Gothici, tolerance, estetika a já

Víte jak vzniká většina mých článků, povídek a básní? Něco mě trkne a já začnu přemýšlet. Skládám slova za sebe jako kostky domina a někdy se začnou sypat dřív, než řadu dokončím a myšlenka je pryč. Někdy ale stojí v nádherném obrazci a až někdo rozhýbe tu první teprve se sesypou na hromadu, která dává smysl, vyvolává v lidech pocit a nebo je nutí reagovat. Články, které zde píšu, vznikají většinou při mém brouzdání internetem: přečtu si nějaký názor, který mě donutí reagovat názorem svým. Nerada používám jednoduchá prostá vyjádření skutečnosti. Ráda si hraju se slovy a s pocity jimi vyjádřenými. A ráda drnkám na struny lidské pýchy a pokrytectví. Já jen prostě ráda říkám to, co si myslím a jsem potěšena, když to zní. Jako když skladatel složí skladbu a jeho uši sladce odpočívají v akusticky dokonalé koncertní síni.
Ale dost bylo úvodních slov. Dnes jsem se zamyslela nad tím, proč nemám ráda většinu současných pop-kulturních paskvil stylů a proč mě oslovuje gothika, která, ač znásilněná do podoby všeobecně přijatelného stylu mládeže, stále neztratila své temné kouzlo. A pak také přemýšlím, co za terminus technicus je gothická tolerance.

