Tak jsem si řekla, že tu už dlouho nepřibyla žádná soutěž a že to musím napravit. A co bude vaším úkolem?
V minimálně třech a maximálně deseti větách popiš jaro. Kreativně, vtipně, originálně, šíleně, praštěně, zajímavě…no prostě čím bláznivější nápad, tím lepší. Můžete popsat své pocity, přírodu, Velikonoce, jarní mláďátka nebo cokoli jiného, fantazii se v žádném případě meze nekladou.
Vyhodnocení: podle počtu účastníků, buď první nejlepší a nebo první tři nejlepší a poté společný diplom
Čas: do poloviny víkendu tedy do soboty 0:00
Pište na mail nebo do komentářů a pokud jsou nějaká zvláštní přání na diplomy tak je přidejte také.
Těším se na vaše jarní praštěnosti;)
Lum
Ha, Einka má zas nějaké pesimistické smýšlení o jaru..xDD Jelikož mám v tvejch mailovejch adresách trochu guláš, hodím to sem.xD Má velkoměstská oslava jara..x)
Paprsky vycházejícího slunce nabývají na síle a zahřívají promrzlý beton. Růžové a bílé květy třešní se rozevírají a propůjčují okolní šedi trochu svého optimismu a krásy. Jemný jarní vánek si pohrává s papíry na ulici, odfoukává špínu, jež byla týdny ukrytá pod hnědou břečkou připomínající sníh. Přináší lidem vůni jara a ochutnávku z přírody, která je tak vzdálená. Drobný hmyz poletuje všude kolem, sedá z květu na květ a svou pouť ukončí rozmáznutý na skle auta jedoucího po dálnici. Vůně květin se míchá se smogem, prachem a svinstvem, který vyfukují auta a naplňuje tak město atmosférou jara. Několik reklam a billboardů nás informuje o tom, že jaro skutečně ještě existuje, právě začalo a proto bychom měli využít fantastických slev, babičky na lavičkách můžou zase nadávat na alergie, bolavé klouby a krmit kačeny. Vezměme si tedy dostatek kapesníků, opalovacích krémů a repelentů a pojďme jaru vstříc.x)
Já taky, já taky! 😀
Další nudné ráno jsem se probudila opět vedle někoho, koho jsem možná kdysi milovala. Další noc byla jen pouhou zmínkou na téma toho, co mohlo být. A další paprsky slunce, které vykukovaly přes neúplně zavřené žaluzie, mě oslepily a já pocitila další kocovinovou bolest hlavy. Bylo jaro, o tom nebylo pochyb, vše začínalo na novo, sluníčko hřálo víc než je zdrávo, ve vzduchu byla cítit proklamovaná svěžest, všechna stvoření vylézala se svých úkrytů a všichni jakoby si vytvořili nový jarní úsměv – vstříc novým zážitkům! Nový život, či další život, stály koloběh života. A já budu jaro opět milovat víc než cokoli jiného, i když mě bude ráno bolet hlava z toho, jak mě budí ptáci. Často je to to jediné, co zůstává – po zimě příjde vždycky jaro. Někdo by si řekl, že jsem moc mladá na předčasnou rezignaci a že bych neměla tolik pít. Měl by pravdu. Rozhodně bych neměla tolik pít.
Královna ledu s posledním mrazivým povzdechem zmizela za obzorem a na jeviště vtančilo rozevláté Jaro. Ztuhlý svět se pomalu probouzí ze své zimní letargie, ptáci protahují křídla a všechno se začíná zeširoka smát. Jemné jarní prstíky hladí ještě rozespalou trávu, mezi stromy se prohání rozradostěný větřík. Nebe pláče dojetím a všechno živé šťasně vzdychá: Konečně jaro!