Jan Zlatohlávek – Hledám štíhlou ženuNakladatelství: Tribun EU
Počet stran: 171
Rok vydání: 2011 (česky)
Když jsme si s Liz dávaly pauzy v práci, vždycky jsme si pro obveselení četly články na ženských a mužských webech a chechtaly se jejich demenci. Až dokud jsme nenarazily na články Jana Zlatohlávka, který nás nejen pobavil, ale taky zaujal a jeho životní příběhy s lovem žen nás provázely kolik týdnů. A provázely nás natolik, až si Liz pořídila jeho knihu, kde jsou všechny storky shrnuty do příběhu. A věru to stojí za to.
Pořád se dohadujeme, zda je pan novinář Honza skutečný a nebo smyšlený a nakolik jsou pravdivé jeho příběhy, které jsou ovšem tak ze života, až se člověk zdráhá uvěřit, že by si je někdo jen tak z fleku vymyslel. Těžko říci. Čtení je to ovšem zábavné, oddechové a vtipné. Na dlouhá odpoledne ideální.
V knize najdete kolem pětadvaceti krátkých povídek o různých ženách, které pětačtyřicetiletý Honza na své cestě za vysněnou nevěstou potkal. Dočteme se o tom, proč si vlastně nevěstu hledá a taky o tom, jak si dal inzerát na seznamku a co z toho všechno vylezlo. Příběh o alkoholičce střídá příběh o bohaté paničce, infantilní dámu s plyšáky vystřídá lovkyně bohatého ženicha. Kolik příběhů, tolik různých osudů a setkání.
Prozradím, že Honza si nakonec nevěstu nenajde, i když k ní má už velice blízko. A tak můžeme doufat, že si přečteme i druhý díl:)
Tahle kniha není pro milovníka složité beletrie, ani pro člověka, co si ulítává na fantasy. Je to oddechová četba, nenáročná a rozhodně ne nijak intelektuální, ale to jí neubírá na příjemnosti a legraci, které si s ní užijete.
+ vtip, absence nudy, svižné vyprávění
– lehkost, velmi jednoduchý jazyk
Hodnocení: 6/10
Vypadá to čtivě. 🙂
Jé, přesně něco takového hledám. 😀 🙂
Tak to by mohla být docela dobrá sranda. Myslím, že ta knížka rozhodně stojí za
přečtení.
[3]: O…to nepochybně stojí za přečtení… 🙂
[2]: a víš že já taky…úplně se těším až si to přečtu…
[1]: to bych řekl… 🙂
Dle mého vtipné, ale fake. V ženském magazínu příjemné osvěžení, ale příjemné osvěžení v takové slepičárně jsou články v podstatě kdekoho, kdo alespoň trochu umí psát. Zábavný, ale hra. Autor nadsamec a desítky (minimálně) žen jako nepoužitelné blbky. Tuhle stylizaci mu sice nebaštím, ale v podstatě humorné to je.
[5]: taky si myslím, že je to nějaká ženská, co si stvořila tohle alter ego:) Ale člověk se u toho pobaví a ještě mu to jako ženské zvedne sebevědomí:)
Přesně, Honzu Zlatohlávka čtu taky děsně ráda, vždycky se u toho pobavím. Mimochodem… hezký blog!
[6]: Mě to teda spíš uráží. Asi by mi nevadilo, že autor suverénně degraduje ženy na zástup blbek, ale psát to chlap, tak nevěřím tomu, že chlap takový, jak se prezentuje (úspěšný, atraktivní) by si dlouhou řadu zcela nepoužitelných slepic rovnou vlekl do postele. Psala to dost možná vážně ženská, protože z toho nahony čiší takové to mužsky-šovinistické machovství, které mělo být protiváhou obvyklých nablblých článků o kosmetice na ženským webu. V ženským magazínu by se hezky vyjímalo skoro všechno, co udrží děj, nenapíše závěr na začátek a začátek na konce a nejsou v tom pravopisné a stylistické chyby (nebo alespoň ne moc). Jinak mi literární kvality tohohle počinu poměrně ježí chlupy a myslím si, že škoda papíru na vydávání…
[8]: mě to zvedne sebevědomí proto, že nejsem jako ty slepice (teda aspoň doufám:)), ale chápu tvůj postoj:)
Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?