Je to čím dál tím napínavější, není-liž pravda? 🙂 Lúmenn a její přátelé zůstali uvězněni v pokladnici, za jejímiž dveřmi nechali neznámé nebezpečí z nitra hor. Jak se dostanou ven (a dostanou-li se vůbec) se dozvíte v již třinácté kapitole mého pubertálního dílka, která nese optimistický název Svítání.
Lúmenn několik okamžiků zírala na bránu, neschopna pochopit, co se stalo. Jako ve snách se rozběhla ke stěně a pokusila se nalézt kliku, jakou prve nahmatala na druhé straně dveří. Nebylo to však nic plané. Tam, kde se ještě před chvíli otevírala monumentální brána, byla pouze zdánlivě pevná skalní stěna a jen tenounká spára naznačovala, kde se nacházela obě křídla vrat.
,,Neměli jsme sem vůbec chodit,“ řekla Lúmenn a odstoupila od stěny.
,,Je to má chyba,“ Aragorn provinile sklopil zrak a odstoupil od brnění, která si předtím se zájmem prohlížel.
Arwen odstoupila od hromady zlata, z které se oddělilo několik šperků a se zvoněním a cinkáním spadly jí k nohám. Nevnímala to. ,,Neměla jsem se nechat zlákat poklady a šperky,“ svalovala vinu na sebe.
Manamrod se také nadechoval, ale Lúmenn ho přerušila. ,,Sebeobviňování nám nepomůže, raději bychom se měli snažit najít nějaký východ.“
,,Myslím, že zde žádný není,“ pravil Aragorn zachmuřeně a ukázal před sebe. Ve stínu jedné z hromad stříbra ležela kostra trpaslíka, v plné zbroji, s přilbou na hlavě a mečem u pasu. Mrtvola svými kostnatými prsty stále ještě svírala stříbrné poháry a náhrdelníky.
,,Také tak skončíme?“ otřásl se Sam a zděšeně upustil na zem drahokamy, které až dosud svíral v ruce.
,,Nevím,“ odpověděla Lúmenn smutně. Věděla, že trpasličí pasti bývají důmyslné a málokdo z nich unikne. Vlastně neznala nikoho, kdo by z nich unikl, ale nahlas to neřekla.
Zdrceně se posadila na jednu z hromad zlata. Jakýsi šperk se jí zabodl do nohy a ona jej znechuceně odhodila. Lesklé a překrásné hromady nepřeberného bohatství jim náhle připadaly ošklivé a hrozivé.
Frodovi se navíc přitížilo. Zmítal se v horečnatém spánku a otok na boku ještě nabral na objemu. Lúmenn se o něj opravdu bála, ale pomoci mu nijak nemohla, nalila mu do krku posledních pár kapek Sukse evinjata a dál už mohli jen čekat.
,,Ani trpaslíci by přece nepostavili nedobytnou pevnost,“ řekl Aragorn a již poněkolikáté se dal do proklepávání stěn, doufajíce, že objeví tajný východ.
Lúmenn ležela na hromadě zlata a hleděla ke stropu. Zlaté číše a poháry ji tlačili do zad, ale byla zvyklá na nepohodlí, takže to nevnímala. Dívala se na strop a v mysli se jí pomalu vytvářel nejasný obraz z minulosti.
,,Ach ano!“ vykřikla a vyskočila, až se zlato sesunulo o několik stop jako láva na úpatí sopky.
,,Co se děje? Přišla jsi na něco?“ zvedl Aragorn oči od skalní stěny a dychtivě ji pozoroval.
,,Ano,“ usmála se Lúmenn ,,Podívejte se na strop. Falmain mě na něj upozorňoval, když jsem před lety projížděla skrz Naughmîr.“
,,Ty jsi byla v pokladnici?“ zeptal se Manamrod překvapeně.
