Dnes ráno nebyla mlha. A tahle básnička vlastně taky nevznikla ráno. Napadla mě ve chvíli, kdy jsem se podívala na věž Červeného kostela a kolem ní kroužili velicí černí ptáci. Ten pohled na zubaté vížky gotické stavby mě nějak nakoply a já viděla někde nahoře na střechách zákmit černého cylindru a věděla jsem, že ten nebožák, jehož zovu můj(!) pan Žal má už dlouho strašlivou žízeň. A tak tančí po Brně a dělá to, co dělá, a touží a teskní po slzách, jež pro něj znamenají vykoupení.
Možná se jednou dočká, ale dnes ještě ne. Pro vás, můj drahý, jehož jsem viděla tančit v mlze, i když byl jasný den. Pro vás, nejdražší a nejútrpnější pane Žale
Zkřehlými prsty kreslil po zobácích vran
a potom běhal po střechách, po štítech tancoval.
Sám. Nikým nemilován, nikým nepoznán
v mlhavém ránu procházel ulicí
a sochám na mostech kamenné oči zavíral
a na ústa jejich věčně mlčící
pokládal zmrzlé květy sňaté z oken katedrál.
Už nevěřil. A štěstí dávno nehledal.
S vybledlým cylindrem, ve fraku urousaném mlhou
ulicí tančil, hnán bolestí a touhou,
na tváře plačících svá ústa přikládal.
Šílenec. Blázen. Snílek. Můj pan Žal…
Nádherná 🙂 S panem Žalem pro tebe chystáme překvapení 😉
moc pěkná básnička
Opravdu nádherná básnička, fakt.
[1]: wooow jakýý???:)
[4]: Takový pěkný 😀 Kreslený…
[5]: tak to se budu těšit:)
tak tohle je pro mě jedna z nejlepších "Žalovek." 🙂
Připomnělas mi tím Baudelairovy Malé básně v próze. Krásná!
Nádherné…tato se ti moc povedla 😉 asi jako všechny…
A opravdu musím souhlasit s La Duchesse…. taky jsem v tom kapánek viděla Baudelaira 🙂