Opět jsem se dočetla, že gothici jsou netolerantní. A já nakonec, při hlubokém zpytování svědomí svého i mých přátel, zjišťuji, že to možná bude pravda. Přijde mi, že mnozí gothici, které znám, o svém okolí více přemýšlejí a je pro ně důležitý estetický dojem z věcí, ale i z lidí nebo zážitků. Cit pro estetickou vytříbenost je vlastní samozřejmě nejen jim, ale i mnohým „normálním“ lidem, ale gothická estetika je trochu jinak postavená, než moderní domy, popové cajdáky a módní hity jedenadvacátého století.
A o tom to celé je. Já uznávám právo na individualitu každého jedince, i když opasek jeho kalhot visí níž, než spodní lem trenýrek. Ale při mém bloumání ulicemi na mě působí natolik neestetickým dojmem, že se mi reflexivně zkrabatí pusa, jako když rozkousnu příšerně kyselý plátek citronu. Samozřejmě uznávám právo každého člověka poslouchat co se mu zlíbí, od nadávek své matky, přes ptačí zpěv až po neutuchající ducání, tucání a bumcání vymývající mozek. Pokud však zaslechnu z reproduktorů projíždějícího auta ono buc-duc-tuc-tutututut-tuc, které mi probíjí díru do hlavy, ucpu si uši pevněji, než při kvílení vlakových brzd na nádraží. Nejsem netolerantní, když se obloukem vyhýbám růžovým sandálkám ve výloze obchodů, nafintiěné sekretářce s odbarvenými pačesy, která smrdí na dvacet metrů levnou voňavkou, nebo partě mládežníků, co si krátí čas posloucháním hip-hopových mp3 řvoucích na celou ulici. Vůbec ne, jen mám ráda své estetické vnímání světa, které mi tito lidé narušují.
Zní to příliš citlivě? Jako fajnovka, která obchází kde co? Možná. Ale pro mě je třeba krásné pozorovat jak banda mravenců bojuje s pavoukem, načež ho ukoušou k smrti a vítězoslavně nesou na večeři do mraveniště. Když k tomu hraje z okna paneláku Justin Timberlake, ztrácí příroda (a nejen ta) své romanticky kruté kouzlo.
Můra co shoří v plameni aniž by ukojila touhu po světle, náhrobek co se kácí už pět století k zemi, stalaktit a stalagmit, jenž zastavili svůj tisíciletý růst jen pár milimetrů od sebe, silueta dravce na nočním nebi, dětská botička zanechaná v kaluži, labutě spící na rybníku, kříž se zlomenými rameny, zbořený dům ve středu městské zástavby, mrtvé tělo, jímž prorůstají květiny…ve všem se dá najít krása, když člověk změní úhel pohledu, jako to dělám stále raději já.
Co však neumím, je najít krásu v záplavě stejně oblečených dívek, které tancují na stále se opakující melodii, nenaleznu ji ani ve čtvercích, kruzích a čárách geometricky pravidelného moderního umění, v rapovém odříkávání sprostých slov na pozadí běžícího motoru od auta, ani v kýčovitě barevné zahradě mezi květinami, jezírky a sádrovými trpaslíky. Takhle můj pohled nastavit nejde. Anebo jde, ale já nechci.
Je to tolerance, když odvracím tvář od sousedova zářivě zeleného domku? Když přejdu na druhou stranu ulice, abych se nemusela dívat na malé zmalované holčičky v minisukních, které po sobě stříkají deodorant z Top dívky? Nebo když zrychlím krok okolo koncertu dechovky? Podle mě je. Vybírám si, co chci slyšet, vidět nebo cítit. Dle svého práva na svobodnou volbu.
A je to tolerance, když skinheadi rozkopou náhrobky na židovském hřbitově? Když hip-hopeři nadávají gothikům do satanistů a černých vdov? Nebo když se důchodce roztahuje přes dvě sedadla, jen aby si vedle něj nesedla pokérovaná opiercingovaná slečna, která by ho mimochodem pustila sednout, být to naopak? Ne, tohle je sobectví, namyšlenost, hloupost a arogance. Mohu si vybrat, co chci dělat, kudy chci jít, do čeho nešlápnout a čemu se vyhnout, ale musím to dělat tak, abych neobtěžovala lidi kolem.
A v tomhle spočívá tolerance gothiků: já nechám být tebe, když ty necháš být mě. Jejich tolerance ale končí tam, kde začínají nadávky a ústrky jiných. Jak ty do mě, tak já do tebe. Oproti punku je gothic rozhodně pacifističtější hnutí, to však neznamená, že můžeme sloužit jako fackovací panáci.
Samozřejmě, že gothik se cítí být „něčím víc“. Stejně jako hip-hoper, technař, metloš nebo třeba čestný předseda klubu důchodců. Každá subkultura či zájmová skupina si myslí, že ona je tou nejlepší a všechny ostatní stojí o pár pater pod ní. Hoper si cení své schopnosti rapování více než zlata, technař předvádí taneční kreace a cítí se jako král, metalistovi se dme pýchou hruď, když vypije víc půllitrů než jeho kamarád a důchodce se tváří, že spolkl všechnu moudrost světa, vše zažil a všechno chápe nejlíp. A gothik proplouvá mezi nimi s nosem nahoru hledajíce úkryt před slunečním žárem, aby si v klidu dočetl knihu veršů od Poa a do uší mu z mptrojky zní Bachova fuga.
Každý si najde svá měřítka života, co pro něj hraje větší roli a čeho si nejvíce cení. Zda to bude skautské přátelství, diskotékové tanečky, medaile z olympiády nebo tklivé rozjímaní nad marností tohoto světa, je volba každého z nás. Já chci psát a tvořit, poslouchat hudbu v kruhu přátel, trochu šokovat a dost vyčnívat. Nechci být uniformovaným vojákem černé armády, ale ani vyčpělá figurína z výkladní skříně. Jsem stejně jako mnozí gothici originální kousek ze sbírky zvrhlého umělce, který, ač podoben ostatním, je přece jen jiný. A v davu všedního dne je vždy nepřehlédnutelný. A o to jde.

10 komentáře “Gothici, tolerance, estetika a já

  1. ..a přesně o tohle jde- sice se necítím být fackovacím panákem, ale jsme ,,něco víc" ? 😀 jasně:))) jsme,učili mě to odmala.. a že jsem nafoukaná? nezájem, já mám důvod. 😀

  2. Ne, tohle není tolerance. Na jednu stranu bysis ráda hrozně moc vybírala, ráda hodnotíš svět, a na druhou stranu nic neznáš – tohle je pro tebe tupý ducání, tamto je odříkávání sprostých slov. Pchá! Nejhorší hlupáctví, ne tolerance. Mluvíš o právech a svobodě a přitom sama tímhle článkem nenápadně hanobíš X stylů. Pak se ale nediv, že já píšu nenávistný pamflety o gothice, protože sis to zkrátka zasloužila:) Problémem gothiků není vaše sebedefinice, to je nám všem ukradené, problém je, že ta vaše namyšlenost – jo, Bach a jánevimtřeba Bauhaus jsou super geniální věci, zatímco tentvůjvoledement Eminem je dozajista kokot. Proč jen proč? Víš co nás činí odlišnými? Že já poslouchám Eminema I Bacha, IDM i black metal, Britney Spears a jazz. Nemusím se vydělovat do pseudosubkultury a zakládat si uražený blogy o "toleranci" (ne holka, nevíš co je tolerance). Popřemýšlej o tom.

