Když jdu ráno s pejskem, občas se mi v hlavě hodí představa, co by se stalo, kdybych si zabouchla v domě klíče a nikdo nebyl doma. A já bez klíčů, bez mobilu, jen se psem na ulici. Jak bych tuhle situaci řešila? Logicky mi dojde, že nejlepší bude sehnat někoho s mobilem a zavolat si o pomoc – spolubydlícím, co klíče mají nebo rodičům, aby zavolali zámečníka. A s tím se pojí jedna zásadní věc – musím telefonní čísla rodiny umět nazpaměť, jinak je mi cizí mobil platný, jak mrtvému zimník.Takže mě napadlo se zamyslet nad tím kolik telefonních čísel umím zpaměti a jestli je to k něčemu dobré. Asi se nestane každý den, že by si člověk zabouchl klíče a neměl u sebe mobil, ale může nastat situace, že se vám mobil pokazí nebo vám dojde baterka a vy se stejně potřebujete spojit s blízkými. Umíte v tom případě jejich čísla?
V dřívějších dobách bylo běžné, že si lidé s sebou nosili notýsky a adresáře se zapsanými telefonními čísly. Moje maminka takový měla i v době, kdy už dávno používala mobil, kam si čísla jednoduše mohla zapsat. Babička, která už je roky po smrti, měla pohotovostní mobil a ze zadní strany nalepená nejdůležitější čísla rodiny, protože neuměla vyvolat seznam kontaktů.
Já pochopitelně všechna čísla ukládám a to i na sim kartu, abych v případě, že mi mobil odejde do křemíkového nebe nebo si koupím nový, o svoje kontakty nepřišla.
Nazpaměť ale čísel umím poměrně dost – svého přítele, maminky, táty, sestry, bratra, číslo k prarodičům, pár kamarádů. Zřídkakdy to využiji, snad jen když příteli diktuji jeho číslo, které si stále není schopen zapamatovat:) Ale vždy se snažím čísla přátel a rodiny mít v hlavě – protože co kdyby náhodou.
A co vy? Spoléháte se na paměť v krabičce, která může vypovědět službu a nebo raději čísla nosíte v hlavě? Je tu třeba i někdo s notýskem či složkou na vizitky? Podělte se v anketě a v diskuzi:)
víš, že se mi úplně přesně tohle stalo? V zimě, vyšla jsem si hrozně na lehko s psem, v ruce jen igelitový pytlík a balónek. Nedovedeš si představit tu hrůzu, když víš že někdo se vrátí až večer a že vůbec nikdo tě nehledá a neví o tobě. Zazvonila jsem na souseda a od něho jsem si zavolala (znala jsem jen číslo na otce, které mi bylo vtloukáno do hlavy jako malé, hrozně dlouho to vyzvánělo…)
Zpětně – mohla jsem jet na černo k babičce, na vesnici bych asi taky došla k nějakému známému a nepokoušela se už oslovovat cizí lidi (všichni si mysleli, že jsem nějaký pobuda co jim chce ukrást mobil)
já se pamatuju akorát číslo svoje a mamky, a to mi k životu stačí, protože kdyby se něco dělo tak první volám právě mamce.
Jinak mám všechny kontakty napsané i na papíře, pro případ že by se mi porouchal telefon, ale nenosím je nikam s sebou
Já znám nazpamět čísla obou rodičů a taky mi v pamtěti uvízla i čísla nejbližších kamarádů a musím přiznat, že se mi to už několikrát hodilo (většinou to nebylo nic vážného, ale i tak se vyplatilo ta čísla znát)… Člověk nikdy neví, co se s mobilem stane 🙂
Tak ja viem naspamäť asi len svoje a mamine číslo 😀 To je všetko, snáď by som si nejako pomohla. Výhoda že bývam na rodinnom dome a mohla by som na ostatných počkať napríklad pod altánkom 😀 Už sa mi to zopárkrát stalo.
právěže neumím žádné! 😀 ani to svoje – a možnááá, že bych trefila kombinaci na kamarádku..ale stává se mi to poměrně často – stačí, když se ti dojde baterka :X
Když já si pamatuju jen jedno telefoní číslo. To k s sestřenini a pevnou linku, kterou má už dávno zrušenou. Jinak, my nemáme zabouchávací dveře, takže když si dveře kdykoliv můžu znuvu sama otevřít, pro klíče si dojít a zamykat a odemykat si podle libosti.
