Poslední dny mě „něco“ stále vede k práci s kameny a jejich zkoumání – nejprve jsem si koupila achátovou pyramidu, potom moji pozornost poutala mamčina kniha Magie kamenů a včera zase táta uklízel garáž a našel sbírku kamenů mojí zesnulé babičky. Samé náznaky na kameny, ale já zatím stále nevím co s nimi a než na to přijdu, tak vám aspoň povím příběh, který se stal mému otci a souvisí jak s kameny tak s energiemi.
Můj táta byl vždycky spíš skeptik, nevěří na energie, magii; duchovní věci ho nezajímají. Ale tahle příhoda ho posunula zase kousek dál od slova „pochybovat“ ke slovu „věřit“. Asi před rokem byl na zájezdě v Osvětimi – kdo tam byl jistě potvrdí, že nemusíte ani věřit na energie míst, aby vám tam běhal mráz po zádech. To místo bylo svědkem mnohého utrpení a není divu, že návštěvníci zažívají dost silné pocity. Nejinak to zapůsobilo i na tátu. Při odchodu z dřívějšího koncentračního tábora, dnešního muzea holocaustu, si ale vzal úlomek z odrolené zdi a dovezl ho domů jako suvenýr. Věnoval ho své přítelkyni Jarce a ta ho založila do šuplíku psacího stolu a na kámen se zapomnělo.
Uběhla dlouhá doba a Jarka začala mít problémy s páteří. Obíhali doktory, kteří nic nezjistili až se nakonec ona i táta uchýlili k léčitelům. Pozvali si domů proutkaře, co hledá geopatogenní zóny a ten prošel byt křížem krážem, někde něco našel, jinde ne, ale důležité pro náš příběh je, že když proutek namířil na psací stůl, vidlice se v jeho rukou začala mrskat jako zběsilá. Přiblížení ke stolu nebylo možné, tak proutek vibroval. Ovšem o zónu jít nemohlo, kousek od stolu bylo zase vše v pořádku, tedy žádná linie, jen jediný negativní bod.
Možná to byl jeden z nich, kdo svou bolest a strach
navěky otiskl v osvětimských zdech…
Když proutkař odešel, začali si táta s Jarkou lámat hlavy, co tak hrozného je v tom stole, že to proutkař cítil tak silně. Prohledali šuplíky a co našli? Ano, kámen z koncentračního tábora Osvětim.
Nemusím snad dodávat, že kámen okamžitě letěl z domu a táta se zařekl, že z podobných míst si už nikdy nic neodnese. A co tím chtěla Lúmennka říci? Že místa mají svoji energii a dlouhodobý pobyt na místě negativním (pohřebiště, podzemní chodby, vězení, mučírny…) člověku uškodí, stejně jako pobyt na místě pozitivním (lesy, hory, čajovny, byty příjemných lidí…) uzdravuje tělo i ducha. Na každém místě, kam zavítáte je proto dobré zaměřit se na jeho energii, vnímat, jestli se cítíte dobře a uvolněně, nebo naopak špatně, stísněně, bojácně. Podobný pocit vyvolávají i lidé a věci a pokud se v něčí společnosti necítíte dobře, je lepší se takovému člověku vyhýbat, totéž platí i o dárcích – často si věci, které se nám třeba vůbec nelíbí vystavujeme doma, abychom neurazili dárce a to je chyba, lepší na chvíli uražený známý než negativní zářič po léta v bytě.
Nebojte se dbát na svou intuici, protože ta, na rozdíl od rozumu, zklame jen výjimečně.
pro "Lúmenn": Musím se vyjádřit především k této tvé myšlence "Podobný pocit vyvolávají i lidé a věci a pokud se v něčí společnosti necítíte dobře, je lepší se takovému člověku vyhýbat…" a to tak, že v mém případě bych se musel přestěhovat na jiný ostrov a tak vyhýbat většině lidem v mém okolí. Ale teď k věci takto. Souhlasím s tebou s tím kamenem – to zcela jistě ano. Ale co se týká samotné přítomnosti v tom koncentračním táboře tak tam to vnímání energií je možné skutečně poznat jen tehdy jestliže ten člověk, který navštívil tamty koncentrační tábory NIKDY neslyšel a ani jinak se nedověděl o těch strašných skutečnostech které se tam v těch koncentračních táborech staly. Teprve jestliže o tom skutečně někdo neví tak potom lze říci jistě že na toho člověka působila energie skutečně přímo z toho místa toho koncentračního táboru. Protože jinak se může jednat jen o pocit ze samotné strašné představy toho co se tam vlastně stalo. Takže tak. 😐
Je to dosť masaker. Steny aj predmety fungujú ako špongia na emócie.
v koncentračnom tábore som síce nebola, no bola som vo vagóne, ktorým židov deportovali. dosť dusivý pocit! a dokonca sme mali kedysi v našom meste koncentračný tábor pre cigáňov, bolo ich tam cca 2000, dosť sa to utajuje, vie to len pár ľudí. kamoška o tom nevedela, dnes sú v tom areáli skúšobne pre kapely, vždy sa tam cíti strašne zle a keď som jej povedala čo sa tam dialo, skoro jej oči vyliezli z dúlkov 😀 takže isté vyžarovanie sa tu predpokladať dá a nemusí ísť hneď o autosugesciu.
Lukas: no autosugesce hraje jistě taky roli, ale v tom místě to je, ať už si to uvědomíme díky hodinám dějepisu a nebo jen pobytu tam;) Ale chápu jak jsi to myslel
Lilith: tak to je také dost drsné;)
S tou energií s tebou naprosto souhlasím. Až poslední dobou přicházím na to, že stačí třeba jenom uvažovat pozitivně, to se odrazí na chování, které vnímají ostatní a hned je líp. Pochopitelně ne vždy to tak jde. Stejně tak negativní pocit vyvolávají fotky, věci, různé předměty spojené s bolestivými událostmi. Stačí se na ně jen podívat a hned uvažujeme negativně, to se odráží na našem chování a to zase vnímá naše okolí. Myslím, že to může fungovat i podvědomě.
Proutkářům pravda moc nevěřím, ale nemůžu soudit, nemám s tím zkušenosti. Nicméně věřím, že zrovna tenhle kámen způsoboval tebou popsané problémy.
Podle mě jde vše vysvětlit logicky, ale my ještě nejsme na takové úrovni, abychom to dokázali.
Rozuměj: Proč lidi nepadali ze Země do vesmíru, když už nebyla placatá, ale kulatá? Nevědělo se, dokud na nějakýho Newtona nespadlo jabko a jeho nenapadla ona slavná teorie s gravitací- ale ta tu byla i před tím, jen se o ní "nevědělo". 🙂