Možná si ještě vzpomínáte na článek o očkování, který zhruba před rokem rozvířil debatu a byl pro mě¨(a snad i pro vás) velkým přínosem, co se týká názorů a faktů o očkování. 107 komentářů mluví za své. A teď tak brouzdám po netu, čekuju genetiku a hledám informace o extrémně vzácných chorobách (co taky po večerech dělat, že jo…:)) a najdu rozhovor s lékařem, který očkování taky zrovna moc nepodporuje.
A tak jsem si řekla, že by nebylo špatný vás na ten rozhovor odkázat a ještě k tomu se v otázce „očkování – ano či ne“ lehce pobabrat…
Tak začneme ale fakty. V České republice jsou povinná očkování proti celkem deseti nemocem. Jsou to: tuberkulóza, záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění vyvolaná bakterií haemophil influanze (t.j. např zánět středního ucha, meningitida a další), virová hepatitida (žloutenka) typu B, dětská přenosná obrna, spalničky, příušnice a zarděnky. To vše se stihne do dvou let života.
Lékař Jiří Mařádek, s nímž jsem našla rozhovor na idnes.cz, pak ke každé vakcíně argumentuje, proč ji nechce nechat píchnout svému malému synkovi a proč ji vlastně vůbec nedoporučuje. Dodejme však, že nesouhlasí ze sedmi z deseti očkování a ponechává jen tetanus, záškrt a tuberkulózu. Ty ostatní prý mohou spíš uškodit, než pomoci. Jaké používá argumenty?
(cituji tento zdroj) Už ani nevím, jak se mi dostaly do ruky články doktora Marca Girarda, francouzského nezávislého poradce farmaceutických firem, který kritizuje způsob, jakým jsou testovány nové vakcíny, konkrétně proti hepatitidě B. Především informace, že na nežádoucí účinky vakcín se poskytuje testovací doba pouhé tři týdny, mě vyděsila.
O vývoji některých druhů závažných onemocnění (jako je například roztroušená skleróza mozkomíšní) totiž v současné době mnoho nevíme, víme však, že jde o mnohopříčinný důsledek dlouhodobého vystavení se účinku více látek. Dlouhodobou expozicí se přitom nemyslí několik týdnů, ale několik roků. O očkovacích látkách se intenzivně uvažuje v souvislosti s mnoha poruchami imunity. A není se co divit. Očkovací kalendář byl stvořený před padesáti lety, kdy se o imunitě člověka vědělo pramálo.
(…) Navíc jsem zároveň lékařem tradiční čínské medicíny, která se na řadu nemocí dívá jinýma očima a některé za pravé nemoci ani nepovažuje – například zarděnky, příušnice, spalničky. Některé nemoci, jako třeba dětská obrna, jsou již celoevropsky vymýceny. Jiné mají určitá stadia, na která je možno reagovat včas léky či bylinami, a tak zabránit jejich rozvoji, mám na mysli konkrétně hemofilus. Některé vakcíny, tedy třeba proti žloutence typu B, mají tak závažné nežádoucí účinky, že volím menší riziko.
(…) Imunitní systém potřebuje určitou zralost, aby nedošlo k narušení jemných regulací, které může vést k mnohem závažnějším nemocem, než jsou ty, na které je očkování určeno. Doba, ve které žijeme a sociální a hygienická úroveň společnosti už je taková, že bát se epidemií už není tak důležité. Je třeba se bát nerespektovat individuální vývoj dětského organismu a podávat mu látky, které ovlivní jeho zrání tak, že ho poznamená na celý život.
(…) Dětská lékařka má k dispozici jiný arzenál informací, než já. Konkrétně tím míním toto: informační embargo, které je valeno na klasické dětské lékaře, je definované farmaceutickými firmami, jejichž zájmem je, jak jinak, prodat. Lékaři jsou podrobeni „nalejvárnám“ o důležitosti, nutnosti a minimálních vedlejších reakcích očkovacích látek. Dětská lékařka, zcela správně, trvala na dodržení řádného očkovacího kalendáře. Já trvám na tom, že nehodlám své děti vystavit nepřiměřenému riziku v nepřiměřené době.
