Krátká rekapitulace z minula: Magda se po jednom z nejhorších zážitků se stvůrami pokusí o sebevraždu. Je převezena na JIPku, kde se pomalu probírá a nakonec je v dost zuboženém stavu převezena na psychiatrii – místo, jehož se odjakživa děsí.
Všechny předcházející části si můžete přečíst, kliknete-li na název tohoto příběhu na pokračování (Pracovní název: Blázinec) hned pod názvem této kapitoly.
Subjekt: Magdalena Jurníčková
Datum narození: 13.února 1992
Rodina: Babička z matčiny strany trpěla depresemi, před cca třiceti lety skočila z okna. Jiná psych.onemocnění v rodině nejsou známa.
Příznaky: Pacientka se dne 19.března 2009 pokusila o suicidum ostrým předmětem (podř.žil). V bezvědomí převezena na oddělení JIP, kde byla stabilizována. Po dvou dnech hysterický záchvat (křik, pokus o útěk), nadále tlumena sedativy.
Výpověď rodičů: Nejsou si vědomi žádné příčiny suicidálního jednání. Pac. od puberty trpí silnou nespavostí, medikace bez účinku (pozn. lékaře – podezření, že pac. léky nebrala, takto silná anxyolitika nemohou nezabrat). Ve škole spíše podprůměrná, žádní bližší přátelé, velmi introvertní, ráda kreslí a čte.
Několik měsíců před suic. pokusem podle rodičů zvýšená únava, lehké zhoršení školního průměru. Ošetřující lékař zažádal o kresby pacientky, případně nějaký zápisník, deník.
Rozhovor z pacientkou po převezení z JIP dne 26.března:
Upocený ukazovák primáře Nováčka stiskl tlačítko myši a zahrkání v tiskárně prozradilo, že zpráva už je na cestě. Jemným gestem chytil ještě horký papír a pečlivě jej položil na stůl. V popelníku dohasínala cigareta, tak si naposledy potáhl a zhasil ji o dno, pokryté dalšími nedopalky. Znovu přehlédl stůl a posunul popelník kousíček vlevo. Složku z papíry, na níž nahoře ležela čerstvě vytištěná zpráva nové pacientky, prohrábl a urovnal, z pouzdra vytáhl brýle a nasadil si je na nos. Lehce sklouzly po upocené ploše.
Sundal si brýle a přejel si čelo kapesníkem. Nasadit brýle, kapesník pečlivě složit do kapsy. Ozvalo se zaklepání.
Primář si odkašlal. „Vstupte,“ řekl a založil si ruce na hrudi.
Ve dveřích se objevila hlava doktora Bláhy. „Pane primáři, mám tady tu novou slečnu, můžu ji…?“
„Ale jistě, pane kolego, jen pojďte dál,“ primář si posunul brýle a zkoumavě pohlédl ke dveřím. Věděl, že první dojem mu řekne více, než sám pacient a tak byl připraven bedlivě prozkoumat, kdo mu to dnes byl svěřen do péče.
Když doktor Bláha dovezl do místnosti invalidní vozík s dívkou, neubránil se překvapenému vydechnutí, které hbitě zamaskoval záchvatem kašle. Jeho nová pacientka byla hubená, co hubená, byla vychrtlá jako smrt. Nějaký váhový úbytek mohl způsobit týden na lůžku a o nitrožilní výživě, ale už předtím musela dívka vážit tak čtyřicet pět kilo na svůj, zkušeným okem přeměřil shrbenou postavu na vozíku, metr sedmdesát pět výšky, usoudil a v duchu si zapsal. Pacientka zjevně trpí nějakou poruchou příjmu potravy, doporučení na vyšetření štítné žlázy, zda nízká váha není způsobena hormonálními příčinami.
Krom hubenosti byla i nápadně bledá, jako by skoro nechodila ven. Však také rodiče říkali, že většinu nocí je vzhůru a tak prospí celé odpoledne. Ruce měla namodralé, pacientka trpí nízkým tlakem, možná souvislost s pobytem na jednotce intenzivní péče a na opěradle vozíku se lehce chvěly patrné neurotické chování.
Velkýma očima, pod kterýma se modraly kruhy velikosti švestek, těkala po místnosti. Má jedno oko modré a druhé hnědé uvědomil si primář když se dívka vážně zadívala i na něj. Na okraji víček se jí leskly slzy, bělma měla lehce zarudlá, na hubeném obličeji, orámovaném rozčepýřenými a po dlouhém ležení mastnými tmavohnědými vlasy, jí pod kůži prosvítaly modravé žilky.
Celkově vzato vypadá příšerně blesklo primáři bezděky hlavou. Na tom vozíku vypadala jako člověk, umírající na nějakou těžkou chorobu; vybavil si takhle zbídačené pacienty v poslední fázi leukémie. Ti také měli tak prázdné oči a nepřirozeně bledí volali smrt, aby si pro ně přišla.
Primáři náhle přejel mráz po zádech. Zdálo se mu to nebo se s příchodem dívky do místnosti ochladilo? Zaplašil všechny nepříjemné myšlenky, ale když doktor Bláha vzal za kliku, neudržel se. Neměl dobrý pocit z toho, že by s tou holkou zůstal v místnosti sám.
Příští díl (tj. druhá polovina druhé kapitoly) se tu objeví ještě do konce července.
Tak musím říct, že tahle kapitola se ti opravdu povedla. Kdyby Blázinec vyšel knižně, tak bych si ho hned koupil. Mám rád napínavé čtení s dávkou tajemnna, nebo hororu.
Zdařilé, napínavé a mrazivé. Už aby byl další díl 🙂
Souhlasím s Venom 🙂
Naozaj ti to ide.. popísať tak realisticky, ako keď človek číta Stephena Kinga 🙂
šup sem s dalším dílem! 🙂
huuuu… Lúmenn, kde bereš ty konkrétní představy? Částečně ze zkušeností, nebo máš nějaký jiný zdroj, jak to asi chodí na podobném vyšetření? Já bych například tohle napsat nedokázala, protože o tom, kdo se kam jak vozí nemám vůbec představu.
[6]: zrovna chod oddělení, postup při vyšetření apod. mám opravdu z vlastních zkušeností
Ou, to pokračuje fakt zaujímavo! Chudák Magda.