Dnes jsem se konečně dokopala k tomu, abych své starší básničky přepsala do počítače a tak mě to nadchlo, že se o ně s vámi musím podělit. Nečekejte žádné láskobolné verše třináctileté naivky, je to ještě horší:) Já totiž začala tvořit už v době, kdy jsem se naučila psát – tedy v nějakých čtyřech pěti letech. Úplně první dochovaná báseň pochází z dubna roku 1994, kdy mi bylo pět let a následují nejrůznější veršovánky z let dalších.
Jestli vás zajímá, co jsem tvořila od pěti do zhruba osmi let, čtěte dále:)
Tak tohle je tedy moje patrně první báseň, kterou oslavuji Velikonce roku 1994:
Velikonoce tu jsou
a já melu pusou.
Barevná vajíčka za okny se točí
a hloupý pes na ně vrčí.
O rok později jsem díky svému atopickému ekzému byla nucena strávit týden v nemocnici na kožním oddělení. Silný dojem na mě tehdy zanechaly zdravotní sestry:
Sestřičky
Sestřičky jsou hodné moc
přejí dětem dobrou noc.
Když se ňáké vzbudí v noci
jsou mu ihned ku pomoci.
Dávají jim pusinky
jako jejich maminky.
Moje básnické střevo bylo v rozpuku a já se nenechala odradit od dalšího psaní ničím na světě. Vzhledem k nedostatku inspirace ve svém okolí jsem zabrousila do trochu zvláštního (snad pohádkového?) světa a někdy v roce 1996 stvořila tuto epickou báseň. Mimochodem až dodnes ji považuji za svoji nejlepší baladu (to je vtip samozřejmě:D).
Páže a paní
V čele hradní stráže
stálo malé páže.
A to páže bylo malý
tak ho dali do almary.
Bude hlídat šaty paní
od večera do svítání.
Když pustilo rockendroll
nepřiletěl ani mol,
ale když rock přestal hrát,
sežral ten mol všechen šat.
Paní z toho šílená byla,
proto páže políbila.
Brzo svatba konala se
a ta paní zhubla v pase.
Zhubla v pase o kilo,
páže se jí líbilo.
Když už paní stará byla,
pážeti se nelíbila.
Zlostný pohled na ni vrhlo
a vzápětí z hradu zdrhlo.
Paní z toho šílená byla,
proto krále políbila.
Brzo slavnou svatbu měli,
všichni králové se sjeli.
Královna už pusy nedává,
jen na páže sprostě nadává.
Nakonec však pohřeb měli.
Teď už je ten příběh celý.
A inspiraci v dalekých končinách fantazie jsem nepřestala čerpat ani později, kdy jsem ve čtvrté třídě (tedy v osmi letech a v roce 1997) napsala tuhletu veršovanou tragikomedii o gorile:
Gorila a gong
Když byla Gorila v Kongu,
uslyšela hlas gongu.
Jak uslyšela ten gong,
šla se koukat na ping-pong.
Po té, co koukání skončila,
v Olomouci zabloudila.
Bloudila ulicemi města
(ztratila se jí totiž cesta).
V tom uviděla ohradu,
myslela, že jde o zoologickou zahradu.
Ale chyba, chyba lávky,
byla to ohrada pro kravky.
Zlobily se víc než dost
řekly, ať si najde most,
ať ho přejde hezky krátce,
tak se octne na zahrádce.
Pak ať se dá dopravda,
kde je rušná doprava.
Když se tam konečně dostala,
paní pokladní před ní povstala.
„Zavolám Vaši sestru Gorilu
a udělám kuřata na grilu.
Budou Vám chutnat, uvidíte,
určitě je všechny sníte.“
Gorila je všechny snědla,
potom do své klece sedla.
Když se příště ozval gong,
rač už nešla na ping-pong.
Ale pak se nejspíš zase navrátila inspirace z mého okolí a já ku příležitosti autogramiády Zdeňka Millera v Prostějově složila báseň Krtečkovi. V té době jsem ještě naivně doufala, že Krteček vážně existuje. Bylo mi osm let:
Krteček
Krteček je velmi známý
a děti ho mají rády.
Krtku, krtečku milý,
buď tu s námi ještě chvíli,
buď tu s námi celý den,
my se s tebou zasmějem.
Krtečku náš malý,
i naši rodiče tě znali.
Naučili nás tě znát,
proto tě má každý rád.
Tak a tímto prozatím exkurzi do mých raných básnických let končím, ale pokud budete chtít, stále mám ještě dosti materiálu. Rok 1998 byl u mě extrémně plodný, napsala jsem Ódu na olympiádu v Naganu s názvem Bezhlavý rytíř nebo báseň Bazén. No a pak mám taky v rukávu nějaké staré prózy, třeba pohádku O dvou vynálezcích. Jen doufám, že jste právě neztratily iluze, které jste si o mě dělali, muhehe:)
pěkné básně, já bych něco takového nikdy nenapsala
mno krásný…na tak malý škvrně…xDDDD
Tak tohle je maximálně roztomilá tvorba x) nejsem na básně talent. Je mi dvacet a tohle bych nedokázala napsat ani teď, natož jako malé pískle 🙂 tvůj blog znám už dýl, chodím na něj i když nekomentuji. Kdysi jsem rušila svůj starý blog ale konečně jsem se zabydlela na nové adrese a ujistila se, že mně nesleduje žádná z nežádaných osob. Možná si na mně vzpomeneš jako na Jenny. Jestli budeš mít zájem, někdy se za mnou zastav 🙂
bylas sikovna…teda to jsi porad:)
Tak to bylo úsměvné. Kreativní dítě. Škoda, že jsme se nedostali k tomu rytíři z Nagana.
Shadow: neboj, brzy se dočkáš:D
Tak to bylo dobrý 🙂 Básnické střevo od dětsví 😀 Některé básničky jsou docela vtipné 😀
😀 opravdu hodně jsem se zasmála…
Odmalička jsi byla jistě nadána básnickým střevem…
Gorila byla perfektní 😀
Já chci další, prosím 🙂