Dostala jsem chuť číst si pohádky. A tak jsem prohledala knihovnu a odpoledne strávila v posteli s knihou.
Byl to Čaroděj ze země Oz, pohádka, která mě v dětství uchvátila šílenými a tajemnými krajinami plnými různých tvorů: porcelánových panenek, kladivových hlav, čtvermoňů nebo mrkalů. Už jsem zapomněla jaké je to číst pohádky.
Když jsem byla malá, tak jsem přála Dorotce, aby se vrátila ke své rodině a byla zase doma. Teď jsem ze všeho nejvíce toužila, aby, až obrátím stránku, řekla Hastrošovi, Plecháčovi a Zbabělému lvovi, že zůstane v nádherné zemi Oz, která je barevná a plná dobrodružství, ne šedivá a ošklivá jako Kansas.
Jak říkám, už jsem zapomněla, jaké je to číst pohádky…
To je super =) Já mám tuhle knížku taky ráda a určitě se k ní během života ještě někdy vrátím, tak jako k mnohým dalším, které mě kdy obzvlášť okouzlily. I když nejvíc fascinující je první čtení, stejně se k oblíbeným knihám ráda vracím, a tahle opravdu má svoje kouzlo.