Kruh věčnosti (část čtvrtá)

Předposlední část příběhu kněžky Alwë nám odhalí zajímavé souvislosti. V přechozích dílech (první najdete zde, druhý zde a třetí zde) jsme zjistili, že Alwë je z rodu sidhe a přesto slouží bohyni Morrigan. Při věšteckém rituálu pro irského krále Alwë zjistí, že vůdce královy družiny Finnewan O’Reily není obyčejným člověkem, ale jeho duše pochází z rodu sidhe a co víc – už kdysi dávno se setkali. Za jakých okolností a jak s tím souvisí slova bohyně Morrigan, že „dcera sidhe nalezne, co ztratila, aby ztratila mnohem více“ se dozvíte v této části.

Doklopýtali jsme do lesa vysoko nad údolím, celou cestu mě musel zpola táhnout a zpola nést, moje tělo bylo příliš ochromené z prudkého návratu duše a mysl nebyla schopná jej ukáznit. Místo toho se mi jen po tvářích koulely slzy a rty jsem měla rozkousané do krve, jak jsem se snažila potlačovat vzlyky.

Finnewan mě položil na zem a opřel o strom. Byli jsme více než tři sta kroků od okraje Mlhy. Nad hlavou se nám klenulo hvězdné nebe a s vrcholky stromů si pohrával noční vítr. V jakoukoli jinou dobu by mi tato chvíle přišla jako nejvhodnější pro opětovné setkání, ale ne teď. Rozhodně ne teď.

„Kolik…kolik jsi toho viděl?“ dostala jsem ze sebe zadýchaně a uchopila ho za ruku tak pevně, že jsem mu musela přerušit oběh krve.

Mlčel a díval se na mě šedýma očima, očima sidhe. Neměly to světlo věčnosti, ale patřily synovi sidhe, o tom nemohlo být pochyb. Zírali jsme na sebe snad minutu, snad tisíc let, než opatrně uvolnil svou ruku z mého sevření a pevně mě objal.

Odstrčila jsem ho z prudkostí, kterou bych od vyčerpaného těla nečekala. „Můžeš mi konečně říct, co jsi všechno viděl?“ vyštěkla jsem a jako smyslů zbavená jsem mu vrazila pořádnou ránu pěstí.

Chytil se za tvář a sykl. Kouzlo chvíle bylo pryč a místo Telmetana, sidhe královské krve, tu zase byl jen obyčejný irský voják, vyslanec svého krále.

„Slyšel jsem vše, co Bohyně říkala o králi a o rakovině jeho bratra. Ale potom, potom se najednou ten hlas ztratil a já jsem v Mlze uviděl Jiný svět a taky tebe a…sebe?“ zkusil opatrně. Nepřikývla jsem, ale ani mu nijak nedala najevo, že se mýlí. „Zabil jsem nějakého muže, mám dojem, že to byl můj bratr a pak jsem měl být potrestán, ale ty jsi něco udělala a pak jsem…a pak…“ odmlčel se a tázavě se na mě zadíval. „Co to bylo za vizi, Alwë?“

Vzdychla jsem a otřela si slzy z obličeje. Měla jsem jen dvě možnosti – utéct a nebo promluvit. Ani na jedno mi nezbývala síla a kdyby chtěl, hravě by mě dohnal a přinutil mluvit. V očích mu plála zběsilost, jaká je vlastní jenom sidhe a já pomalu zavřela oči a opřela se o strom. Jeho konejšivá, pomalá a těžká energie mi dodala odhodlání a já zase otevřela oči a zadívala se na nebe. Finnewan mlčel a čekal až začnu mluvit. S očima nepřítomně upřenýma kamsi mezi hvězdy jsem začala vyprávět.

„Před mnoha lety jsi byl sidhe, stejně jako já. Žili jsme spolu v Jiném světě a milovali se. Sidhe neuzavírají manželství tak jako smrtelníci, ale kdyby tak činili, jistě bychom byli svoji. Kolik dlouhých dní jsme spolu tančili v královských síních, kolikrát jsme procházeli světy vzdálenými i blízkými a lety budoucími i minulými, kolikrát jsme si slíbili svoji lásku, to snad nepamatují ani hvězdy, naši věrní průvodci. Zdálo se, že věčnost ukapává tak pomaličku a že každý den strávený společně je krásnější, než ten předchozí. Ale všechno krásné jednou končí a my na to měli pamatovat.

V těch časech sis říkal Telmetan a byl jsi synem krále sidhe. Král Éberon měl však syny dva a ty a tvůj bratr jste byli tak odlišní, jak jen bratři mohou být. Zatímco ty jsi holdoval zpěvu, tanci, poezii a hovorům s přírodou a hvězdami, Beorlach prahl po krvi, zbožňoval zbraně, turnaje, lovy a zabíjení. Upřímně nenáviděl smrtelníky a snažil se sidhe přesvědčit, aby s ním proti nim vytáhli a udělali z tohoto světa království sidhe a z lidí pouhé jejich otroky.

Nenáviděl jsi ho za to a snažil se přesvědčit otce, aby Beorlacha zapudil. Ale Éberon byl příliš starý a příliš dlouho neopustil Jiný svět, nic, co se týkalo smrtelníků jej nezajímalo. A tak jsi se rozhodl, že svého bratra zabiješ.