Je až s podivem, jak troufale je obhajován v České republice očkovací kalendář, který absolutně nekoresponduje ve svém schématu s tím, čemu se odborně říká vývojová imunologie. Očkovat například dítě proti hepatitidě B ve věku šesti měsíců, kdy nemá žádnou šanci tuto nemoc dostat (s výjimkou nemocných matek), je hazard.
Tolik zásadní věty. Na celý rozhovor pak odkazuje výše uvedený odkaz.
Nechci tím říkat, že očkování je ze zásady špatné. Spíše mě, podobně jako pana doktora Mařádka, zaráží, jak zarputile se dnes trvá na některých očkováních, aniž bychom domýšleli důsledky jejich aplikace malým dětem s nerozvinutým imunitním systémem. Proč očkujeme novorozence proti žloutence, jíž se opravdu mohou nakazit velmi obtížně? Proč jsme všichni neustále očkování proti tetanu, kterým se ročně nakazí jen desítky lidí a stejně po každém zranění obdržíme nové očkování, ať jsme či nejsme očkováni před tím? Proč se vakcíny netestují dostatečně dlouhodobě a neexistují statistiky o úměře počtu očkovaných a výskytu autismu a dalších chorob?
Jak říkám – nechci očkování odsoudit. Jen mám pocit, že nám vědci a hlavně mluvčí farmaceutických firem dluží pár vysvětlení…
Zdravím. Když už jsi u toho očkování…tak včera jsem nechal naočkovat u veterináře mého kocoura. Včera jsem si kupoval kocoura perské činčily (já jen že jsi začala to očkování).
Nevalil bych vinu na vědce. Spíš na společnosti. Těm jde o peníze.
No jo, očkování. Defacto ani nevíme, co všecko v tom je a už to píchat malinkým dětem. Přesně jak píšeš – vždyť ani nemají šanci tu nemoc dostat. a všechno se to točí kolem peněz – prodat, prodat, prodat. A když zase kdesi doporučují nechat se očkovat kvůli tomu a tomu, tak si říkám, že už toho mám v těle zaočkováno dost, je-li to vůbec třeba.
Nedávno jsem psala článek o prasečí chřipce na jejíž očkování i celkovou nemoc mám názor jasný – opět byznys…
Zánět středního ucha jsem prodělala a není to žádné terno. Jsem částečně hluchá na jedno ucho. Nejsem sama kdo má tyto problémy, proto jsem svou dcerku nechala proti tomu očkovat. Doufám, že to nikdy nedostane.
Největší problém je,že doktoři jsou strašní materialisti.Neléčí příčinu,ale důsledek.Třeba se vám tet uleví,ale ukáže se to jinde a když ne v tomto,tak vpříštím životě.
Jo, očkování…je v tom skvalen, co se získává ze žraloků, rtuť v množství, které několikanásobně převyšuje povolenou hranici v potravinách (a to se to píchá rovnou do krve a právě těm dětem s nevyvynutým imunitním systémem). A hádejte, kde se asi pěstují ony očkovací látky? Na zárodcích, jako jsou plody získané z potratů, zvířecích embriech (a pak, že máme alergie, co?). Není to sci-fi. Jen jsem po narození dětí sbírala informace, abych se rozhodla. Co se týká očkování, jsou výborné stránky Rozalio, kde se dá vyčíst téměř všechno a nejsou to žádní extrémisti, co by zarputile křičeli, že NENENENE 🙂
[4]: já měla zánět středního ucha asi 5krát
sice to bolí ale myslím že to není nic strašnýho
Přesně! jsem ráda, že nejsem sama s takovým názorem. 🙂