Jinak, kdybych se někdy musela stěhovat do paneláku, tak si na dveře napíšu K + M + B. (klíče, mobil, brejle)
Když se nad tím zamyslím, tak si pamatuji číslo k babičce na pevnou a číslo své pražské sestry. Sice ani jedna nemá klíče od bytu, kde žiji s partnerem, ale obě mají na mého muže číslo a můžou tak zafungovat jako spojka. Největší výhodou ale je, že babička bydlí asi pět až deset minut chůze ode mne.
Před rokem jsem se v podobné situaci ocitla, když mi byla v Praze zcizena kabelka poté, co jsem ji zapomněla na lavičce (a ne, fakt nevím, co za totální zatmění to bylo). Zachránilo mě, že znám zpaměti číslo na tátu, na mámu jsem znala taky, ale zrovna si ho krátce před tou příhodou měnila. Takže jsem byla v části Prahy, kde jsem byla poprvé, bez mobilu, bez dokladů, bez peněz… Naštěstí mě nechala jedna paní zavolat tomu tátovi a ten pro mě přijel, ale musím říct, že to byla velmi nepříjemná zkušenost… A naučila jsem se konečně to mámy nové číslo.
Ještě že já mám dobrou paměť (nejen) na telefonní čísla 🙂
Já si pamatuji akorát svoje a mamčino číslo, protože složení těch čísel je hodně jednoduché. 🙂 Už několikrát jsem si chtěla všechny čísla přpsat někde do adresáře, jen pro případ, ale pokaždé jsem na to zapomněla,.. vážně si na to musím najít čas. 🙂
Už jsem si klíče zabouchla, ale naštěstí s mobilem v ruce, takže jsem se dovolala. Ale číslo na maminku si pamatuju. Koukám, že jsme na tom všichni stejně, když je průšvih, nejčastěji voláme maminkám. 🙂
Nazpaměť znám jedině číslo přítele, a když by se něco stalo, volám jedině jemu a naopak. Víc čísel bych už asi nezvládla 😀
Já umím čísla na nejlepšího kámoše, na nejlepší kámošku, na pár dalších kamarádů, na mámu, na mámu do práce, na babičku, na tetu domů. (+ hasiči, policajti apod,…)Pevné linky si pamatuji od mala.
No a nejlepší na tom je, že v podstatě ani jiná čísla, než ta, co umím zpaměti, nepoužívám, protože jiným lidem nevolám. :o)
Umím nazpaměť čísla svých rodičů a své spřízněné duše. Určitě ještě vydoluji i nějaká jiná, ale tahle jsou pro mě nejdůležitější. Zbytek defuckto nepotřebuji a když mi chcípne telefon, poměrně snadno se díky FB splaší znova 🙂
Já umím nazpamět asi jen čísla mamky, otčíma a přítele. Jo, a svoje. A náhodou už se mi to párkrát hodilo, ono člověk mobil nemusí hned zapomenout, ale může se mu vybít. A vzhledem k tomu, že nyní už na mnoha mobilech výměna sim karty není tak jednoduchá, do některých mobilů se pořádně ani nedá dostat, některé mají malé sim karty, některé velké… Když se mi vybil mobil, když jsem s přítelem přilétala ze zahraničí, tak se mi hodilo, že umím čísla našich nazpamět a že si od něj můžu zavolat.
Abych pravdu řekl, já si nepamatuji ani to svoje číslo natož někoho jiného. Takže já se poléhám na tu kouzelnou krabičku. :/ Asi bych to měl napravit.
