V první části druhé kapitoly mého pubertálního dílka se dozvíme, co přivedlo krásnou elfku do blízkosti Rolinky a jaké strašné tajemství donedávna ukrýval Mordor…
Pozvaní členové Rady seděli na terase a čekali na příchod hlavy této rady, Elronda Půlelfa, pána Roklinky. Roklinka, neboli Imladris, byla jedno z posledních útočišť elfů ve Středozemi, a právě v ní se teď nacházeli, ve zvědavosti a přemýšlení, co se stane s nimi a jejich domovy.
Bylo zde mnoho slavných lidí, elfů i trpaslíků, kteří se zde náhodou setkali, v naději, že jim někdo poradí.. Mimo jiné Aragorn, syn Arathornův, udatný válečník, ale také tajemný Hraničář; pak také Frodo Pytlík, hobit nesoucí Jeden prsten, a jeho strýc Bilbo, nálezce Prstenu. Hobiti byly prazvláštní stvoření a většina ostatních členů Rady si je nedůvěřivě měřila. Dorůstali poloviční velikosti dospělého člověka, měli krátké nohy a chodidla porostlá chlupy namísto bot. Odvahou ani rozvahou příliš nevynikali, ale Frodo s Bilbem byli světlou výjimkou.
Dále na terase seděl trpaslík Glóin, který byl před mnoha lety na výpravě s Bilbem, a byl zde také jeho syn Gimli. Potom sveřepý Boromir, syn správce Gondoru, který dorazil teprve k ránu s důležitými zprávami z jihu, ale ze všech nejdůležitější, snad kromě Elronda, byl čaroděj Gandalf, dobrý přítel Bilbův a také mocný a uznávaný člen Bílé rady. Kromě nich elfové z Roklinky i Temného hvozdu. Všichni si tiše povídali a každou chvíli se jejich zraky upřely na vstupní dveře.
Kdosi vstoupil, ale nebyl to Elrond. Pouze jakýsi elf, který spěšně cosi pošeptal Gandalfovi a s úklonem opět odešel. Gandalf se na okamžik zamyslel, ale pak povstal a promluvil. ,,Mistr Elrond se omlouvá, ale má k vyřízení neodkladnou věc. Měl by dorazit za chvíli. Zatím mne pověřil vedením Rady.“ Na okamžik se odmlčel, aby našel správná slova a vznešeně pokračoval. ,,Mnoho z vás neví proč se koná tato rada, na kterou byli pozváni zástupci všech svobodných národů Středozemě, ale nejspíš to každý alespoň tušíte. Nebezpečí na východě roste. Barad-dûr, bašta Sauronova, opět stojí a tisíce skřetů se z ní hrnou, aby se připravily na boj a Temný pán mohl ovládnout celou zem, a zahalit ji do Věčné tmy.
Mnoho lidu z Gondoru prchá, protože Mordorské stvůry se tlačí stále víc k západu a Oko, ohnivé oko bez víčka, pátrá. A proto tu jsme. Sauronův zrak pátrá po Jednom prstenu, ukovaném jím samým ve Druhém věku Středozemě. Jeho mysl se k němu upíná, ale on jej nesmí nalézt, protože potom by i ta špetka naděje, co nám zbývá, zmizela.“
Gandalf se opět odmlčel. Všichni hleděli na onoho starce s dlouhými šedými vousy, špičatým kloboukem a mečem u pasu s jakousi posvátnou úctou. Věděli, co se děje, ale zpráva o Prstenu moci jim vyrazila dech. Dávno se myslelo, že Jeden prsten je navěky ztracen a teď o něm čaroděj mluví, jako by se našel a byl doslova na dosah ruky.
,,Kde je Prsten?“ odhodlal se k otázce jeden z družiny elfů z Temného hvozdu.
,,Jeden prsten,“ řekl Gandalf pomalu ,,byl před padesáti lety objeven hobitem, nebo jestli chcete půlčíkem, Bilbem pytlíkem z Kraje. Ten ho pak odkázal svému synovci Frodovi, který jej dokázal, za doprovodu Hraničáře Aragorna a svého sluhy Samvěda, donést až sem do Roklinky, aniž by byl ohrožen nějakým vážnějším nebezpečím. Nyní sedí před námi a bude spolu s vámi všemi rozhodovat o osudu celé Středozemě.“
Ozvalo se obdivné zašumění a nedůvěra k hobitům byla tatam. ,,Frodo, předlož Prsten Radě,“ požádal ho Gandalf.
Náhle se otevřely dveře. Všichni se k nim obrátili, aby lépe viděli, a slabý šum vystřídalo naprosté ticho. Ve dveřích stál Elrond. Gandalf se pousmál a usedl na své místo, když v tom si povšiml, že Elrond není sám. Kráčela za ním postava ve vybledlém plášti, shrbená a ubohá.
