toho bylo napsáno hodně. Tento příběh se ovšem odlišuje tím, že v něm nečteme jen chmurné vyprávění trýzněných lidí, ale díváme se na příběh i z druhé strany – očima důstojníka SS Josefa Webera. Vraha. Zrůdy. A taky starce nad hrobem, který chce, zkroušený vinou, odejít ze světa.
Právě proto svůj příběh vypráví Sage, židovské dívce, která zároveň poslouchá i vyprávění své babičky, přeživší z koncentráku. Příběhy obou se protínají a Sage stojí před rozhodnutím, zda vykonat spravedlnost nebo místo vraždy dojít k odpuštění.
Kniha je v recenzích opředená mnoha superlativy a ani já nebudu výjimkou. Příběh vás prostě chytně a nepustí. Jistá klišovitá osudovost nebrání čtenářskému zážitku a na morální otázky, položené v knize, se odpovídá jen velmi těžko. No co vám budu povídat, slzičky tekly proudem a příběh ve mě rezonoval ještě dlouho po dočtení. POkud rádi čtete o druhé světové válce, tahle knížka by vás neměla minout.
Moje hodnocení: 97%
1. Všemi dary obdarovanáAutor: M.R.Carey
Počet stran: 412
Žánr: postapo, sci-fi
Rok vydání: 2014 (originál), 2016 (česky)
Fanfáry, prosím, máme tu první příčku. A řeknu vám, že zcela neočekávanou. Tuhle knihu jsem totiž původně vůbec nechtěla číst. Vyhrála jsem ji na sklonku roku 2016 v soutěži Radiožurnálu spolu s další náloží knih a její název ani obal mě vůbec nezaujaly. Jenomže nouze naučila Dalibora housti Lúmennku čísti a když jsem neměla nic jiného ke čtení, zkusila jsem otevřít Všemi dary obdarovanou. A zavřela ji o několik hodin později, s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou.
Tahle knížka mě dostala na tolika různých rovinách, že ani nevím, odkud začít. Při čtení prvních stránek máte dojem, že sledujete příběh obyčejné holčičky, která je z nějakého důvodu držena na vojenské základně, zatímco kolem v postapokalyptické krajině pobíhají jakési variace na zombíky. Takže čekáte příběh ála Harry Potter, tedy že vyvolené děcko zachrání svět. A vlastně máte pravdu. Tak trochu. Protože „vyvolené děcko“ a „zachránění světa“ tady absolutně nezapadají do obvyklého klišé.
Cokoli dalšího bych napsala, bude spoiler a právě to, že netušíte, kam příběh směřuje, jej dělá tak kvalitním a strhujícím. Takže dodám jen, že tuhle knihu si prostě musíte přečíst. Protože převrací žánr postapa naruby. Protože pracuje s totálně podivnými hlavními hrdiny. A protože se prostě zatraceně dobře čte. Všemi dary obdarovaná je tak ode mne obdarovaná nejvyšším možným skóre devětadevadesáti procent a razítkem „by Lúmennka approved“.
Moje hodnocení: 99%
Exkurze skončila přátelé. Doufám, že jsem vás navnadila do čtení alespoň některé z deseti „úplně nejvíc nejlepších“ knížek, které jsem zhltla v roce 2017. A pomalu se nám blíží závěr roku 2018, takže brzy tu bude další žebříček. No, pokud si zase nepočkám do listopadu 😀
Máte vy nějaký knižní tip? Sem s ním!
PS: Jo, vím, že blog.cz blbne tak, jak ještě nikdá. A taky jsem z toho špatná. Jenomže nějak nevím, co s tím 🙁
Super knížky, červená knihovna. 🙂
Viz P.S.: exodus Lúmennko, exodus 🙂 podobně jako ti Martin od Veruce přesyslovával Posla světla, dokud je co syslit 🙂
Moc mě zaujala ta Vypravěčka – jak obálkou, tak popisem. Vypadá opravdu zajímavě, musím se po ní podívat!
Zajímavé! Na Vypravěčku a poslední dva díly Sila si brousím zuby už dlouho. Určitě se podívám po Všemi dary obdarovaná, tenhle postapo žánr mám moc ráda.
Žádná shoda v tomto roce, ale Prach vypadá velmi zajímavě.
blog.cz nemá budoucnost. Ale je hezké, že se tady nabalila parta lidí, kteří si občas něco okomentují. Jinde na blozích je to jinej level.
Kde se tvoří jiné konexe.
Já si píšu knihu, kde sehrávají roli milé postavy a milé postavy. Čtenář se pak naučí pozvolna rozpoznávat, ty milé psychopaty a sociopaty a ty milé empatické lidi. Milí tam budou všichni.
Zápletky budou podobné, aby to stejně jako v životě čtenář neměl lehké. Ale nakonec čtenáři společně poznají, kdo je jaká postava a co za tím je. Dovolil bych si pak nasadit neočekávaný happyend. Ještě to není dodělané. Vzorové postavy doznívají své zápletky.
Stres se mění v humor: https://www.youtube.com/watch?v=BKorP55Aqvg
[2]: já právě pořád nevím. Možná radši skončím, než se někam přesouvat. Tyhle stránky na této doméně rostou a vyvíjejí se 12 dlouhých let. Vedou na ně stovky odkazů, mají svoji duši, svoji energii. převést je někam jinam by znamenalo sebrat jim jejich podstatu, to, čím jsou.
Když vezmeš starou knihu s potrhanými zažloutlými stránkami a znovu ji vydáš na lesklém papíře, bude to ta stejná kniha, se stejným obsahem, ale stejně když ji vezmeš do ruky, bude působit jinak.
Dává to aspoň trošku smysl? 🙂
[7]: Rozumím. Já jsem byla naneštěstí už od září 2007 spíš nomád, tak mi ty přesuny nedělaly z hlediska nostalgie problémy. Jenom že tu funguje čím dál tím míň věcí …
[8]: já vím 🙁 loď se evidentně definitivně potápí. Já mám ale druhý web, na vlastním hostingu, který mě do jisté míry i živí, a nejspíš brzy svoji působnost přesunu jenom tam. Tenhle blog mám archivovaný, takže o něj nikdy nepřijdu, i když se blog.cz rozpadne na kusy. Ale smutno mi bude, to jo 🙂
[9]: Já bych bývala zůstala na blog.cz , mně tu nic nechybělo. Až se mi rozsypala galerie s obrázky, už dva roky zpátky, a tehdy ještě Standa mi odepsal, že je to všechno přes Galerie.cz , že se ta služba už nevyvíjí a že s tím nejde nic dělat. Tak jsem se přesunula jinam …