No já si telefonní číslo nepamatoval do prváku. Pak vlivem toho, že jsem ho diktoval u přepážek při dobíjení se mi povedlo jednu noc se probudit a zjistit, že ho umím. Jinak si jiné než své a své polovičky nepamatuju. Mám obecně problém s čísly, své rodné si taky nepamatuju. 😀 Nosím v hlavě spoustu jiných krávovin.
Na rodiče a bratra si pamatuju číslo od mala, jinak v ostatních případech spolíhám na svůj telefón… Kdyby se mi stalo to, co jsi napsala za příklad, tak mám sousedy, kteří by mi pomohli. 😀 Tím křemíkovým nebem jsi mi vykouzlila úsměv na tváři, budu se muset zase někdy podívat na trpaslíka… 😀
Ja si pamätám iba naše číslo pevnej linky, číslo svojej babky a svoje prvé mobilné číslo. Ani jedno už nefunguje. Naspamäť sa už nič neučím, nepotrebujem to. Ale stalo sa mi že som bol v Lidli reklamovať tovar a oni už nechceli vracať peniaze ale posielali na reklamáciu, tak chceli telefónne číslo. Ja som ho nevedel tak som musel ísť pre telefón domov a znovu do Lidla. A už sa neozvali, tak som tam asi po dvoch mesiacoch išiel a až potom mi konečne vrátili peniaze.
Pamatuji si jen svoje číslo, číslo na manžela a mámino číslo. Víc ani ťuk. 🙂 Troufám si však říct, že mi to stačí, a že i kdybych jinak uměla nazpaměť celý Zlatý stránky, ale tahle tři čísla ne, byla bych v háji. 🙂
Jinak… Fascinuje mě, že si stále pamatuju čísla babiččiny pevný linky a pevný do bytu rodičů, i když naši pevnou linku nemají už dvanáct let a babička je pár let po smrti. Holt co se v mládí naučíš… 😀
Znám číslo na mamku a svého přítele. Mamku prostě nějak nazpaměť umím a ze začátků vztahu jsem psala hodně zamilovaných smsek z netu, kde se číslo pořád psalo 🙂 A když jsem pracovala jako asistentka, tak jsem si čísla nepamatovala, ale když mi někdo volal, tak jsem věděla, kdo to je (neukládám si na osobní mobil pracovní čísla).
Jediný číslo, co si pamatuju, je to moje a potom matčino, takže zabouchnout si třeba klíče, neměla bych na výběr. Musela bych zavolat matce a pak asi hodiny čekat, protože už u ní nebydlím 😀
Pamatuju si jen to svoje, ale zkoušela jsem si zapamatovat číslo mamky, ale… moc mi to nešlo 😀 Vím, že se to hodí, ale do dlouhodobé paměti se mi zkrátka neuloží.
Nejdůležitejší čísla – přítele, rodičů, sestry mám v hlavě 🙂 Když bylo zamklé a zapomněla jsem si s sebou klíče, dostala jsem se domů psími dvířky 😀 Nikdy nezapomenu na ten pobavený výraz mého psa! 😀 😀
Já si pamatuji svoje a mamky, protože ta není schopná si to svoje zapamatovat, takže když někam jdeme a někdo se jí zeptá na číslo už ukazuje na mě že ho nadiktuji já 😉
Pamatuji si dvě telefonní čísla – svoje a mamky. Přítel má třeba taky dost jednoduchý číslo, ale to si nedokážu za boha zapamatovat 😀
Tak já si pamatuji svoje, mamky a taťky telefonní číslo a taky mám v hlavě pořád číslo bývalého přítele. 😀 .. To už mi je teď ale k ničemu. 😀 🙂
Na čísla nemam hlavu. Trvalo mi několik let zapamatovat si svoje vlastní telefonní číslo. A je to jediný telefonní číslo, co si pamatuju. Kromě čísla na naší starou pevnou linku, která už neni v provozu možná tak sedm let. 😀
Pamatuju si jen tři telefonní čísla – to svoje,mamky,taťky a své nejlepší kamarádky. Přemýšlela jsem,že bych se jich měla ještě pár přiučit – alespoň babiččino,člověk nikdy neví.