Elrond usedl na připravené křeslo a promluvil: ,,Děkuji vám všem, že jste vážili tak dalekou cestu sem. Omlouvám se za svůj pozdní příchod, stalo se totiž něco neočekávaného. Před chvílí sem do Roklinky dorazil tento posel. Říká, že je zdaleka a přináší důležité zprávy.“ Pak se otočil k příchozímu a řekl: ,,Vybízím tě tedy, mluv a sděl Radě to, co jsi řekl mně.“
,,Děkuji vám,“ řekla postava a odhodila plášť. Jeden z elfů vykřikl údivem.
Před překvapenými členy Rady stála elfí dívka v mitrilové zbroji, urostlá a přesto sličná jako jitro. Přejela všechny zúčastněné pohledem a pak zvolala jasným hlasem:
,,Musí být zapomenuta,
v pověstech neznáma.
Až bude bolest znovu zkuta,
až přijde pohroma,
pak bude vyjevena,
pověst, jež byla zapomněna.“
Z půlkruhu překvapených účastníků Rady vystoupil Gandalf s úsměvem na tváři. ,,Vítám tě, Lúmenn-
verya, tušil jsem, že přijdeš.“
,,Jsem ráda, že vás opět vidím, Gandalfe,“ řekla dívka a též se usmála, i když její oči byly stále smutné ,,Mám naléhavé zprávy. Myslím, že věštba se naplnila.“
Pak se obrátila k ostatním: ,,Nikdo z vás nejspíš nezná tuto báseň, jedinou zmínku o mé existenci. Byla napsána v době, kdy ještě nikdo z elfů ani lidí nebyl narozen. Valar mi ji dali jako sudbu. Nevěděla jsem co znamená a myslím, že ani oni sami přesně neznali její význam. Ale teď už chápu,“ odmlčela se a sklonila hlavu. Po chvíli opět zvedla zrak a pokračovala: ,,Narodila jsem se v Hodinu, ve kterou všichni Mocní očekávali příchod muže, který bude mít za úkol žít bez slávy po dlouhá staletí, aby pak mohl vykonat důležité poslání. Narodila se však dívka. Já jsem Zapomenutá prvorozená, která ačkoli vykoná mnoho velkých skutků, nesmí být známa v pověstech ani písních, dokud se neobjeví zlo, které by se mohlo vyrovnat dobru, co má v sobě. Už jednou jsem myslela, že ten okamžik nadešel, ale zmýlila jsem se. Ta chvíle přišla až teď.
Vy všichni jste se tu sešli kvůli Jednomu prstenu, ale jste tu vlastně zbytečně. Já mám něco lepšího!“
Sáhla do kapsy a vytáhla blyštivý kroužek ze zlata, tak hladce a dovedně opracovaný, že by to nedokázal ani ten nejzručnější trpasličí mistr. Byl tak krásný a tolik přitahoval svou tajemnou mocí, že každý z přítomných po něm zatoužil. Chvíli ho držet, chvíli ho mít nasazený na Prstě, alespoň chviličku se těšit z jeho vlastnictví. Vrátila jej do kapsy a všichni si oddechli, jako by z nich spadla veliká tíha.
Lúmenn znovu promluvila: ,,Před asi třiceti dny jsem pocítila, že se něco děje. Netušila jsem co, ale ten pocit byl tak silný, že to nemohla být mýlka. Rychle jsem spěchala do Mordoru.
Nebudu vám popisovat tu namáhavou cestu plnou skrývání a nebezpečí, raději přejdu přímo k věci. Jakmile jsem se dostala k Orodruině, Ohnivé hoře, zaslechla jsem obrovský rámus a bušení. Tiše jsem sestoupila dolů, k nitru hory, k pecím. Uviděla jsem tam něco, co bych nikomu nepřála shlédnout. Sauron, znovu částečně v tělesné podobě, tam napínal své síly, aby vytvořil něco s mnohem větší mocí než měl První prsten.
A zde je výsledek jeho snažení. Toto je Druhý prsten moci, ukradený Sauronovi ještě před tím, než si ho poprvé nasadil. Dal do něj všechnu svou moc a zlobu, která mu zůstala a díky nějakému nečistému strašlivému kouzlu, po věky ukrytému hluboko pod zemí, se mu podařilo získat část Morgothovy síly a dokonce i všechnu moc, kterou měl První prsten a kterou z něj musel před několika dny také sejmout.
Všechno tohle zlo, spolu s mocí Prvního prstenu, by nemohl sám unést a proto jej vložil do tohoto blyštivého kousku zlata. Byl tím však velmi vysílen a tak jsem mu ho vytrhla přímo z rukou a utekla pryč. Byla to strašlivá tíha…“ zmlkla. Kolem se rozhostilo ticho, jen ptáci cvrlikali ve větvích jako předtím, ale přesto se zdálo, jako by při Lúmenniných slovech obestřel celou Roklinku stín.
,,A co nějaký důkaz?“ ozval se jeden z elfů.
