Óda na metal

Přemýšlela jsem, zda tento výtvor dát do poezie a nebo spíše někam mezi vtipy, ale nakonec – poezie to je, takže svou asi rok a půl starou „ódu na metal“ (Nezval promine) hážu mezi básně. Prosím berte to s rezervou a jako bláznivou šílenost vzniklou jednoho nudného vyučovacího dne na Univerzitě Palackého;)

Metal je osud. Metal je můj osud.
Metal je vše co poznala jsem dosud.
Metal je má tvář a není to jen maska,
metal je první a poslední má láska.

Metal je těžký a jediný můj hřích,
nepoznat metal, milovat nemohla bych.
Metal je kytara, klávesy či cella,
metal je nikdy nevejít do kostela.

Metal je zlato co v hudbě skrývá se,
kdo nezná metal, neví nic o kráse.
Metal je bouře, metal je melodie,
metal je srdce co v našich hrudích bije.

Metale, hudbo z pekelných plamenů
slibuji na bicí, já nezapomenu!
Metal ach metal, hudba co nás naplní
kdo ho neposlouchá, tomu sluch zakrní.

Metal ach metal, naše temná múza,
život bez metalu? Nekonečná hrůza.
Bože metalu, my zbožňujeme tebe
po smrti nás čeká metalové nebe!

Tam Joey, Bruce a Alice budou hosti
metal budem hrát i na věčnosti!!!

22 komentáře “Óda na metal

  1. Milá Lúmenn, jestli sem ještě někdy zabloudí šaty, byla bapychti vděčná, kdyby jsi to sem napsala černě. S bílím pozadím to nevidím:-D Předem dík.

  2. [21]: opraveno:) Na blogu dřív bylo černé pozadí tak se na to nějak asi zapomnělo:) Jinak ti dám tip – když se tohle někdy na nějakém webu stane, stačí text označit myší a voiláá:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.