Sidhe nemohou zemřít tak jako lidé. Zabiješ-li jejich tělo, jejich duše se vrátí do Jiného světa a za čas stvoří tělo nové. Jediný způsob jak zabít sidhe je zničit jeho duši, vymazat ji z existence. Úplně zničit podstatu bytosti.“

Odmlčela jsem se a oči, stále upřené na oblohu, mi zaplavily slzy. „Vyprávěj prosím dál,“ slyšela jsem Finnewana hlesnout s vyprahlým hrdlem.

„Zničit duši můžeš jen Prokletým ostřím, kterých bylo na úsvitu věků vyrobeno jen velmi málo a tajemství jejich výroby už je, bohůmdík, dávno zapomenuto. Ty jsi ale jedno nalezl v paláci krále Éberona a byl jsi rozhodnutý ho použít. Prosila jsem tě, abys to nedělal, abys bratra nezabíjel, protože trest, který by tě za to stihnul, by mi zlomil srdce. Věčnost bez tebe, bez Telmetana, by byla utrpením,“ zase jsem se musela odmlčet, když se mi hrdlem prodral vzlyk. Ovládla jsem pláč a pokračovala.

„Slíbil jsi mi, že ho nezabiješ a já ti uvěřila. Ale pak přišla ta osudná oslava, kde Beorlach začal plánovat útok na lidský svět a mnoho sidhe se přidávalo na jeho stranu.Vyzval jsi jej na souboj a on to se smíchem přijal. Byl mnohem lepší šermíř než ty, tak čeho se mohl bát? Ale Prokletý meč cítí duši, kterou může strávit a sám vede ruku, která rozsévá smrt. A tak Beorlach padl s mečem v hrudi, meč strávil jeho duši a tvůj bratr přestal existovat. Nezemřel, to ne, on zmizel bez naděje, že by se kdy mohl vrátit, jeho duše se rozbitá na milion kousků vpila zpět do Kosmu a ani to nejmocnější kouzlo už ji nemohlo složit dohromady.

Sidhe tě odvrhli a soud vyřkl ten nejkrutější trest. Měl jsi následovat svého bratra, tvá duše měla být zničena stejně, jako jsi ty zničil tu jeho. To jsem ale nemohla dopustit a uprosila jsem bohyni Smrti, aby si svou duši vzala k sobě. Dříve, než tě mohli probodnout Prokletým mečem, opustila tvá duše tělo a začlenila se do koloběhu života mezi duše smrtelníků.

Bylo to pro mě strašné, ale lepší, než kdybys neexistoval. Morrigan mi výměnou za tvoji duši vyměřila trojí zkoušku. Jako první jsem jí musela obětovat část své duše, čímž jsem ztratila nejen kus své moci, ale také velkou část vzpomínek na život s tebou. V porovnání s tím, co se mohlo stát to ale byla malá oběť. Druhá zkouška trvala celých pět set let, kdy jsem nesměla opustit Jiný svět ve své podobě – mohla jsem do světa lidí jen jednou do měsíce, za úplňku, v podobě vlčice. Nemusím snad říkat, že jsem hledala tvoji duši, ale čas byl příliš krátký a podoba vlčice příliš ztěžovala mé pátrání a já tě mezi smrtelníky nikdy nenalezla. Poslední zkouška se týkala mé služby Bohyni, posledních devadesát let mé lhůty jsem musela strávit jako její kněžka, její věrná služebnice, ačkoli sidhe Bohům neslouží, protože jejich moc je téměř stejná. Pokořila mě, ale dvaašedesát let jsem se před ní skláněla a byla jí věrná tak, jak káže zákon posvátného háje. Ale její záměry byly ještě krutější, než jsem mohla domyslet a ona otáčela Kola osudu tak, aby se její zvrácený plán splnil do posledního detailu.“

Zmlkla jsem a konečně odvrátila hlavu od hvězd. Finnewan nebo vlastně Telmetan zíral před sebe a v očích měl slzy. „Vzpomínám si,“ řekl konečně. „Vzpomínám si na to, že tě miluji, Alwë Turambawën.“

Když vyřkl jméno, které nemohl znát z tohoto života, přeběhl mi po zádech mráz. Teď mě obejme a všechno bude jako dřív, blesklo mi hlavou a už bych se nahnula, abych mu skočila kolem krku. Hlas srdce však v poslední chvíli přehlušil hlas mysli, který mě donutil zůstat bez pohybu sedět. Už nikdy to nemůže být jako dřív, on je smrtelník a ty jsi sidhe, on je muž a ty jsi kněžka Bohyně.

„Ne, Finnewane,“ hlesla jsem do ticha. „Alwë miloval Telmetan a tím už nejsi. U Matky Kerivu vám nechám zprávu pro vašeho krále a zítra vyrazíte na cestu zpět do Irska. Sbohem Finnewane O’Reily, dnes jsi mě viděl naposled.“

Prudce jsem vstala a rozeběhla se lesem zpět k příbytkům kněžek. Neběžel za mnou, jen tam stál a volal mé jméno a já se nemohla zastavit. Slzy mě štípaly v očích a dech skučel v plicích, stejně jako duše, raněná, zkrvavená a zoufalá duše, která tolik toužila zase se spojit s milovaným. Vběhla jsem do svého příbytku a v záchvatu pláče padla na postel.

Ó Morrigan, jak já tě nenávidím!