V souvislosti s předchozím článkem (odkaz) mě napadla debata na téma potraty a adopce.
Jistě jsou chvíle, kdy těhotná žena si své dítě nechat nemůže nebo nechce. Důvodů je mnoho – je příliš mladá, je v tíživé finanční situaci, otec dítěte si jej nepřeje, má strach, dítě se má narodit s postižením či nemocí atd. atd.
O důvodech ale diskutovat nebudeme. Spíše se podívejme na to, co je pro dítě lepší. Já osobně si sice říkám, že v případě, že jej matka opustí hned po porodu má šanci dostat se k neplodným rodičům, kteří se o něj láskyplně postarají. Na druhou stranu takový osud zdaleka nepotká všechny děti a ty pak žijí v dětském domově, což je opravdu nepříjemné místo pro vyrůstání a nebo si je vezmou pěstouni, což mnohdy taky není ideální.
A potrat? Existuje názor, že je to vražda. O tom se dá polemizovat donekonečna, podle lékařů potrat ale nebolí, v době kdy se provádí ještě není vyvinutá nervová soustava, takže embryo nic necítí. Kdy se do embrya vtělí duše (což je názor který uznávám já) však není jisté – možná necítí bolest, ale vnímá to, že jej matka vypuzuje ze svého těla, což jistě není příjemné. Přesto potrat nenazývám vraždou, spíš eutanázií. Být embryem a moci si vybrat život bez lásky a nebo smrt, zvolím radši smrt a budu doufat ve zrození v lepším životě.
A být matkou? V šestnácti jsem nedostala menstruaci a bála se, že jsem těhotná. Test byl naštěstí negativní, ale celé ty tři minuty čekání na výsledek jsem přemýšlela, co bych dělala, kdybych opravdu byla těhotná. Byla jsem si jistá, že bych dítě chtěla, moji rodiče by mě v tom podpořili, ale hodně dívek tohle štěstí nemá. V tom případě jim potrat nevyčítám. A být už třeba vdaná a zjistit, že mé dítě se narodí s nějakým postižením, pak částečně ze sobectví a částečně ze soucitu k tomu malému, bych na potrat šla. Říká se sice, že i postižení lidé mají dnes plnohodnotný život, ale není to pravda. A vzhledem k tomu, že znám nejednu rodinu s těžce postiženým dítětem (dnes už mnohdy dospělým) vím, že je to obětování celého života někomu, kdo možná ani nevnímá, že se o něj někdo stará.
Mě osobně přijde lepší potrat, než opuštění dítěte. Dokážete si představit, že někdy v patnácti zjistíte, že ti lidé, které se o vás celý život starali, nejsou vaš rodiče? Co si budete myslet o matce, co vás opustila? Budete přemýšlet kdo to je, proč vás neměla ráda. A co ta matka? Třeba bude chodit po ulicích, dívat se do tváří lidí a přemýšlet, že tam někde je její syn nebo dcera, které už nikdy neuvidí.
Nedokážu si dost dobře představit, že bych zabila svoje dítě. Ale ještě nepředstavitelnější mi přijde nechat své dítě někomu cizímu a nikdy v životě už ho nespatřit. Ale dost už mých úvah a povězte mi taky svůj názor, nebo se alespoň vyádřete v anketě:)
Trochu to zjednoduším a nebudu psát důvody, ale jsem pro potraty. Jestli potrat ano nebo ne si musí každý rozhodnout sám za sebe a myslím si, že právo rozhodovat by měla mít těhotná žena a ne nějaký představitel církve. Pokud jsem věřící, tak samozřejmě na potrat nepůjdu, to je jasný. Pokud nejsem věřící, tak si to rozhodnu ve své hlavě.
Co se týká adopcí…a vlastně i potratů, tak raději být zavčasu potracena nebo třeba adoptována než někde zavražděná a pohozená v popelnici když se narodím.
