Přijdu do kuchyně a na stole si hoví reklamní časopis supermarketu Kaufland. Bezmyšlenkovitě začnu listovat a koukám na fotky zeleniny, ovoce, masa a sladkostí, když mě upoutá stránka s inzeráty:
„Levné půjčky do 24 hodin!!!“
„Půjčka bez poplatku až 500 tisíc korun!“
„Pujčíme všem! Neprohlížíme registry! Volejte ihned!“
A tak dále…
Na celé stránce bylo asi pětadvacet inzerátů a jen dva z nich nabízely něco jiného, než půjčky. Zamrazilo mě z toho a představila si náš dům omotaný žlutočernou páskou s nápisem „exekuce“. Zhluboka jsem si oddechla, když jsem si uvědomila, že nikomu nic nedlužíme.
Nevím jak to chodí jinde, ale u nás doma to vždycky bylo tak, že na co nemáme, to si nekoupíme. Na dovolenou jsme šetřili a kromě koupě auta nebo počítače na splátky jsme si nikdy nic nekupovali na dluh. Nechápu lidi, kteří se v televizní reklamě od ucha k uchu zubí na slečnu z agentury a děkují jí za obálku s penězi. Co reklama už neříká je, že rodinka si půjčí deset tisíc a zaplatí patnáct. To je 50% úrok. Ve středověku se tomu říkalo lichva a platily za ni kruté tresty. Dnes pojem lichva neexistuje a ačkoli společnosti maskované pod falešnými úsměvy a rádoby pomocí v nouzi nutí lidi splácet nehorázné úroky, nic se jim nestane. Oni umí chodit v zákonech a lidé, co nutně potřebují peníze jsou ochotni podepsat cokoli a tak si nevšimnou miniaturního písma dole na stránce „úrok 13%, úrok z úroku 14% úrok z úroků úroku 12% atd.“.
Co s tím? Rozčilovat se nad vydřiduchy? Kroutit hlavou nad zoufalci, co se pro okamžitou hotovost vrhnou do spárů takových individuí? To bude k ničemu. Já říkám: nepůjčovat si. Když něco potřebuju hned, ušetřím jinde a dovolená, nový počítač nebo auto může většinou počkat. Strašidelný výjev exekutora, co lepí cedulky po mých věcech a nebo šok poté, co zjistím, že jsem „dobrodincům“ zaplatila o 20 000 víc, než mi půjčili, jsou pro mě dostatečnou motivací, abych se všem supr výhodným půjčkám obloukem vyhnula.
Mně dluží tři lidi peníze. Nejsou to žádné závratné částky, ale vždycky se snažim sám si nepůčovat a půjčovat jen těm, kterým věřím. Někdy je to lepší než dát do prasátka, které člověku stejně nikdy dlouho nevydrží.
Byl jsem v situaci, kdy jsem potřeboval peníze, ty mi byly i nabízeny, ale i od rodiny jsem odmítl. Nemám rád ten pocit, když člověk něco MUSÍ. Musím vrátit, abych nezklamal, dodržel slovo nebo si udržel důvěryhodnost. Právě proto si raději nepůjčuji pokud nevím, že stejný obnos budu schopen vrátit do několika dní.
Nelíbí se mi ta vyhlídka, když třeba můj táta je zadlužen asi na 12 let dopředu. Splácí totiž kuchyň, kterou jsme opravdu potřebovali přistavět k baráku. Myslím, že časem mě ale stejně něco podobného čeká.Rodina potřebuje větší byt, auto apod. A v tu chvíli tu je lidská vypočítavost, která na náě vydělává. Myslím,že je to něco jako když jsem se podivoval nad nehoráznými pálkami za pohřeb, kdy ostatní vydělávají na druhých, kteří nemají jinou šanci než zaplatit…
Zrovna nedávno jsem prohlížel myslím Zikado a tam taky, celá stránka půjčky, jen dva malé inzeráty na montáž plastových oken. Taky mě úplně zamrazilo.
Někdy si holt člověk musí půjčit.Stejně jako vaše rodina se snažíme na vše našetřit,ovšem ne vždy to jde.Kupříkladu já.Jakožto nevydělávající člověk si nemohu dovolit a ani nemám kde sebrat 8000,- na kytaru.Šetřila bych na ni asi dosti dlouho,takže jsem ani neměla jinou možnost,než si ji vzít na splátky.Ale zaplatím o 1000,- víc.A co s tím nadělám.Nic.Tohle je ale relativně malá částka.Třeba takového půl milionu bych si určitě nepůjčila.Člověk je pak zadlužený na celý život,třeba pak i jeho děti,což není hezká představa.
Já myslím, že je to hodně o prioritách – co je pro mě důležitější: koupit si tu věc (kuchyň, auto, kytaru…) a nebo žít s vědomím, že věc nemám, ale zůstávám nezadlužený, bez závazku? Mnohdy to jinak nejde, než si půjčit – třeba ten pohřeb nebo co se stalo kamarádovi vysoká pokuta za přestupek. Ale když si člověk může vybrat, tak bych osobně volila radši nepůjčovat
Jenže lidé jsou takoví… Nejvíce absurdní mi příjde poslední trend – půjčky na vánoční dárky. Přesně souhlasím s výrokem – na co nemám, to si prostě nekoupím a ne nebudu si půjčovat, našetřím si na to. Jenže lidé musí mít všechno hned a ti "dobrodinci" to ví moc dobře. A už jen kvůli tomu, že má "drahá" rodina se topí ve statisícových dluzích a tomu, že nám už kolikrát hrozila (a nejspíš ještě bude) exekuce, že jsme kvůli zasr… dluhům neměli prakticky půl roku kde bydlet, už kvůli tomu si nikdy nepůjčím od nikoho jiného, než od kamárádů a to částky o kterých vím, že je budu schopna v nejbližší době vrátit.
Jenže to je právě to… Jasně, nebudu si půjčovat na dovolenou nebo dárky, to je podle mě blbost a rozmyslím si, jestli na tohle fakt brát půjčku. Jak říkáš, je to o prioritách. Jenže pokud se třeba chceš osamostatnit, jak chceš začít? Jedině s půjčkou…. A dnes je vše tak drahé a tak náročné, ne jako kdysi, že jsme nuceni k půjčkám. Teď jde jen o to, zadlužit se "dobře". A myslím, že můžeme jen doufat, že časem nebudou jen půjčky typu, co jsou v inzerátech. Protože to si pak budem moct hodit mašli… Nyní si chtě nechtě musíme vybrat některou z těch půjček. Leda že bychom měli bohatého příbuzného, co nebude brát úrok. Čímž chci hl. říct, že je to hnus, ale fakt, s kterým moc nenaděláme. A oni to vědí…. Stejné je to s ČEZem. Může si zvyšovat cenu vody jak chce, protože my s tím nic nenaděláme. Těžko můžeme přestat platit nebo ji používat, když bez vody nepřežijeme… A když jsou jediným příjmem…