Prošvihla jsem je. Za celou čtyřletou existenci blogu jsem je zase prošvihla. Na první jsem se vykašlala úplně, druhé nijak nepostřehla, třetí jako jediné jakž takž „oslavila“ a tyhlety mi zase nějak utekly. Naštěstí jen o tři dny a tak je pořád ještě co slavit.
Takže…
TRAMTARA RATATA TÁÁÁÁÁ
Můj blog má narozeniny a já mám přání jediný – štěstí, čtenáře, štěstí, čtenáře, hlavně ty čtenáře:)
Loni v březnu jsem slavila svou první dvacetitisícovku uživatelů, plesala jsem nad tím číslem nadšením a tajně doufala, že to jednou dotáhnu na dvojnásobek. Uběhl rok a půl a na počítadle se skve více než 130 000 ldií, kteří zavítali do mého snového soumračného světa.
Pořád ještě píšu, pořád ještě tvořím a ačkoli mě i toto někdy překvapuje – pořád ještě mám chuť žít a o svůj život, své touhy, sny, nápady, názory a myšlenky se dělit s vámi.
Blog už pro mě není jen splněným snem, není pro mě už dávno jen bezvýznamným mini místečkem na internetu, které jsem vytvořila v zápalu zloghotycké mánie. Je to obrovsk kus mého života, který mě stál hodiny a hodiny času, políbilo mě kvůli němu bezpočet múz, potkala jsem díky němu spoustu lidí, vyslechla si spoustu názorů, hodně lidí jsem naštvala, ale ještě více lidem jsem pomohla, napsala jsem stovky stránek úvah, povídek a článků, vypsala jsem se a to jak ve smyslu zlepšení, tak i jako ventilaci pocitů.
Svůj blog mám ráda, jsem na něj hrdá a považuji ho za jeden u nejlepších nápadů, který mě kdy v životě posedl. I když v posledních měsících nemám moc času psát, pořád si myslím, že jsem aktivní bloger a s alespoň dvaceti články každý měsíc se snažím neusnout a nenechat vás čekat.
Já jsem tenhle blog a tenhle blog je mnou. Je to moje dítě, můj přítel i můj učitel v jednom. Vy všichni jste jeho součástí, každé písmenko a každý komentář tvoří jedinečnost téhle stránky, která tu s vámi je už čtyři roky.
Někteří mě znáte od mých blogových začátků a víte, jak jsem se změnila (ať už si myslíte, že k lepšímu či horšímu:)). Někteří sem chodíte teprve krátce a pozvolna objevujete skládačku mého světa. Někteří mi fandíte a chcete, ať píšu dál, někteří mě moc nemusíte a moje názory vás vytáčí.
Ať je to jakkoli, hlavně, že vám nejsem lhostejná. Nechci být, nikdy jsem nechtěla být světu lhostejná a proto jsem před čtyřmi lety založila tyhle stránky. Podařilo se a různých emocí jsem vyvolala snad více, než jsem vlastně zamýšlela.
Měním se, vyvíjím se a se mnou i moje stránky. Měníte se i vy, rosteme společně, přicházíme a odcházíme si do životů. Už čtyři roky. Děkuju vám za ně. Děkuju, protože jen díky vám všem jsem tam, kde dnes. jste to VY, čtěnáři, kdo mi vléváte sílu do žil a inspiraci do mysli, jste to VY kdo mě nutíte psát reporáže ze svých cest, pokračovat v románu nebo zamýšlet se nad aktuálními problémy.
Jste to VY pro koho jsou tyhle stránky, díky vám žijí, dýchají a díky vám na nich stále ještě pracuji. Děkuju, že jste, děkuju, že komentujete, že jste dovolili mému světu, aby vás pohltil a každého alespoň trošilinku změnil. Strašně moc si toho vážím. Snad tedy zase za rok pronesu podobná slova a na pomyslném dortu sfouknu svému blogu už pět svíček. Věřím, že ano:)
Vaše Lúmennka
Moc hezky napsáno 🙂
Tak to potěší 🙂 Snad jednou taky budu mít tolik čtenářů 😀
Tak hodně štěstí do dalších čtyř (a snad i víc) let 🙂 Ať tě neopustí chuť psát, protože mě a spoustu dalších tvůj blog baví číst. Ale důležité je, aby tvůj blog bavil hlavně tebe 🙂
Tak ať ti to nadšení vydrží 🙂
Tvému blogu a samozřejmě i Tobě přeji všechno nejlepší a hlavně hodně štěstí. A také, aby tě to blogování nepřestalo bavit :o) aspoň prozatím :o)
happy birthday, pam pam… happy birthday, pam pam… plesk!
Lúmenn, za vytváranie tohto blogu ti od nás všetkých patrí jedno obrovské ĎAKUJEME… vždy tu nájdem podnetné a zaujímavé články, nádhernú prózu i poéziu a niečo, čo ma prinúti na chvíľu sa zastaviť a zamyslieť. Ani neviem povedať, aká som rada, že táto stránka existuje 🙂
happy birthday, pam pam…
Lum, nic si z toho nedělej, že jsi ty narozky prošvihla. Já první tři roky taky nějak nezaznamenala, povedlo se mi oslavit ty narozky fakt až teď po čtvrtém roce. Takže fakt v tom nejsi sama, jsme obě stejná jelita.
Nevýhoda blogu je, že on ti to neohlásí dopředu a neomlátí ti kytku o hlavu, když dojdeš pozdě, musíš si to všechno hlídat sama 😀
Tak zdař Bůh a všechno nejlepší 🙂
Děkuju vám všem:)
Hodně úspěchů v blogaření i do budoucna 🙂
wow..už štyri roky? To je teda riadna doba. Gratulujem…A dufam, že tu vydržíš ešte dalsie roky 😀