Jarek promine…:)
Mladičká básnířka
S náramky kolem paží
Se svými verši
Celý svět dobýt snaží
S kapek své krve skládá slova.
Miluje lásku a své zálety
Chce omluviti zas a znova
Tak o vášni skládá sonety.
Villón se v hrobě obrací
A mne si podmračeně bradu
Když básnířka mu život navrací,
s grácií pokouší se o baladu.
Prokletá životem, však smrt ji nechtěla
Se slz a krve píše svoje básně
Sama svou cestou šla. Ne, letěla.
A plakala. Však plakala krásně.
Každou chvíli stírá slzy jiný chlápek,
Však ona krvácí a pláče dál.
A z těch malých rudých kapek
Bys života knihu jí poskládal.
Básníku, co teď spíš v jejím klíně
A v jejích očích se noc co noc topíš
Otevřels tu knihu v polovině
Teď ji svým srdcem až do konce dopiš.
Koho mi to připomíná.. Hezká báseň..