Jen taková blbůstka o hloupé lidské posedlosti láskou. Hloupé, ale krásné. A všechno, co je doopravdy krásné, bolí.
Láska, ten krutý lidský cit,
jak jen s ní člověk umí ublížit!
Jen člověk tě svojí láskou sedře z kůže,
jen lidské srdce tohle může. Může?
Pro lásku jen člověk do tmy vzdychá
pro lásku co bolí, cit co v duši píchá.
Jen lidské srdce zradí tě tak lehce.
Jen lidské srdce může. Ale nechce…
pěkný…hlavně ten obrázek
drž hubu kreténe
Illaaajdák: křičíš sám na sebe? 🙂
Lumenn:kouzlo IP adres v adminovi blogu, že? 😀
Mischennka: he? asi nechápu:)
Nádhera!
[6]: jejda, tolik chvály pod tak starými básněmi?:) Děkuju:)