Možná by byla zajímavá debata na téma: jestli povolit homosexuálním párům adoptovat dítě :o) já jsem pro. Hodně dětí je v děcáku a nikdo je nechce a třeba by si mě vzali oni. Proč ne, když by mě měli rádi jako vlastní, tak v čem je problém? Problém by asi byl v naší společnosti a v tom, jak se stále ještě na tyhle lidi díváme a nedej bože, že by chtěli mít děti. Tváříme se, že jsme tolerantní, ale nejsme. Pokud se to nedotkne nás, tak tolerantní jsme :o) Ale když by šlo o nás, tak to prrr… Na tohle téma jsem diskutovala s hodně lidma a žádný si neuvědomoval, že dítě vychovávají i samotné ženy a samotní muži a nikdo se na ně nedívá přes prsty. Takže takový je můj názor na tyhle věci :o)
ještě dodatek :o) myslím si že babyboxy by měly být v každé nemocnici :o)
Já si myslím, že pokud je matka přesvědčená, že si dítě nenechá, je rozumnější řešení potrat než dát dítě k adopci. Myslím, že není správné, přivést na svět dítě a pak ho hodit na krk organizacím, ať se o něj postarají. Když už někdo chce přivést do beztak přelidněného světa další dítě, v pořádku, pokud je ochoten a schopen se o něj řádně postarat.
Navíc tyhle dvě možnosti se nedají úplně srovnávat, adopce je jenom řešení k nechtěnému rodičovství ale ne k nechtěnému těhotenství – musí být děsné tím vším projít a nakonec dát to dítě pryč.
Já bych rozhodně volila potrat; těhotenství bych podstoupila jedině, pokud bych byla přesvědčená, že dítě chci a budu se o něj starat. Což zřejmě nebude nikdy, tyhle touhy jsem prostě nikdy neměla, spíš mě to odpuzuje a myslím, že to je jedna z věcí, které lidi přeceňují, případně je podstupují jenom proto, že to dělají všichni, a ani je nenapadne, že to není nutnost a že by to mohlo jít i jinak. Rodičovství není pro každého a člověk by do toho měl jít až po dúkladném zvážení a měl by vědět, že to opravdu chce… ale to už odbočuju od tématu.
Lady Rovena – já jsem věřící, ale to neznamená, že se budu ve všem slepě podřizovat stanoviskům církve. [a určitě nejsem jediná] Pořád je pro mě důležitější už žijící, myslící a cítící žena a její právo na rozhodování o vlastním tělě, než plod, který si ani neuvědomuje svoji existenci.
Taky se mi nelíbí, že adopce se nepovoluje homosexuálním párům [a mzslím že snad ani svobodným lidem?? Pouze heterosexuálním párům.] Byla by to možnost jak dát dětem domov a lidi, kteří by ho měli rádi, a určitě by to bylo lepší než aby vyrůstaly v děcáku.
Taky si myslím, že potrat a adopce se nedají srovnávat. Pokud dítě nechci, tak to musím řešit od začátku a ne až se to stane a nebo až už ležím na porodním sále.
Luz … já jsem taky věřící, ale věřím v něco jiného než nazvěme to "tradiční církve" … zkrátka pokud bych věřila, že to bude vražda a má víra mi zakazuje vraždit, tak na potrat nepůjdu … jenže já mám svou víru a jak říkám, tyhle věci si musí srovnat každá žena ve své hlavě a třeba i ve své duši.