Sotva jsem si zapamatovala svoje starý číslo, dostala jsem nový, tak jsem se na nějaký pamatování vykašlala 😀 Docela dlouho jsem si pamatovala kamarádčino, ale na to už bych si teď taky nevzpomněla…
Do křemíkového nebe.. tohle moc lidí nechápe 😀
Co se týče telefonních čísel, já mám mobily dva a pamatuji si pouze jedno a číslo někoho jiného bych z hlavy nedala 😀
Hlavně že si pamatuju Ludolfovo číslo na několik desetinných míst..
No, já jsem s tím notýskem a tužkou, protože mi jednou můj mobil službu vypověděl a to navíc ještě v cizí zemi. Od té doby věřím jedině papíru a tužce (a taky své hlavě je stále nosit u sebe). Naučit se čísla je dobrá věc, konečně bych se na to měla jednou podívat. Díky za připomenutí 😉
Bohužel už nemám šanci, si pamatovat čísla mobilu. Nevím, co bych dělala, kdybych se dostala do situace , nechat doma mobil či si zabouchnout klíče. Snažím se nosit u sbe notýsek, ale asi si ho budu muset nechat udělat na krk a napsat si tam všechny potřebnosti. Když jsem byla mladší pamatovala jsem si čísla telefonů, ale co nastala mobilová éra, tak už mi to nejde. Velice pěkný článek!
Čísla? Ne, tak to po mě nikdo nemůže chtít 😀
Já a čísla? 😀 To k sobě opravdu nesedí. Jediné číslo, které si pamatuju, je táty. Je teda pravda, že zrovna v případě zabouchnutých klíčů je to jediný člověk, kterému bych mohla zavolat, aby s tím něco udělal 😀
Ale žádné jiné bych nedala. Kromě toho, že mi to nepřijde zase tolik důležité, si to prostě a jednoduše zapamatovat neumím.
Pěkný článek, skvělý na zamyšlení, jak na tom vlastně jsme 😀
Já jsem si dřív taky pamatovala dost čísel a fakt mi to šlo, ale teď jsem ráda, když si pamatuju moje, mamky a asi jedné kámošky. Přítelovo umím jen někdy. 😀
Mne stačí pamätať si čísla,ktorým volám najčastejšie.
To by se mi asi stát nemohlo, protože mobil nosím všude a vždycky nabití, ale kdyby, tak bych se stavila asi k mamce do práce nebo prostě čekala před domem 😀 . Tolikrát se mi to stalo, že už jsem to přestala počítat 😀 .
Ten první odstavec si napsala dobře! 😀 Takový problém spojený s dalšími problémy v jednom problému 😀 Ale pochybuju, že by si člověk nedokázal zapamatovat čísla alespoň na svoji mamku nebo taťku. Tohle je snad základ. Dokonce už i moje nejlepší kamarádka zná číslo mojí mamky nazpamět a dokonce tak dobře že jednou místo mě zavolala omylem mé mamce! 😀 Jediná čísla, která jsem v skupině kamarádi věděla, bylo snad jenom její. Volaly jsme si snad pořád 😀 U dalších kamarádů mi až dodnes ne a ne si ta čísla vrýt do hlady 😀
Z toho mám hrůzu 😀 A proto si nejmíň třikrát kontroluju, jestli ty klíče fakt mám, než vyjdu z bytu, jinak bych asi čekala do večera nebo i dýl než dojdou spolubydlící 😀 Nazpaměť si pamatuju kromě svého čísla jen číslo nejlepší kámošky a pak mamky..
Jelikož mám pamět na čísla ať jsou jakákoliv, tak většinu čísel svých příbuzných a přátel umím.
Ale jednou se mi stalo, že jsem klíče fakt měla, jenže jsem zabouchla dveře tak šikovně, že jsem druhé klíče měla zevnitř 😀 Takže 3x se kontrolovat jestli je mám nestačilo 😀