Film o ďábelském holiči, který podle muzikálového námětu nedávno natočil Tim Burton, jistě všichni znáte (a kdo ne, nechť si počte tady). A možná také patříte k těm, kdo uvěřili zkazkům, že příběh je podle skutečné události. Jak to tedy bylo? Žil v ulicích Londýna opravdu nějaký holič jménem Sweeney Todd, který podřezával hrdla svým zákazníkům a jeho známá, paní Lovettová, je pak hbitě zpracovávala na masové koláčky? Odkud se legenda o vraždícím maniakovi vzala a je na ní něco pravdy? Na to všechno se pokusím odpovědět v následujícím článku;)
Muzikálový hrdina a jeho tragický osud
Začněme nitky holičova příběhu rozplétat proti proudu času a podívejme se nejprve na velmi romantické zpracování této městské legendy, které má na svědomí Stephem Sondheim. Ten stvořil muzikál v roce 1979 na základě ještě starší předlohy – divadelní hry Christopera Bonda z roku 1973.
Tak se tedy zrodil Sweeney Todd jak ho známe dnes zejména díky Timu Burtonovi a jeho filmu z roku 2007: Sweeney Todd – ďábelský holič z Fleet street.
V tomto moderním zpracování se Sweeney Todd původně jmenoval Benjamin Barker a byl holičem v malém krámku na Fleet street, kde žil i se svou manželkou Lucy a malou dcerkou Johannou. Jenomže Lucy se zalíbila vlivnému soudci Turpinovi a ten nechal Benjamina pod záminkou uvěznit a deportovat na nucené práce do Austrálie. Po patnácti letech se Benjamin vrací na lodi, s novou identitou a smělým plánem na pomstu. Už to není mladý naivka Benjamin Barker, ale odhodlaný Sweeney Todd.
Když vejde do domu na Fleet street, jeho bývalá bytná, ovdovělá pekařka paní Lovettová, jej brzy pozná a povypráví mu vše, co se zatím odehrálo. Jeho žena se dlouho trápila Turpinovým naléháním a nakonec se otrávila arzenikem. Turpin pak adoptoval Johannu, která teď žije u něj v domě.
Sweeney se samozřejmě chce pomstít Turpinovi a ještě zachránit svou dceru. Do cesty se mu postaví jeho bývalý učeň, dnes slavný holič Pirelli, který jej pozná a hrozí mu, že prozradí jeho pravou identitu, což by pro Sweneyho, uprchlíka z galejí, v té době znamenolo smrt. Todd se ale nenechá vydírat a Pirellimu podřízne krk. Co s tělem? Paní Lovettová má jasno – zapeče Pirelliho do masových koláčků.
V té době se v krámě objeví Turpin, který se doslechl o Toddových holičských schopnostech, jenomže než Sweeney stačí podříznout jeho hrdlo, do krámu vletí Anthony, jeho kamarád z lodi, který se bláhově zamiloval do Johanny a doufá, že mu Sweeney pomůže. Turpin si dá dvě a dvě dohromady, na Todda se naštve a odejde z krámku. Zdá se, že šance na pomstu je v nenávratnu a tak Sweeney, naštvaný na celý svět, vymyslí spolu s paní Lovettovou plán. Ďábelský plán. Sweeney začíná zabíjet zákazníky přímo na holičském křesle a ty pak speciálním zařízením posílá přímo do sklepa, kde je paní Lovettová rozemele a naplní jimi masové koláčky. Obchodu se daří a ani malý sirotek Toby, Pirelliho učedník kterého se paní Lovettová ujala po Pirelliho smrti, nic netuší. Stejně tak zákazníci, jichž utěšeně přibývá.
Jenomže Sweeney nereaguje na nabídky paní Lovettové, že by se mohli vzít a místo toho stále myslí na pomstu. Anthonymu se zatím podaří uprchnout z Johannou a Sweeney mu slíbí pomoc. Pak napíše soudci Turpinovi, že u něj doma se skrývá Johanna a protože ví, co pro soudce jeho chráněnka znamená, rád mu ji předá zpět do opatrování. Turpin dorazí, Sweeney ho vyláká na křeslo a už teče krev. Nevhodným svědkem vraždy se stává stará žebračka a tak ji Sweeney podřízne taky.
Mezitím v Tobym hlodají pochybnosti a tak se paní Lovettová rozhodne odstranit i jej. Dole ve sklepní pekárně přichází rozuzlení – Sweeney v mrtvé žebračce poznává svou ženu Lucy, která se sice otrávila, ale nezemřela, jen přišla o rozum. Vzteky bez sebe upálí paní Lovettovou v peci na koláčky a Toby, který to všechno viděl, se rozhodne Todda zabít, protože paní Lovettou miloval jako vlastní matku. Ze země zvedne jeho břitvu a ačkoli o něm Sweeney ví, nechá si podříznout hrdlo, v náruči držíc svoji mrtvou ženu. Jen Johanna s Anthonym z toho masakrování vyjdou živí a zdraví a celý muzikál končí sice happyendem, ale zároveň i tragicky.
