Vědci vždycky kroutí hlavou, když se senzibilové vyjadřují pojmy jako „předal jsem mu pozitivní energii“ popřípadě „ono místo bylo plné negativní energie“. Proč však něco takového není možné? Známe přece kladné a záporné částice, náboje, póly magnetu a mnoho dalších fyzikálních jevů. Z jakého důvodu stejný princip nelze použít u energie? A co energie lidského těla, existuje?
Ještě než přistoupím k objasnění mé teorie o energii, nechám promluvit encyklopedii (omlouvám se, zdrojem je wikipedia, avšak pokud si dobře pamatuji ze školy, informace jsou v pořádku). Takže co říká o energii odborná literatura:
Energie je schopnost hmoty konat práci (působit silou po dráze). Těleso nebo pole, které nemá energii, nemůže konat práci. Konáním práce se energie mění z jednoho druhu na jiný, celkové množství energie zůstává stejné (platí Zákon zachování energie).
Energie jako fyzikální veličina
vyjadřuje množství energie. Velikost práce, které těleso nebo pole vykoná, se rovná úbytku jeho energie.
vyjadřuje množství energie. Velikost práce, které těleso nebo pole vykoná, se rovná úbytku jeho energie.
Výpočet hodnoty energie závisí na druhu energie..
Obvykle je tento výpočet spojen s určením odpovídající práce.
Dobrá, energie je tedy schopnost hmoty nebo pole. Pole ale není hmotné – alespoň se existenci magnetonů (částic magnetického pole) nebo gravitonů (obdobně u pole gravitačního) zatím nepodařilo dokázat. Pole je tedy z čeho? Ano z energie.
Máme tedy nějaký předmět či nějaké pole. Rozhodne-li se působit na své okolí (mluvit, hýbat se, pohybovat předměty) musí použít energii, které předtím sám/samo získalo (z potravy, z dodání energie zvenčí např. zahřátím). Energii tedy může získat cokoli – kámen se zahřeje, člověk se nají, do počítače jde elektřina. Použít ji lze taky téměř na cokoli – kámen nám předá své teplo, člověk půjde běhat, počítač spustí program. Doteď se bavíme jen o fyzice. A teď zkusím rámec fyziky překročit.
Když myslíte, spotřebováváte energii, to je známý biologický fakt. Mozek pracuje a myšlenky vznikají. Myšlenky nejsou hmotné, ale existují – z toho vyplývá, že jsou z energie. Myšlenka je tedy druh energie. Je-li druhem energie, má schopnost konat práci. Práce je působení nějaké síly po nějaké dráze, ale tahle fyzikální teze neplatí vždy – např. když držíte v ruce 50-ti kilový pytel cementu, nekonáte práci (není tam žádná dráha) ale energie se samozřejmě spotřebovává. Takže lze konat práci myšlenkou, aniž bychom použili klasickou definici? Jistě. O tom, že jste unaveni po držení pytle cementu taky nikdo nepochybuje.
Jakou práci ale může myšlenka vykonat? Kromě výpočtů a operací, které si dokážeme představit na příkladu počítače, jsou to naše touhy a obavy, přání a strachy. Nebudu polemizovat o tom, že když si někdo něco usilovně přeje (nebo se něčeho hodně bojí) často se to splní. Spíš si uvědomte, jak na vás působí strach ze zkoušky (pocit nevolnosti v žaludku, točení hlavy, pocení, třas rukou, nervozita) a jak na vás působí chvíle, kdy jdete na rande se svým vytouženým idolem (pocit nevolnosti v žaludku, točení hlavy, pocení, třas rukou, nervozita). Ale…copak to je? Přečtěte si fyzické příznaky ještě jednou a vzpomeňte si na ty popsané chvíle, každý je někdy zažil. Byl pocit před zkouškou příjemný? Vůbec ne, že? A co před schůzkou? To už bylo něco jiného, že?
Jít na zkoušku vyvolalo negativní pocit, který vyvolala myšlenka, jít na rande naopak pozitivní, a zase ho vyvolala myšlenka. Už jsme jen krůček od odhalení pozitivní a negativní energie.
Pozitivní a negativní pocity věda uznává, ale stále je nedokáže vysvětlit. Proč někoho milujeme a jiného nemůžeme vystát? Proč se na některých místech cítíme dobře a na jiných špatně? Že by to mohlo souviset s pozitivní a negativní energií? Ještě chvíli vydržte a uvidíme!
Zákon zachování energie říká, že energie se může změnit v jinou energii, ale nemůže zmizet. Když tedy bude někdo v místnosti křičet, řvát, sprostě nadávat a bít jinou osobu, vydaná energie (zejména pohybová) přejde na druhého člověka a některá (zejména zvuková) se také uloží ve věcech kolem. Stěny pohltí zvukové vlny a když někdo další vejde do té stejné místnosti, ucítí nepříjemný pocit.