Máš pravdu, ani svobodným lidem se nepovoluje adopce, teda aspoň jsem o tom ještě neslyšela
:o))) tý jo….já se na taková témata nemůžu bavit, protože se hned rozčílím, jsem agresivní a přitom nemám důvod :o)))
takže pokud vám moje odpovědi připadají nějak útočné a agresivní, tak se omlouvám :o) to je totiž jedno z mála témat při kterých se rozčiluju :o)
Nemyslím, že bys psala nějak agresivně 🙂 já se u takových témat taky snadno rozčílím, hlavně mě děsně rozzuřují zabednění ,,pro-lifers." 😛
:o) tak to je fajn :o) … jojo takové typy mě taky hodně dráždí :o) Vzpomínám si, že kdysi stál takový týpek pod okny porodnice a vyřvával tam svá hesla… myslím, že to bylo v Brně a on byl farář….ani nevím jak to s ním dopadlo
LadyRovena: jj vyváděl v Brně před porodnicí (tam se ale potraty nedělají, tam se děti rodí!). Taky nechápu boje proti potratům a nebo nemožnost svobodného člověka (či hom. páru) adoptovat děti. Dříve jsem byla proti homosexuálům hrozně zaujatá a teď mě to mrzí a co se týče téhle problematiky už jsem napsala jeden článek kde jsem své předchozí názory hodně změnila (http://lumenn.blog.cz/0903/homosexualita-deti-a-laska)
A jinak přeju hodně štěstí ať se zadaří a bude miminko;)
Lúmenn … moc děkuji za přání :o) …
Taky jsem měla určité názory, které v jsem průběhu života změnila a nebo je stále měním a to je fajn. Lidé by se neměli bát měnit svoje názory pokud jsou hloupé a nemusí se moc trápit tím, že kdysi smýšlel jinak. Prostě to tak bylo a vrátit se to nedá. Hlavně by se měli zamyslet, poučit se a snažit se to napravit :o)
Ten článek si samozřejmě přečtu :o) už jdu na to :o) díky za tip :o)
Já jsem rozhodně pro adopci. Pořád je lepší dát dítěti šanci žít než mu ji nedat vůbec…ano, asi je to nepříjemné jednou zjistit, že moji rodiče nejsou vlastně moji a že vlastní matka se mě vzdala, ale i tak člověk může žít plnohodnotný život a mít rodiče, kteří mu dali lásku i když nejsou biologičtí.
Luz: svobodne osoby muzou byt pestouni a po nejake dobe to dite adoptovat.. ale pokud vim, muze to byl jen cigane nebo postizene dite, ty zdrave a "normalni" deti jsou jen pro hetero pary, no..
ja jsem taky verici a o potratu bych rozhodne premyslela jako o moznosti.. moje mamka je dost praktikujici katolicka a na potratu byla, okolnosti psat nebudu, ale uplne chapu proc to udelala a nejspis bych to udelala taky…
ale nemuzu tady ted rict, jak bych se zachovala, to by vazne zalezelo na situaci.. dnes je mi 23, nevim jak by to bylo finance, ale nasi by mi nejspis pomohli a uplne v pohode si dokazu predstavit, ze bych to dite vychovavala bez otce (kdyby ten to dite nechtel).. ale taky se mi v dobe puberty stalo, ez jsem se bala ze jsem v tom a byl to sileny pocit, v te dobe bych si to dite nejspis nenechala.. ale potrat taky neni nic prijemneho a bez rizik, na zakladce jsem videla dokument o tom, jak se potrat dela a od te doby je mi dost soufl, kdyz si na to vzpomenu.. zas ale samotne tehotenstvi a porod taky neni zadna prdel..
nevim, fakt nevim, jak rikam, zalezelo by na situaci, v jakem psychickem, financim i vyvojovem stadiu bych byla..
ale rozhodne bych potraty nezakazala, jsou opravdu lidi, kteri pro rodicovstvi stvoreni nejsou, a rozhodne bych zeny, ktere se pro potrat rozhodly neodsuzovala.. ale o to vic, bych obdivovala ty zeny, ktere se s danou negativni situaci rozhodly bojovat 😉
Potrat ve mě vyvolává nepříjemné vzpomínky…sice nebolí na těle, ale na duši…sama jsem ho ovšem nezažila, ale říká se, že po potratu…je dosti možné, že žena už nebude nicu otěhotnět…chápu svobodné, mladé, nemocné matky..které si to dítě nechat nemůžou….chápu lidi v těžké životní, finanční nebo jiné situaci…ale jediné co nepochopím je dobře zajištěná rodina…nebo modelky, které si těhotenstvím nechcou zničit postavu…
Ale co opravdu nesnáším…je samovolný potrat…
Nechci parazita (=dítě). Kdyby se náhodou stal průser (=těhotenství) jdu na potrat v každém případě.