Lúmenn se zadívala na Froda. ,,První prsten,“ řekla ,,ztratil nedávno moc. To je důkaz. Půlčíku, pro-sím, nasaď si Prsten.“
Frodo se vyděšeně podíval na Gandalfa. Ten přikývl. Frodo pomalu začal vytahovat Prsten z kapsy. Všem se ve srovnání s Druhým zdál ošumělý a bez lesku. Jen nudná tretka, nic víc. I Bilbo, který ho dlouhou dobu vlastnil, se na něj díval s nelibostí a divil se, jak mohl něco takového milovat.
Frodo uchopil Prsten do levé ruky. Třásl se rozčilením. Neskutečně pomalu Prsten přibližoval k pravému ukazováku. Všechny zraky se na něj rozčileně upírali. Teď! Frodo si navlékl Prsten. Nic se nestalo.
Všichni překvapeně vydechli. ,,Máme teď horšího nepřítele,“ pokýval hlavou Elrond. ,,Co s ním?“
,,Proč ho nepoužít proti Sauronovi?“ zeptal se nějaký muž. ,,Jmenuji se Arthes, přijel jsem dnes ráno s pánem Boromirem z Minas Tirith. Gondor slábne, taková spousta moci by mu mohla pomoci!“
Lúmenn rázně zavrtěla hlavou. ,,To by bylo šílenství,“ řekla ,,První prsten by se možná dal použít, i když by to bylo velmi riskantní a pošetilé, ale Druhý nelze ovládnout. On není jen mocný, ale má v sobě také nespoutatelné zlo. Každého, ať sebelepšího člověka či elfa, by jeho síla zničila. Ze začátku by se cítil stále stejně, ale po čase by Druhý prsten stále používal a on by mu pak rozežral mysl a zatemnil duši. Nikdo tomu zlu nedokáže odolat. Ne, Prsten nemůžeme použít.“
,,Pak ho tedy zbývá ukrýt….nebo zničit,“ řekl vážně Elrond.
,,Ano,“ přikývla ztěžka Lúmenn ,,ale jak dlouho bychom mohli Prsten ukrývat? Měsíce, možná roky, ale dřív nebo později si ho Sauron najde, jako si našel První a pak by nepomohla žádná síla, kterou známe. Vzal by si jej zpět a Středozem by upadla do Velké tmy, horší a strašlivější než cokoli, co zatím země poznala. Nemáme jej kde ukrýt.“
,,Takže zničit,“ řekl Gandalf a pohlédl na všechny zúčastněné. Každý se pohroužil do svých myšlenek. Na jednu stranu nikdo nechtěl ublížit něčemu tak nádhernému, jako byl Druhý prsten, ale na druhou zase každý věděl, co by se stalo kdyby se Prsten dostal opět do rukou Sauronovi. Nepopsa-
telná moc Prstenu by ovládla celou Středozem a věčná tma by je všechny pohltila, tato myšlenka se nikomu nelíbila a naplňovala jejich srdce děsem.
Lúmenn také přemýšlela. Věděla, co musí udělat, ale teď když to přišlo, se nějak nemohla odhodlat.
,,Já,“ přerušila nakonec ticho ,,já Prsten odnesu do Mordoru a vhodím ho tam, kde byl vyroben a kde může být zničen. Já ho vzala Sauronovi a já ho vhodím do Puklin osudu v Orodruině, tak jak bylo předpovězeno. Já jsem jediná, která to musí udělat.“
Všechno ztichlo, dokonce se zdálo, že i ptáci, kteří dosud vesele cvrlikali na stromech, začali zpívat tišeji. Členové rady na sebe překvapeně pohlíželi. Dívka má jít do Mordoru a zničit mocný Prsten, plný zla? Je to odvaha či šílenství?
Pokračování ve čtvrtek 18.června
Takhle na počítači se mi to špatně čte, tak si to vytisknu a před spaním se pohroužím do Středozemě. . .
Už se na to těším 🙂
😀 dobře, okračování čekám ve čtvrtek 😀
Inu, začíná se to pěkně rozjíždět…začátek jsem přečetla tak hladce a rychle…že jsem se ani nenadála a už byl pomalu konec…je to moc pěkný…Lúmenn…už odmala jsi opravdu šikovná 🙂
tenhle díl mě moc nechytil (tím nechci říct, že je špatný!!), ale další si přečtu;)
oroniel: no jo no, úvod je vždycky nuda, ale bude to lepší, slibuju;)
Mno.. upřímě řečeno, když se tam zvládla dostat předtím a ten prsten ukrást jaký je problém dostat se tam znovu a ten prsten zničit? Taky mě napadá, že ho vlastně mohla zničit rovnou a ušetřit si tu cestu..
Bella: čekala jsem koho to napadne!!! Jooo! Chytrá holka, máš u mě plus – dozvíš se v nejbližších pokračováních;)
tesim se na pokracovani:)
mno nemužu se toho nabažit…
Parada, vis ze mam tohle tema doslova k smrti rada 🙂
Ale u Saurona, nevericne hlediciho na prazdnou dlan, ze ktere mu Lumenn, nez se stacil vzpamatovat, slohla prsten me uprimne rozesmala 😀