Není to tak dávno, kdy představitelé Charty 77 sepsali jakýsi dopis komunistické vládě, ve kterém ji vyzývali k reformním krokům až k odstoupení. Není to tak dávno – naši rodiče si to pamatují více než přesně a ačkoli naše generace si většinou ještě čůrala do plínek nebo byla jak se říká na houbách, manifest několik vět do velké míry určil i naše životní osudy.
Před dvaceti lety padl komunismus, můj táta zvonil klíčema na náměstí v Brně, mamka chovala v náručí mě jakožto půlroční miminko a doufala, že se tátovi při demonstracích nic nestane, a mému dědečkovi se konečně splnil sen, protože ti, co mu zničili mládí, když ho zavřeli do lágru za zapovězené šíření demokratických myšlenek, byli poraženi.
Uběhlo dvacet let a máme se mnohem lépe, máme obrovské možnosti, velké příležitosti, šanci žít v blahobytu. Ale těch dvacet let nebylo tak růžových, jak jsme si přáli a proto vzniklo nových Několik vět, takový obnovený manifest po dvaceti letech. Přečtěte si jej pod perexem a zapřemýšlejte. Jsem daleka toho tvrdit, že jsme se za komunistů měli lépe, to v žádném případě neměli. Ale upřímně a ruku na srdce – vy jste se (zejména politickou) situací v naší zemi spokojení?
Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali.
Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a
blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.
blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.
Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.
Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických.
Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i
centrální úrovni.
centrální úrovni.
Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.
Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.
Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho „oficiální“ roční plat.
Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s
momentálně neznámým vlastníkem – akciemi na doručitele.
momentálně neznámým vlastníkem – akciemi na doručitele.
Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci.
Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.
Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli české.
V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další.
Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.
Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost.
Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.
Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.
Necháme se stříhat jak ovce.
Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.
Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály.
Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.
Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a
sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.
sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.
Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.
Svou lenost pak omlouváme filozofií, že „jsou stejně všichni stejní“ případně „tihle budou ještě horší“.
Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.
Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu.
Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme.
Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.
Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z
nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat.
nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat.
Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a
strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.
strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.
Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i
společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.
společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou.
Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální „fanoušky“, ochotné jim odpustit úplně cokoli.
Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.
Kolikrát jsme už slyšeli, že „není koho volit“, mnozí volit nechtějí a nepůjdou.
Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem.
Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten „vyhozený“?
Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?
Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.
Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.
Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.
Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: „A proč jste s tím tehdy něco neudělali?“ Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.
Nemusíte to podepisovat.
Můžete to poslat dál.
Mno… Tento národ je z valné většiny národem přizdisráčů (Lum promiň mi ten výraz), takže vlastně máme to co si zasloužíme…
[1]: není co promíjet, sama bych to nevystihla lépe;)
Cenzúra je sviňa.. zároveň toto je tiež jedna z tém, na ktoré sa radšej nevyjadrujem – je to plytvanie nedobrou náladou.
[1]: vystizne, nemam co dodat:)
Tento politický systém je založený na lži, a bude fungovať len dovtedy, kým táto lož nevyjde najavo. Snáď neveríš tomu, že ľud si môže vládnuť sám.
[5]: hele já zas věřím tomu, co říkál churchill: demokracie je ze všech špatných systémů vládnutí ten nejméně špatný
Já svou nespokojenost tedy v červnu projevila pěkně pochodem napříč centrem Prahy..a vyplatilo se, dnes parlament odhlasoval odložení státních maturit z roku 2010 na rok 2011.. takže zbývá jen ,,ano" senátu a prezidenta a maturujem, díkybohu, normálně:)
Jináč souhlasím s tou filozofií okolo voleb.. moje matinka pravidelně buzeruje tatínka za to, že ,,volil ty ptáky", ale sama volit nejde..zvláštní způsob utváření státu! Jakožto studen veřejné správy mám o státním zřízením trochu přehled, vím, jak je byrokracie směšná. Ten se zodpovídá tomu, ten zas tomu a přitom dělají všichni to samé! jak ty říkáš – korupci! Zatímco lékař by nikdy neporušil svou přísahu, státní zmocněnci a zmocněnci samosprávní ji porušují dnes a denně, s vidinou peněz a moci…
Státní rozpočet se dusí, funí, heká.. a naši páni politici si z něj vesele ubírají na soukromé cesty (pan Topolánek má rád sport, tož proč by neletěl na fotčusový záýpas až do tramtárie?) -a když přijdou povodně, musí nám pomáhat celý svět, aby měli lidé alespoň teplou deku a kůrku chleba. Je to k uzoufání, ale komunisté byli přecijen pořád horší..co provedli mojí babičce komunisti se nedá srovnat s nízkým (mizivým, nuzným, výsměšným!)důchodem, který jí vyplácí tato vláda.. ať to zní sebešíleněji – v některých případech.. díky bohu za ně….
Přiznávám se že volby jsou poslední dobou dost probíráné téma a jako obvykle volit půjdu. Smutné na tom je že všichni si sice stěžuji, co za hovada (omlouvám se za ten výraz) sedí ve vládě, a že si hrabou jenom do svého koryta obyčejný lid je nezajímá, ale když dojde na volby, většina řekne že tam nepůjde, protože by jejich hlas nic nerozhodl, což ovšem neni pravda.