Slečna S.: no něříkala bych dítěti parazit, i když ho nechceš dá se to říct i nějak jinak;) taky jsi kdysi byla ten otravný řvoucí parazit;)
Lúmm, já nesouhlasím, že postižené dítě nemůže mít plnohodnotný život… (bylo by to na trošku osobnější debatu, kterou tady nehodlám rozvádět) může, ale záleží na rodičích, leč asi nikdo nemá právo druhého soudit nebo vyčítat druhým, když se necítí na to postižené dítě přivést na svět… to už je pak lepší ten potrat, než takovému dítěti zkazit život s tím, že bude žít se stigmatem dítěte nechtěného, o které se rodiče nezvládají postarat
Lúmenn: Pro mě to parazit je, zvláště kdyby to čirou náhodou bylo uvnitř mě (hrozná představa).
Hm, taky jsem taková byla, no a co? Žel se mi asi nepodaří vynalézt umělou dělohu a stroj času, přemístit se o x let zpět a zařídit si stvoření trochu jinak. 😀
Aailyyn: záleží na míře postižení, jistě downi a podobně "lehce" postižení jistě mohou, zde záleží na rodičích. Ale slintat si na bradu a přežévat na vegetativní úrovni za plnohodnotný život nepovažuji:(
Slečna S. ma v podstate pravdu, sice to neni uplne pekne,ale co se chovani plodu k telu matky tyce, tak to parazit je…jde jen o to jestli ho tam chci nebo nechci mit
ale k mymu nazoru, driv jsem byla presvedcena ze bych nikdy na potrat nesla, pak se to kapku zmenilo a kdyz mi taky trochu slo do tuhyho, tak uz jsem taky premyslela, jak bych to asi udelala…nicmene ted uz jsem v situaci, ze dite zatim sice nechci, ale kdyby nahodou tak uz si ho necham…
jinak obecne teda potraty neodsuzuju, posoudit se da spis duvod jaky k nemu zena ma, ale o tom si spis muzu jen myslet treba za ja bych to, kvuli tomu duvodu co ona, neudelala, ale rozhodne tu zenu kvuli tomu neodsoudim… v souvislosti s potratama se mi vzdycky vybavi jedna vec a to kdyz jsme meli v prvaku jeden volitelnej predmet s jednim strasne chytrym psychiatrem (vim, ze je nemas rada Lum, ale tenhle by se snad libil i tobe:)) a kdyz se ho tam tenkrat kdosi nekdo zeptal, jaky ma nazor na potraty a jak to mame my jako medici brat, rekl: to zalezi jen na vas a vasem svedomi.pokud si to oduvodnite a nebude vas to trapit, tak je delejte, pokud byste se s tim ale srovnat nemohli, tak to za zadnou cenu nedelejte…a v tom je ta pravda a nejen pro nas "doktory" jestli je provadet ci ne, ale i pro vsechny zeny jestli potrat podstoupit nebo ne…je to jen o svedomi konkretniho cloveka, jestli ma padny duvod nebo mozna i malicherny ale dokaze si to obhajit sama pred sebou, pak neni co resit…
mimochodem, ten pan co to rekl byl verici a za tohle si ho prave vazim, ze nerekl: potraty nepodporujte je to zlo, ale ze to rekl prave takhle:)
jeste teda k te adopci, pokud nastane treba pripad ze patnactiletou holku znasilni nejakej uchyl a ona otehotni a to dite nechce(kdo by se ji divil) ale nemuze jit na potrat(treba kvuli vericim rodicum) prijde mi krute pro tu holku ze dalsich 9 mesicu musi zit s zivouci vzpominkou na tak otresny zazitek ve svem vlastnim tele..to nez cekat az se to narodi a dat ho k adopci mi prijde jeko lepsi varianta opravdu ten potrat
Elysia: já ale nejsem proti potratům, naopak (ten tvlj komentář totiž vyznívá jako bys měla potřebu někoho přesvědčovat – možná se pletu;)). A s tím doktorem souhlasím, hezky to řekl, tak nějak to cítím i já;)
ne tak to asi vyznelo spatne dyt sem si tu uz precetla, ze tu vsichni potraty podporuji…mozna to vyznelo trochu afektovane, ale to bude jen tim ze je to jedno z temat co me vzdycky trochu rozpali:D
Slecna S.: proc se tedy nenechas sterylizovat?
