Když jsem byla mladší a stahovala jsem hudbu z tehdy ještě vytáčeného internetu, všude v médiích nás strašili, že když budeme hudbu „krást“, tak veškeré kapely zaniknout a muzikanti nebudou mít co jíst. Uběhlo deset let, stahuje se mnohem více, než tehdy a hudební hvězdy se pořád mají stejně dobře a kapely nezanikají, naopak, vznikají stále nové. Už dlouho přemýšlím nad tím, čím to je a teď mi to konečně osvětlili experti.Organizace American Assembly provedla výzkum (anglicky, český zdroj tady), který prokazuje, že „piráti“ jsou nejlepšími hudebními zákazníky. Proč? Tím, že si muziku stahují zadarmo, mají mnohem větší hudební přehled a tím pádem více oblíbených kapel, které podpoří zakoupením CD. Zatímco lidé, kteří nestahují, si nosičů koupí méně, protože mají nejen menší hudební rozhled, ale také se o hudbu celkově zajímají méně.
O něčem podobném jsem už psala před dvěma lety v článku – „CD – z hudebního nosiče symbolem“ a jsem ráda, že mi to potvrdila i tahle studie.
Ono je to vlastně i logické. Čím vice hudby znám, tím více ji poslouchám. A pokud hodně poslouchám hudbu, tak mě hudba baví. A od toho je už jen krůček k fanouškovství a co znám ty zažrané hudební fandy, každý z nich má doma pořádnou sbírku desek a CD, často kapel, které by bez možnosti stahovat možná ani neznal. A posuneme-li rozměr studie i na lístky na koncerty a merchandise kapel, pak je stahování pro hudebníky vlastně spíš požehnáním, než prokletím. Nebýt stahování, nikdy bych ani neslyšela svoje milované Manowar a neměla doma jejich trička, hrneček, nechodila na jejich koncerty. Nebo Avantasia, od níž mám doma dvě CD nebo Edguy, jejichž CD vlastním a na živo jsem je viděla už čtyřikrát.
On je totiž hrozně lichý argument nahrávacích společností, že stažením CD jim ukradneme peníze, které bychom utratily nákupem téhož nosiče v obchodě. To je ale hrozný omyl! Kolik hudby jste stáhli a smazali, protože se vám nelíbila? A dá vám tutéž možnost hudební obchod? Poslechni si hudbu a když se ti nelíbí, vrať ji? Popřípadě vás zaujala jedna písnička na youtube (kde je často umístěna ilegálně…) a na základě toho jste si stáhli celou diskografii, zjistili, že kapela je nic moc a že se vám líbí jeden jediný song, který jste slyšeli prvně a zbytek vám leží ladem na disku? A nebo slyšíte kapelu na koncertě, docela se vám líbí a chcete si ji pustit doma, ale 300,- za CD (případně tisícovku dvě za kompletní diskografii) za ni neobětujete, protože až tak dobrá nebyla, takže o kapelu ztratíte zájem.
To, že si CD pořídím nelegálně zadarmo, ještě neznamená, že bych za tutéž hudbu utratila přemrštěné peníze. Takže ty obrovské částky, co každý rok vytahují nahrávací společnosti, jsou jenom lži, které nás mají přesvědčit o tom, že jejich monopol je správný a že tu almužnu, co dávají kapelám z prodeje jejich vlastní muziky, jim utrháváme od úst my, „zloději“.
A vidíte? Ono je to naopak. Ale to by člověk musel přemýšlet hlavou, což je přesně to, co „ti nahoře“ chtějí, abychom nedělali…
Stahujete muziku? Znáte data o počtu prodaných CD v posledních letech? Sbíráte hudbu na základě „nelegálního“ poslechu? Diskutujte!:)
Stahování je v našich českých poměrech možná amorální, ale rozhodně je legální. (Amorální, protože bych si tu hudbu jinak musela koupit, ale to by mě hudba zase nezajímala, protože nebýt internetu, tak produkce rádií a TV hitparád mě nebere. V konečným důsledku si občas fakt koupím originální DVDčko jen pro ten sentiment originální placky s milovanou kapelou.) Pokud provedu logický veletoč, tak chybu dělá ten, kdo to na internet ke stažení dává. Teoreticky, kdybychom se řídili podle litery zákona, tak není CO stahovat. Ale v našich roztomile bizarních poměrech se přečinu dopustil ten, kdo hudbu/film na internet dal a my ostatní, co si to vesele stáhneme, jsme se fakt ničeho nedopustili. Nehledě na to, že v dřevních dobách, kdy přístup ke slušně rychlému internetu mělo pár vyvolených a vypalovali jsme si pak od nich cédéčka, tak samozřejmě kdyby to nebylo legální, si CD od někoho vypálit, tak by teoreticky nemělo být na CO (neprodávala by se prázdná cédéčka) a nebylo by JAK (zcela legálně by neexistovaly v prodeji vypalovačky). A nebyly by do tohohle zahrnutý poplatky OSA, který a priori předpokládají, že jsi pirát, co si na to cédéčko vypálí muziku a ne třeba zálohu fotek z dovolený. Přečti si Autorský zákon.
