Třetí várka odpovědí – Darkness Soul, Mysterious Ghost

V tomto článku vás vybízím k otázkám na mou osobu a také slibuji odpovědi. No a tady je již třetí várka mých reakcí na vaše otázky

Ano, někdy mám a nejvíce mě udivuje to, že na internetu si mnoho lidí dovolí něco, by je v reále ani nenapadlo. Pod rouškou anonymity jsou schopni nadávat těmi nejsprostšími slovy člověku, kterého vůbec neznají a dokonce je to náramně baví. Tady by asi kroucení končetinami nepomohlo, navrhuji sedativa a svěrací kazajku:)

To si piš, že chtěla. Ovšem básně mi ve všech, kam jsem je poslala zamítli – většinou mi řekli, že poezie se neprodává a proto že nové autory vůbec nevydávají. Jeden velice milý pán mi zase napsal, že moje básně jsou vydané, sice vlastním nákladem, ale jsou, ale kdybych měla další sbírku, že mu ji mám poslat:) Ten mě opavdu potěšil.

Ale taky uvažuju o povídkách, kterých mám tu na blogu i v počítači nezvěřejněných dost (než začnete křičet proč je nezvěřejňuji tak proto, že jsem je poslala do soutěží a proto musím se zveřejněním počkat, jinak mi je vyřadí). Pokud se mi podaří umístit s Deníkem vraha v soutěži Ježíšku já chci plamenomet, jak tajně doufám, pak by mi to mohlo trošku otevřít cestu a já bych mohla stvořit nějaký ten sborník povídek a pokusit se o jejich vydání. Uvažuju taky, že se ozvu Míšovi Broncovi a udělám na něj smutná kukadla, aby mi ty povídky vydaly aspoň Straky na vrbě.

Takže – plány jsou, na realizaci se pracuje, tak uvidíme:)

Moje ségra se hodně zajímá o Japonsko a tam právě oshare kei (scene) a visual kei (emo) letí už od 80.let. Jenomže oshare i visual kei tam mají nějakou myšlenku i typickou hudbu, ne jako u nás, kde se za emo kapelu vydává kdejaký punk rock a kde „scene people“ chodí akorát bezmyšlenkovitě kalit. V Japonském podání se mi ty styly líbí, kromě hudby mají i svoje filozofie, kluby, akce, literaturu, prostě všechno co patří k subkultuře. U nás mají emaři akorát tak černě proužkovaný gatě a linky pod očima, u scene totéž, ale v bledě modrém. Prostě v Evropě jsou to laciné popkulturní styly pro lidi, co se hledají a nenachází. Není to nic, co by člověka odlišovalo od většiny jako punk, gothic nebo i hip-hop, ale je to styl, co tvoří jedno velké stádečko hloupých puberťáků, kteří si o sobě myslí bůh ví co nejsou. Což je velká škoda, protože jak je vidět na dálném východě, v těhle stylech je mnohem větší potenciál, než který využívají.

Stačí to jako odpověď? 🙂