Elysia: jo v pohodě, to znám:D
Lúmenn, jestli se chceš bavit o postižených dětech, ozvi se mi třeba na mail nebo někam, při vší úctě o tom asi vím víc než ty 😉
onni: A u nás mi snad sterilizaci udělají, když jsem bezdětná a není mi nad 40 let?
Aailyn: jasně, ráda se pobavím s někým, kdo má své zkušenosti;)
Aailyyn: na tvém webu nefunguje formulář na odesílání mailů, tak se mi prosím ozvi na mail nebo na icq – najdeš je na konci menu, díky:)
Slecna S.: nevim jak je to s tema detma, ale o vekove hranici slysim prvne, moje mamka sterylizovana je a delali ji to pred tim, nez ji bylo 40.. navic, tohle nehradi pojistovna, takze by sis to platila sama a tudiz nevidim duvod, proc by ti to udelat nemeli.. zjistovala sis o tom neco, nebo jen tak placas?
onni: Zjišťovala. Podmínky sterilizace:
"V ČR může dle zákona sterilizaci podstoupit pouze žena, která má čtyři děti nebo tři, ale pak musí být starší 35 let. Může ji také podstoupit, pokud má některý z těchto zdravotních problémů: onemocnění srdce a plic, které vylučují těhotenství, v minulosti prodělané dva a více císařských řezů nebo dědičná genetická porucha. Pokud se chcete nechat sterilizovat, musíte podat žádost, kterou posoudí odborná komise."
Tady je k tomu i článek.
http://www.planovanirodiny.cz/view.php?cisloclanku=2006011009
Slečna S.: hele asi ti to říká každý, ale nedá mi to. Nenapadlo tě, že třeba ve 30ti ti najednou v hlavě něco blikne a budeš chtít mít děti? A kdyby ti tu sterilizaci provedli, pak bys byla asi těžce v piči. Tak buď ráda, že to nejde:) A to myslím upřímně, chápu tvoje rozhodnutí nemít děti, na to máš svaté právo, ale znáš to – nikdy neříkej nikdy a ženský tělo je zatracenej mechanismus, takže aby ses za 10 let nedivila;)
Lúmenn: Nejsem ráda, sere mě to maximálně a tyhle kecy taky. Nic mi neblikne, znám se natolik dobře, abych věděla, že já a množení prostě NE. Nechápu, proč mě má tolik lidí chutě přesvědčovat o tom, že jednou, možná, časem…v mé hlavě nebyli, tak co o tom ví? Správně, nic.
Taky máš asi moc ráda lidi, kteří ti pořád dokola tvrdí, že andělé, víly, skřítci et cetera neexistují a jednou ti dojde (nejlíp až se s tímhle začneš léčit), že…
A vůbec, co je komu kurva do toho, jak se sebou naložím, jak si stát osobuje právo mi kecat do mého těla? I kdyby se někdo nechal sterilizovat a za rok nad tím brečel, není to nic, kvůli čemu by to mělo být znemožněno zákonem, je to každého věc, sakra.
