Poruchy příjmu potravy – anorexie

Mentální anorexie se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy. Je z nich pravděpodobně nejnebezpečnější, protože její nástup je pomalý a nenáhlý a když si všimneme, že je něco v nepořádku, bývá často už pozdě. Z lékařského hlediska se jedná o psychickou poruchu, kdy dívka (mentální anorexie postihuje z 95% dívky) vnímá zkresleně svoje tělo, připadá si tlustá ačkoli má normální nebo i hubenou postavu. Z toho důvodu odmítá potraviny, hodně cvičí a její život se stane neustálým vážením a přeměřováním.

Na internetu je propagována na tzv. pro-ana stránkách – ty jsou nepravdivé a zkreslené a dívky, které je vytváří jsou ve většině případů nemocné. Ana (anorexie) není tvoje kamarádka – je to nemoc!

Často je to jen pár kilo nadváhy a potřeba zhubnout – aby ses líbila kamarádkám či klukovi. Někdy jsou za tím hloupé poznámky známých a spolužáků na tvou silnější postavu nebo pocit, že tě nikdo nemá rád, protože jsi tlustá. Zde je dieta ještě pochopitelná a pokud ji povedeš zdravě a za dozoru lékaře nebo dietního poradce, nemusíš spadnout do spárů Any.

Nejhorší však je, když začne hubnout dívka, která to nepotřebuje. Všechny dívky jsou televizí, časopisy a ženskými magazíny neustále ovlivňovány obrázky hubených modelek a hereček a není divu, že se jim pod tímto tlakem chtějí podobat. Tvoje zdravé tělo ti náhle začne připadat ošklivé a tvým vzorem se stane kostlivec z časopisu. Nechápu módní návrháře, fotografy a předáky z modelingových agentur, kteří ukazují tyhlety nezdravé dívky a ženy jako ideály krásy. Pak se plní nemocnice těžce psychicky nemocnými slečnami, které pro „krásu“ byly ochotny i umřít hlady.

Anorexie zpočátku začíná jako běžná dieta – omezíš sladká a přepálená jídla a nahradíš je zeleninou. Po prvních úspěších si ale začneš říkat, že dvě kila je málo. A tak přestaneš jíst i další kalorické potraviny, začneš sledovat každou etiketu, zda se v tom cereálním chlebíčku neskrývají zákeřné kilojouly. Co se týče tvého jídelníčku, může se během pár týdnů změnit na jednu mrkev denně. Hodně anorektiček přehání cvičení (aerobik, běh apod.) a dostanou se až na pokraj fyzického vyčerpání. Příznaky velké ztráty hmotnosti a malého množství snězeného jídla jsou potom vyčerpání, únava, malátnost, nízký tlak, špatná pleť, nehty a vlasy, bolesti hlavy a břicha, špatný krevní oběh (studené ruce a nohy). V horších stádiích pak ztráta menstruace, kdy hrozí až trvalá neplodnost, ztráta většiny svalové hmoty, omezená pohyblivost, totální vyčerpání a avitaminóza (nedostatek vitamínů), která může vést k dalším onemocněním a celé „přátelství s Anou“ může vést až ke smrti.

Pokud se ti zdá, že kamarádka méně jí, přestala chodit na obědy do jídelny ačkoli dříve chodila, hodně cvičí a často se baví o své postavě, je důvod ji podezřívat, že má anorexii.

Ale holky jsou v tomhle velmi vynalézavé – ve škole budí dojem, že se nají doma, doma zase řeknou, že jedli už ve škole. Varovným znamením jsou právě tyto dosud neobvyklé výmluvy, dalším častým jevem jsou její obličeje, když vidí, jak do sebe cpeš hamburger nebo tě dokonce nabádá, abys ten hnus vůbec nejedla, že to má strašně moc kalorií. Můžeš si všimnout i toho, že sleduje etikety všech potravin a počítá jejich kalorie nebo se ti svěřuje, jak hodně běhá, cvičí apod.