Jiná místnost, jiní lidé a zpěv, smích, povídání, příjemná hudba. Poté, co místnost navštívíte, budete se cítit dobře. Ovšem, fyzika na tohle nemá přístroje a pokusy jsou dost nepřesné – z jednoho prostého důvodu, i lidé jsou spíše pozitivně či negativně naladěni. A protiklady se zde budou vážně přitahovat – cítíte se špatně? Pustíte si příjemnou hudbu – snažíte se být pozitivní. Cítíte se skvěle? Máte radost? Nejste-li buddhistický mnich, začne vám tahle příjemná nálada lézt krkem a zajdete se třeba trochu bát na horor.
A co takzvaní léčitelé a jejich dotek? Kromě toho, že jejich ruce hřejí, což ví, každý kdo nějakého léčitele navštívil, mají nám také předávat pozitivní energii a z našeho těla si brát tu negativní (zde záleží na prováděné technice, někteří tu negativní takzvaně odvádějí). Blbost, řekne fyzik. Ale co tepelná výměna, což je jen způsob výměny energie mezi studeným a chladným tělesem? Výměna pozitivního náboje tělesa a negativní náboje tělesa jiného? Copak stejně jednoduše si nedokážeme představit výměnu pozitivního řekněme nalazení a toho negativního? U všech těchto výměn dojdeme k jednomu jevu – neutralizování, vyrovnání. Z horkého a studeného se stane vlažné, pozitivní a negativní náboj se vyruší a těleso je bez náboje, pozitivně a negativně naladěný člověk se vyrovnají.
Není to snad cílem života, být vyrovnaný? Umět s mírou využít své pozitivní i negativní pocity, ku svému prospěchu? Už v antice lidé hlásali kalokagathia, tedy rovnováhu těla a duše. Egypťané měli bohyni rovnováhy, která tomu, kterému bylo vzato dávala, tomu, kterému bylo dáno, odebírala. Keltská představa duality, jako Boha a Bohyně jež se spojují. Asijské Jin a Jang. Dokonce i křesťanské náboženství by bez dobra a zla nemělo proč vzniknout.
Celý svět je prosycen negativními a pozitivními pocity a každý je vnímá jinak. Ten, kdo nosí světlo uvnitř sebe chce být obklopen nocí, aby se stavy vyrovnaly. Ten, kdo uvnitř nosí své strachy, potřebuje světlo dne, aby se nebál. Člověk, jež je uvnitř plný negativity, potřebuje, aby od ostatních dostával jejich pozitivní energii. A ten, kdo má uvnitř pozitivní jas, rozdává z něj, aby docílil neutrality. Je to tak těžké pochopit? Pro fyzika ovládaného čísly snad, ale lásku přece také nedokáže spočítat, změřit ani zvážit, i kdyby rozřezal lidské srdce a mozek na kusy. Jak říkal jeden z největších fyziků 20.století, Albert Einstein: „Fantazie je důležitější než vědomosti.“ Použijte tedy fantazii, nalezněte to pozitivní i negativní ve vás, vašem okolí, v celém světě…spojte to a dosáhněte harmonie. Jenom lidský pocit nevyrovnanosti mu brání na cestě ke hvězdám.
Měl bych drobnou připomínku: Ve 3.odstavci odspoda je psáno ,,mezi studeným a chladným tělesem."Nemělo by tam být mezi studeným (chladným) a teplým tělesem?
[1]: určitě, překlep:)
Mohu se zeptat na nejvyšší ukončené vzdělaní autora a obor?
[3]: autorkou textu jsem já, nejvyšší dosažené vzdělání je maturita na gymnáziu:)
Zajímavý článek… Nikdy jsem o tomhle tématu nijak do hloubky nepřemýšlela, rozhodně ne v tom smyslu, že bych se pokoušela negativní a pozitivní energie někomu dokázat. Krásně jsi to uzavřela 🙂 Trošku mi nedává logiku, že se podle tebe každý šťastný člověk snaží vyrovnat se něčím negativním a naopak nešťastný člověk směřuje k pozitivním věcem – ale to bude nejspíš tím, že šťastná nejsem a když už jsem nešťastná, tak se do toho zabředávám hloub a hloub… zkrátka a dobře by mě nikdy nenapadlo poslouchat "příjemnou hudbu", když mám sto chutí skočit z útesu 🙂 Tohle je ale asi jenom otázka vnímání, jinak tenhle článek považuju za dost přínosný a taky skvěle vysvětlený (nejlepší jsou ty obratu na koncích odstavců – "Ještě chvíli vydržte a uvidíme!" :D)