Slečna S.: promiň, já jsem se tě nechtěla nijak dotknout a nemluvila jsem o tvé hlavě, ale o tvém těle;) A hormony jsou něco, co hlavou a myšlenkama neovlivníš;) Já jsem ti nechtěla nic vnucovat, jen jsem ti řekla svůj názor. Každopádně máš pravdu, že je to o svobodném rozhodnutí jedince a paragraf je úplná blbost – btw. jak to mají chlapi? Ti taky musí splňovat kritéria?
Souhlasím, že ten zákon o sterilizaci je debilní [jak to je pro chlapy netuším btw.]. Jako kdyby dospělá osoba nebyla schopná se sama za sebe rozhodnout a vědět, co chce. A i kdyby se někdo nechal sterilizovat a potom toho litoval, tak co? U úplně jakéhokoli rozhodnutí, co člověk udělá, je možnost, že by toho třeba někdy mohl litovat a už to nebude moci vrátit, to je holt život, a v takovém případě si musí říct, bylo to moje vlastní uvážené rozhodnutí, takže to teď přijmu a smířím se s tím. [I já jsem téměř jistě přesvědčená, že množení pro mě: nikdy, jak jsem napsala předtím, není to pro každého a každý má jiné priority. A člověk jako jediný tvor na planetě má nejen ty hormony ale i možnost svobodného myšlení, rozhodování a plánování svého života.]
Lúmenn: A do mých hormonů taky nikdo nevidí. 😀 Respektive, ony jsou poměrně mrtvé a pokud bych do sebe hormony nezačala cpát uměle, tak mrtvé zůstanou. Řekla bych, že málokdo má pro sterilizaci lepší předpoklady než já.
A chlapi – myslím, že omezení je akorát klasických 18 let (a doktor, který to i v těch 18 udělá – taky může odmítnout), ale prý muži sterilizaci moc velký zájem nejeví.
Ech, jsem se trochu vytočila, já fakt na "co když si to rozmyslíš" reaguju jako krocan na červený hadr. 🙂 A to zákonné omezení mě uvádí do bílého žáru – pozůstatek z dob, kdy žena byla degradována na dělohu, která má odrodit co nejvíc vojáků. Fuj.
[37]: vim ze te to asi nastve, ale jen tak pro informaci, jedna kamoska taky jeste pred rokem tvrila, ze nikdy dite mit nebude, protoze k tomu nema "vlohy" a dite akorat rve, slinta, zvraci a sere a dnes uz je ochotna pristoupit na myslenku, ze mozna jednou by ho mohla mit…ale to jen tak, samozrejme tvuj pripad muze byt zcela odlisny, ze:)
[38]: Nebudu se rozčilovat…mňo, já mám ke svému rozhodnutí poněkud hlubší důvody, než že dítě akorát řve, zvrací, slintá a defekuje (koneckonců, mám kočky, které tohle dělají taky, naštěstí se nemusí přebalovat, to bych nedala:)). A co tu kamarádku přimělo změnit názor, btw.?
Slečna S.: to myslíš vážně že u chlapů není žádný omezení? Tak to je zase fér no… Jo jasně chápu, některý fráze mě taky vytáčí a je vidět, že v tvém případě asi nepůjde o nějakou postpubertální mánii, ale bude v tom něco hlubšího, takže ještě jednou promiň za vytočení:)
A jinak – co říct na ten zákon než že je to zase potlačování svobodnýho rozhodnutí jedince:/ jako ostatně v mnoha dalších zákonech…
Slecna S: holt si musis najit chlapa, ktery by na tu serilizaci sel a zustat s nim cely zivot 😀
onni: Spíš si najdu doktora, který se nebude cukat udělat mi sterilzaci ze "zdravotních důvodů" (ony by se tedy nějaké našly, ale některým fašistickým doktorům, kteří vnímají ženu především jako chovnou samici, by nemusely přijít sdostatek závažné). Nebo mě dřív dostihne rodinná tradice a půjdu rovnou na hysterektomii. 😀