Důležité je si všimnou již těchto změn, protože jakmile zjistíš že je nezdravě hubená, bývá zpravidla už pozdě.

Jakmile si však uvědomíš, že je nemocná, řekni to jejím rodičům nebo ji pod nějakou záminkou doveď k lékaři. Dívky s anorexií však nevnímají své tělo tak, jako ty a proto nemá cenu jí říkat, že je krásně štíhlá a nemá už dál hubnout, stejně tě neposlechne. Možná si myslíš, že jí dokážeš pomoci sama a v počátečním stádiu to tak opravdu být může, ale jen tvé síly na to pravděpodobně stačit nebudou. Kamarádka tě bude zapřísahat a prosit, abys to nikomu neříkala, že to má pod kontrolou a že jen ještě jedno kilo dolů a pak toho nechá. Nenech se ovlivnit – není to pravda. I když ti začne vyhrožovat, že se s tebou přestane kamarádit, když to vyzradíš, zachovej se jako opravdová kamarádka a jdi k odborníkovi a nebo jejím rodičům. Nejsi žalobník, zachraňuješ její zdraví a možná i život a až si to uvědomí, bude ti za to vděčná, mnohem více, než kdybys ji nechala dál hubnout.

Všímáš si, že den co den stojíš několikrát na váze a jsi naštvaná, že jsi zhubla jen o kousek? Stalo se shazování kil tvým největším koníčkem? Je čas se zamyslet, zda také ty netrpíš anorexiíí.

Je velice těžké si uvědomit, že právě ty jsi nemocná, ale může ti to pomoci od mnoha budoucích útrap. Nejlepším vodítkem je BMI – pokud zjistíš, že máš podváhu, okamžitě přestaň s hubnutím, i když se ti zdá, že jsi tlustá, a vyhledej lékaře nebo se někomu svěř. I když je tvá váha v normě a ty cvičíš, držíš drastické diety a snažíš se shodit, je lepší, když se se svými pocity někomu svěříš. Jdi za kamarádkou, za rodiči, za lékařem a nebo si najdi ve tvém městě nějakého psychologa. Tito lidé ti mohou pomoci, dokud je ještě čas.

Pokud si změny v tvé postavě všimnou až rodiče či kamarádi, jsi na hranici těžkého hazardu se zdravím, který může končit až smrtí!

Těžko. Ale jde to. V počátečním stádiu se dá léčit ambulantně – dál chodíš do školy a třeba jednou týdně chodíš na popovídání s psychologem. Pokud jsi ještě příliš nezhubla, učíš se mít ráda jídlo a nacházíš si respekt k sobě samé a ke svému tělu. Pokud už ses dostala až k podváze, snažíš se přibrat a pochopit, že tvé tělo je krásné, když má normální váhu. Můžeš taky chodit na terapie s více dívkami jako ty, kde si povídáte, co jste prožily a snažíte se navzájem si pomoci.

Pokud jsi zašla příliš daleko, je nutná hospitalizace. Obvykle trvá 4 až 8 týdnů, záleží na tom, zda se budeš snažit přibrat a jak rychle tvá léčba bude postupovat. V nemocnici si zapisuješ vše, co jsi snědla a každý den se sleduje, zda jsi přibrala. Když přibíráš, získáváš výhody – můžeš telefonovat, chodit ven, sledovat televizi a přijímat návštěvy. Po dosažení hmotnosti, jakou stanovil lékař, můžeš jít domů. Pokud ale nepřibíráš a nebo dokonce hubneš, své výhody ztrácíš a můžeš sedět celý den sama v pokoji a koukat do zdi. Samozřejmě i v nemocnici se setkáváš s dívkami – anorektičkami a společně se snažíte najít si cestu k lásce k sobě samé a k pocitu vlastní krásy.

Jsou ale i dívky, které se z bludného kruhu anorexie nikdy nedostanou. Tyto dívky většinou zašly tak daleko, že jejich psychika je trvale narušená a jen obtížně se mohou začlenit zpět do života. Snaž se proto nikdy Aně nepropadnout.