Lúmenn zavrtěla hlavou. ,,Ne, ale mluvili jsme o ní. Vzpomínám si, že mi Falmain, tehdejší král Naughmîr, řekl: ,Ta pokladnice, Lúmenn, je největší pýchou našeho království. Kdybys spatřila tu nádheru, již nikdy bys nechtěla odejít. A ty malby na stropě, jsou jako hlavolam, jen je správně poskládat…‘ v té chvíli se odmlčel, jako by řekl něco co neměl a dál už jsme o pokladnici nemluvili.“
,,Ty myslíš, že na stropě je namalovaný klíč k cestě z pokladnice?“ z Aragornova hlasu zaznívaly pochyby, ale Lúmenn jen ukázala na stropní klenbu, zpola se ztrácející ve stínu.
Zprvu tam nespatřili nic, ale jakmile si jejich oči přivykli na temnotu, spatřili malby jasných barev, zdánlivě nedotčené časem. Znázorňovaly na první pohled nesrozumitelné obrazce, spleti čar a podivná znamení.
,,To nedává smysl,“ zamračil se Sam, sklonil hlavu a třel si krk, namožený z dlouhého zaklonění.
,,Naopak Same,“ vydechla Lúmenn, aniž by odvrátila zrak ,,Myslím, že to smysl dává velmi dobře.“
Lúmenn se už déle než hodinu ani nepohnula. Zatímco ostatní dávno sklonili hlavy, protože nemohli již déle snášet bolest v krční páteři, ona stále zírala na malby a dávala si dohromady jejich obsah.
Aragorn se občas také podíval, protože ho zlobilo, že jeho nedávná rivalka chápe tajemnému sdělení dávno mrtvých mistrů a on nikoli. Také ostatním, a zvlášť Samovi, připadali fresky spíše jako nevzhledná změť čar a obrazců a neviděli jediný náznak toho, že by mohlo jít o cestu ven.
Konečně se Lúmenn odvrátila a s úsměvem pohlédla na své přátele. ,,Brzy opět spatříme sluneční svit,“ slíbila tajemně ,,Ale teď pojďte, vysvětlím vám tu důmyslnou hádanku, kterou nám mistři trpaslíci připravili.“
Napůl zvědavě a napůl neochotně opět zvedli hlavy ke klenutému stropu.
,,Támhle,“ ukázala Lúmenn do nejtmavšího kouta ,,jsou jakási zvláštní slova a znamení, ještě se mi je nepodařilo úplně rozluštit, protože je tam špatně vidět. Ale teď se podívejte sem,“ zamířila ukazovák na velkou spirálu, opletenou změtí čar.
,,Vypadá to jako šnečí ulita,“ rýpl si Sam.
,,Kdepak,“ zasmála se Lúmenn, jako by přeslechla jízlivý tón poznámky ,,To je kód Khazâd, používaný trpaslíky před stovkami let. Nyní je již zapomenutý a ani ti nejstarší z trpasličího rodu nedokáží rozluštit, co jejich předkové kdysi tímto kódem zapsali.“
,,Ty ano?“ zeptal se Aragorn s nadějí v hlase.
,,Přímo ne,“ odpověděla a přimhouřila oči, aby lépe viděla ,,Ale znám princip, na kterém je založen. Pokud se pořádně podíváte, uvidíte, že spirála není z jedné čáry, ale skládá se z drobných teček, různě velikých a vzdálených od sebe.“
Na okamžik se odmlčela a cosi si pro sebe šeptala. ,,Už rozumím,“ promluvila konečně ,,Je to psáno v trpasličím jazyce a znamená to zhruba toto: ,Jsi v pokladnici Naughmîr. Chceš-li vyjít živ a zdráv, nech poklady tam kde jsou a následuj slova, zde napsaná. Jen sova ti ukáže cestu.‘ Tak je to napsáno.“
,,Sova?“ Aragorn svraštil čelo a očima přeletěl fresky ,,Ale tady žádná sova není.“
,,To je hádanka,“ pochopila Arwen ,,Sova je noční pták. Takže další část hádanky, kterou musíme prohlédnout, je ta, kde zapadá slunce. Nemám pravdu, Lúmenn?“
,,Ano,“ přikývla Lúmenn vesele.
,,Ale my přece nevíme, kde je západ, nemáme to podle čeho určit,“ řekl Aragorn.