  3. Ty taky zjevně ne 😀 lidi jako ty jsou ubozí a je mi vás líto, líbí se vám všechno bez ohledu na úroveň oné věci (hudby, obrazu, knihy čehokoli). Tento blog je uražený? By mě zajímalo kdo z nás dvou je uraženější, mě nikdy žádná gothička nedala kopačky a nemám potřebu si na této subkultuře vylívat zlost :D. (a nechováš se snad stejně jako já – hnusně a netoleratně? Všichni jsou bezva jen gothici jsou blbí. 😀 zamysli se a nejlépe bude použít mozek;) krásné procitnutí ze sna o své dokonalosti přeje Lúmenn

  4. A o čem bychom měli diskutovat? O tom, že být netolerantní je mít kritický názor na 5 hudebních stylů, 8 uměleckých, 12 architektonických popřípadě na 6 miliard lidoopů chodících po zadních a nebo že netolerantní znamená být vyhraněný vůči nějakým lidem co chodí v černých hadrech a zjevně nesplňují tvé normy "všecko se mi líbí, všecko je mi jedno". Je rozdíl jít do knihovny a ignorovat sci-fi regál, protože miluješ poezii a je rozdíl jít do té samé knihovny a pořvávat na lidi že jsou debilové, protože sci-fi je hloupost a poezie je nejlepší žánr. To první je gothické chápání světa, nebo chceš-li moje chápání světa, které jsem nastínila v tomto článku. To druhé je absolutní netolerance. Neříkám, že ty jsi to druhé. Neříkám, ani že všichni gothici patří do první kategorie. Pouze předkládám názor složený ze střípků života mého a života mých přátel. Chápeš o co jde? Nebo tvá uražená ješitnost stále nenechává prostor pro zdravé uvažování?;)

  5. ja z vas padnu lidi..:D gothicke chapani sveta? namyslenost? bauhaus genialni? Jeden na druheho, a stejne jste oba mimo..:D tak se na to radeji vykaslete..;)

  6. Ach, pamatuji si Tryma cca 4 roky zpátky, kterak mi o něm nadšeně vyprávěl Lukáš/dnešní AfterShave../..Tyhle časy už má evidentně za sebou  a teď je nejchytřejší na světě? 🙂

    Lumennka:tim gothickym chapanim světa si mě docea dorazila,zlato:D ale vystihla si to docela dobře. Hip-hopeři na nás na ulicích pořvávají , ale kdybychom totéž dělali my, jsme netolerantní.Jak logické 😀

  7. Poněkud debilní…. Subkultura je v podstatě jen "kastle" o určitých zákonitostech ve které se shromažďují různorodé osoby. S individuálními představami, chováním a dalšíma volitejnejma aspektama jejich osobnosti. Takže to tvé : metalista je nejhrdější, když se vožere víc jak kámoš, pankáč dkyž rozkope víc výloh a gothic když si může v klidu číst svou poezii za svitu luny, obdivovat krásy přírody a poslouchat váźnou hudbu (ano zde jasně vidíme že Gothickej šlovíšek je vlastně nejvnímavější a nejintelektuálnéjší postava vůbec. Copak poezii, přírodu a vážnou hudbu nemůže mít rád i člen jiné subkultury??)se přece nedá brát vůbec obecně. Kolik z vás (pravejch nefalšovanejch true hardcore vampgothů) je schopno se taky vožrat jak kretén, někomu zanadávat do buzerantů, a nebo něco rozkopnout… Tyhle řeči o toleranci, v článku který je maximálně tak o toleranci k nepravostem českého pravopisu, jsou tudíž vlastně z mého pohledu nesmyslný …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.