Tolik představivost brodwayských scénáristů – ale ne tak docela. Svou inspiraci totiž našli v novelách 19.století.
Zpracování podle muzikálové předlohy – film z Johnny Deppem a Helenou
Bonham-Carterovou v hlavní roli (2007)
Šňůra perel a šílený vrah
V roce 1846 začíná v časopise The People’s Periodical and Family Library vycházet novela s názvem Šňůra perel (The string of pearls), která se odehrává v roce 1785. V ní se řeší zmizení poručíka Thornhilla, který byl naposledy viděn, jak vstupuje do holičského krámku na Fleet street. Do holičského krámku jistého Sweeney Todda.
Poručík Thornhill měl před svým zmizením úkol – donést slečně Johanně Oakleyové perlový náhrdelník a to jménem jejího snoubence Marka Ingestrieho, který se pravděpodobně ztratil na moři. Teď už je ale ztracený jak Johannin snoubenec, tak poručík Thornhill a dokonce i ta šňůra perel.
Johanna to nechce nechat jen tak a v mužském odění přijde vyzvídat do krámku holiče Todda. Jeho pomocník, Tobias Ragg, nedávno zešílel a skončil v blázinci a tak se převlečená Johanna nechá se najmout jako Toddův pomocník a postupně odkrývá všechny hrůzy, které holičská živnost skrývá. Sweeney Todd totiž spolupracuje s obchůdkem paní Lovettové a dodává jí čerstvé maso svých zákazníků do jejích masových koláčků.
Těla jejich obětí jsou objevena ve sklepení nedaleké kaple svatého Dunstana a sklepní krypty vydají ještě jedno tajemství. Zmizelý Mark Ingestrie je totiž vězněn šílenou dvojicí a je nucen dělat za ně špinavou práci – mele maso a peče koláčky. Podaří se mu ale uprchnout pomocí výtahu, jímž se vozí zboží ze sklepní pekárny do obchodu a ohromeným zákazníkům poví, co vlastně celou dobu jedli – lidské maso.
Pod tíhou odhalení Sweeney Todd otráví paní Lovettovou, ale sám je zatčen, odsouzen a oběšen. Johanna si vezme svého milého Marka a vše tak dobře dopadne.
Novela nikdy nevyšla v češtině, ale pokud jste zdatní angličtináři, můžete si ji přečíst na tomhle odkaze.
Film z roku 1936, natočený podle melodramatické předlohy. Hlavní roli si
zahrál Tod Slaughter. Ještě před tím byly natočeny dva němé filmy na motivy
příběhu ďábelského holiče – v roce 1926 (ten je ztracený) a pak 1928.
Filmový plakát na „Krvěžíznivé řezníky“ – film z roku 1970,
který de taktéž nechal inspirovat příběhem Sweeneyho Todda.
Na každém šprochu pravdy trochu…
Je vidět, že pro Hollywood je přitažlivější tragický hrdina ve stylu hrabě Monte Christa či Jeana Valjeana a tak původní drastický příběh trochu upadl v zapomnění. Podle jakého námětu byl ale stvořen tento příběh?
Za autora Šňůry perel je považován James Malcolm Rymer (skotský inženýr, příležitostný spisovatel, který žil v Londýně a to je docela vtipné – na Burtonově ulici:)), i když zaznívají i jiná jména, třeba Thomas Peckett Prest a další.
Jeho příběh byl pak několikrát přepracován, mimo jiné i jako melodrama. Znovu vyšel v delší verzi zase časopisecky v roce 1850 a přepracoval ho i americký autor Harry Hazel a to v roce 1852. V roce 1875 zase vznikla divadelní hra – další z pezpočtu variací na Toddovské téma.
Proč byl příběh o bláznivém vrahovi, který nechával své oběti zapékat do koláčků, tak úspěšný?
Dalo by se to vysvětlit tím, že už v době dávno před napsáním Šňůry perel byl koncept tohoto příběhu zapsán v mysli lidí jako tzv. „měststká legenda“. O vraždícím holiči-kanibalovi se zmiňuje v roce 1843 Charles Dickens, kdy jedním dechem dodává, že je to legenda, předávaná mezi lidmi, strašidelný příběh, kterým se navzájem děsí děti, když si jdou koupit do obchodu masový koláč.
Ještě před Dickensem se objevuje podobný námět v roce 1824, konkrétně v publikaci The Tell Tale. Tam je vraždící holič zanesen do Francie, konkrétně do Paříže na ulici Rue de la Harpe.