Lúmenn se však nepřestala usmívat a zavedla je k jedné z hromad zlata. Odhrnula pár šperků na okraji a spatřili namalovanou hlavici šípu, s písmenem F vedle sebe. ,,I na tohle naši přátelé trpaslíci mysleli,“ řekla ,,F jako Formen, sever ve vznešené elfštině. Jak najít tento ukazatel tam je také napsáno.“
Hned se zase vrátili k místu, ze kterého se nejlépe daly pozorovat malby na stropě a tvářili se mnohem veseleji než před chvílí. ,,Takže támhle je západ,“ ukázala Lúmenn na další nepřehledné změti různobarevných čar, ale i ostatní už nyní rozpoznali že každá čára se skládá z teček.
,,Která je ale ta pravá?“ zeptal se Manamrod.
,,Barvou královského rodu Naughmîr byla zlatá,“ řekla Lúmenn a ukázala na zlatou čáru, klikatící se mezi ostatními jako had ,,Kódem Khazad je v ní psáno: ,Strom se za ním obrací, květina i elf, život mrtvým navrací, mocný léčitel. Zlatější než poklady trpaslíků pod zemí, rozdává smích a štěstí na zemi. Tam hledej svou cestu i klíč.‘ „
Ohľadom názvu kapitoly – svitanie, akože vychádza slnko, alebo svitanie, že dostali nejaký nápad (že im svitlo)? Každopádne, teším sa na pokračovanie
Foxiss: možná tak trochu obojí:)
Ahoj Lúmenn. Jak se máš? Přestože se mi tvůj uměle upravený příběh líbí tak díky tomu že není originální jej trochu svazuje a znevýhodňuje před těmi originálními příběhy. Tvůj příběh má jistou krásu ale osobně bych raději netvořil příběh založený především na myšlenkách jiného příběhu a raději bych tvořil něco kde jsou především mé vlastní myšlenky. Inspirovat se něčím je pěkné a může být taková inspirace ale převzat většinu myšlenek z jiného příběhu a jen trochu poopravit je neoriginální a do jisté míry lze říct že úspěch takového příběhu není tvou zásluhou a to i přesto že jsi si dala práci s takovými úpravami v tom příběhu. Něco jiného však je kdyby si chtěla tím příběhem na něco upozornit a zvýraznit tak místa v jakých by ses zachovala určitým jiným nebo stejným způsobem ty sama jako Lúmenn ve skutečnosti. Jinak je to pěkné. Mně se to líbí.
undead Lord: prosím tě, uvědom si konečně že mi bylo 13 let když jsem to psala a nepsala jsem to abych sklízela ovoce za práci, co udělal Tolkien, ale proto, že jsem si přála být hrdinnou elfkou v jiném světě a Tolkienovu Středozem jsem použila proto, že mi ten svět je velmi blízký. je zbytečné, aby jsi komentoval tímto způsobem, protože já to dílo už nikdy předělávat nebudu, zůstane to takové jako vzpomínka na mé ne zrovna lehké dětství a jak říkám jde o to, že jsem se cítila nešťastná v těle třináctileté puberťačky a tak jsem si stvořila dokonalou Lúmenn a o ní napsala příběh. Nic víc v tom prosím nehledej;)
[4]: Děkuji za odpověď Lúmenn. Přesně to jsem si myslel. A jen jsem se vyjádřil k tomu že i když jsi tvůj příběh psala jako třináctiletá tak to na věci příběhu nic nemění. Zkrátka jsi se chtěla stát v té době součástí toho světa ze středozemě. To je v pořádku. Každý člověk má své sny. Jak říkám mně se ten tvůj příběh také líbí a nic špatného v tom tvém příběhu nehledám.
udead lord: ok tak pak je to v pořádku:)
Hádanky mi nikdy nešli… 😀
Pěkně napsané, škoda, že za chvíli už bue konec 🙁
Co já budu číst?
jo, co my vsichni budeme cist?:( teda na cteni tu toho bude urcite vzdycky dost, ale i tak mi to bude chybet…
Jen se pořád nebojte, chybí ještě 4 kapitoly do konce prvního dílu a druhbý díl je dopsán až někam k sedmé kapitole, takže to nebude tak zlé:)
moc moc moc moc moc a ještě jednou moc moc napínavý a já se nemužu dočkati pokračování…xDDDD