Všechny tyto náznaky nutí člověka k závěru, že kdysi kdesi přece jen musel žít nějaký holič, který zabíjel své zákazníky a pak je přenechával pekařům, aby lidské maso zužitkovali do pečiva. Problém ale je, že neexistuje v soudních spisech té doby žádný záznam o zatčení či popravě takového zločince. Tedy alespoň ne v Anglii. Pokud by však původní příběh pocházel z Francie, jak naznačuje literární zpracování z roku 1824, a holič by opravdu vraždil někdy na konci 18.století, je možné, že se veškeré záznamy o tomto zločinci ztratily během velké francouzské revoluce a my už prakticky nemáme šanci se dozvědět, zda je příběh reálný, nebo vznikl jen jako strašák na vousaté pány a hladové děti.
Každá pověst má však tu vlastnost, že se pod nánosem povídaček a výmyslů skrývá pravidvé jádro a tak si můžeme být téměř jisti, že v mlhách času ponořeném 18. či 19.století, se skrývá postava tajuplného holiče, jehož břitva zabíjela, a šílené pekařky, která neváhala plnit koláče lidským masem. Jak moc se ale oba podobají romanticky vykreslenému Sweeney Toddovi a pikantně zvrácené paní Lovettové, to už se asi nikdy nedozvíme.
Při psaní článku jsem čerpala z tohoto zdroje.
Hahahah… není to tak dávno co jsem očima tenhle filmek hltala. A musím říct, že Burtonova verze mi přijde nejlepší a nejpropracovanější. To jak podřízne svoji manželku – prostě parádní nápady 🙂 a už dva týdny si tu zpívám- I steal you Johanna… xD
¨Tak to nechápu, já knížku, která se jmenovala Šňůra perel četla a příběh byl to, co jsi tu vypsala. A v češtině…
Zajímavé. Já jsem o existenci Sweeneyho Todda nikdy nepřemýšlela, protože mě fascinoval především ten příběh jako takový, a tak jsem ho už rovnou považovala za smyšlenku (byť může mít pravdivý základ).
Ale tímhle článekm jsi mi nasadila brouka do hlavy 😀
[2]: vážně? No výborně, takže prohlédávat antikvaritáty a je to:)
Není to ono?
http://www.knizniweb.cz/jnp/cz/katalog/detail/tituly-S-SWE-Sweeney_Todd___Snura_perel.html
Jinak musím říct, že je to moc zajímavý článek!!
Moc pěkný článek. Mockrát jsem přemýšlel, jestli se něco takového mohlo stát. Každopádně jsem rád, že se můžu holit sám a že mi nikdy nebylo dopřáno ochutnat masový koláček.
Btw drobná otázka: Do jakýho stylu řadíš Mansona nebo Nine inch nails? Vím že nejsou goth, ale zajímalo by mě, jak to vidíš ty…
[7]: NIN jsou tuším elektro industrial a Manson je nějaký nu-metalovo-industrial- alternative paskvil:)
[8]: Dobře ty 😀
[4]: Byla to poměrně nová knížka, tak třeba to vyšlo nějak nově… Já to měla z knihovny, můžu se mrknout jestli je to fakt ono 😉
http://img.enter4u.eu/Beznazvumbf5.JPG
…tak nevim jestli to je přímo ono 😀 Ale příběh se shoduje s tím, co jsi tu psala 😉
[11]: děkuju a kaju se, nekoukala jsem dostatečně:)
paskvil, no Lúmenn?!? Na Mansona mi nehrabé 😀
[13]: Ona určitě psala o paskvilu jako o mnohotvárnosti daného stylu a tudíž jen zdůraznila, že je nenapodobitelný 😉
[13]: paskvil je složenina z několika nepříliš sourodých částí;) Prostě Marilynek je nenapodobitelnej, čímž netvrdím, že ho nemám ráda;)
ahoj jsme moc ráda,že jsem konečně našla něco více o sweeneyem,jsem do něho úplný blázen,ten příbeh plný citu je dokonalý,vždyt´ skoro každého seriového vraha utvořilo okolí,tím jak se k němu chovalo,až prostě mu jednohodne přeskočí a vybíjí si to na neviných.Knihu si určitě přečtu.
ahoj jsme moc ráda,že jsem konečně našla něco více o sweeneyem,jsem do něho úplný blázen,ten příbeh plný citu je dokonalý,vždyt´ skoro každého seriového vraha utvořilo okolí,tím jak se k němu chovalo,až prostě mu jednohodne přeskočí a vybíjí si to na neviných.Knihu si určitě přečtu.
nej
Nevím, jestli už to tu někdo nepsal, na čtení komentářů jsem moc líná. 😀 Ale novela Sweeney Todd – Šnůra perel už vyšla i v češtině. Nedávno jsem to dočetla. 🙂
http://horkedivky.top – horke divky z vaseho okoli