Pravda, pravda 🙂 keby si nemôžem vypočuť pesničky zdarma a spoznať kapely tak, stratím záujem spoznávať nové, pretože toľko peňazí jednoucho nemám 😀
Ono je taky zábavné si uvědomit, že s masovým rozvojem netbooků rapidně ubývá počítačů s CD/DVD mechanikama..
Já se o spoustě kapel dozvěděl tím, že jsem jejich alba stáhnul, zalíbily se mi a šel jsem na koncert – typicky Indies kapely typu Southpaw atd.
Tiež som toho názoru, keďže pokiaľ by som nepočúval tie väčšinou nelegálne umiestnené pesničky na youtube a nesťahoval si potom ich albumy, tak by som možno ešte stále bol pri U2, Pink Floyd, Scooter a Richardovi Müllerovi, alebo resp. čo som doma našiel a dostal 😀 Takže pre mňa by to bola strašna škoda a rozhodne som za to sťahovanie. Veď ako sa hovorí: "Mačku vo vreci nekupuj." 🙂
[1]: tak máš pravdu, že u nás je stále stahování legální, ale uploadování ne. A autorský zákon alespoň rámcově znám, ten humus, co provozuje OSA ale chrání kdekoho, jen ne autory:/
Pekne si to napísala a súhlasím s tebou. Ja väčšinou nesťahujem priamo do PC, len ju jednoducho počúvam a keby niet stránok ako jútjúb veľa dobrých skladieb by som nepoznala 🙂
Doma síce máme cédečka ale to skôr po bratoch, alebo niečo dostané, ja som si zatiaľ žiadne nekúpila.
Myslím, že teraz veľa kapiel poteší aj počet videní na jútjúbe, možno viac než predaních CD. Ale, možno sa mýlim…
Páni koukám na blog srdce blogu jak z výšit návštěvnost, a objeví se mi tam Tvůj blog a páni, návštěvnost, OMG, nedivím se že k Tobě chodí tolik lidí! 🙂
No prodej CD je dneska myslím docela symbolický (u nás určitě, když specializované obchody krachují) a CD si koupí, jak říkáš, skalní fandové, kteří na základě stažené hudby zjistí, zda to stojí vůbec za to. Ve světě už CD tolik nefrčí, nakupuje se např. z itunes. Jinak vím, že tady byla kolem roku 2002/3/4(?) nějaká vzpoura umělců, co měli smlouvu, tuším, se Sony, že jim dost neplatila, jelikož většinu z prodeje CD sežere právě nahrávací společnost (je to stejné jako v "knižním" průmyslu). Ať je to s nakupováním CD jak chce, je jisté, že pokud by umělci nekoncertovali, tak se dneska (dřív asi docela jo) neuživí 🙂 A pak že být muzikantem je nějaká pohodička – kdo nehejbne zadkem, tak nemá na chleba (a vilu v LA). 🙂
Hele.. asi máš pravdu. Kdybych si nelegálně nepustila některý interprety na youtube.com tak o nich a ni nevím ..
Na druhou stranu, kdybych měla peníze tak si pořídám mega velkou klihovnu s CDčkama svých oblíbenců. I když některý CD se v ČR ani sehnat nedají.. 😀
Anka to napsala dobře, že roli v tom hraje přirážka pro nahrávací společnost. Ono kdyby ty CDéčka nestála tolik právě z důvodu nahrávacích společností a kdečeho ohledě propagace a prodeje, možná by tomu bylo trochu jinak. Jenže zase bez propagace neznámá kapela těžko prodá, byť je na dobré umělecké úrovni. A jsme u toho, jak to zjistit. Kupovat neznámé CD je jak kupovat zajíce v pytli. Aneb taky se píšu na listinu stahovačů, protože bez toho bych byla o 90% hudebně chudší.
přesně moje řeč
znám i pakely které stahování podoprují
stejně mají nevjíc prachů z koncertů
a já bych bez stahování neměla v mobilu vůbec nic 😀 to by bylo strašnééééééééééé
a na CD nemám, takže se setří jen na koncíky a tam jim to pak vynahradím 🙂
Přečetl jsem pěkný článek a napadlo mne sem stručně něco doplnit, pár neučesaných postřehů, myšlenek a letitých zkušeností:
1) odjaktěživa tu byla ohromná lačnost po milované hudbě, i v dobách kdy internet prostě nebyl, vždycky velmi bolelo, že se nedalo to či ono sehnat, z tisícistranných katalogů tištěných na papíře… po x letech byl pak legální i nelegální internet velkým vysvobozením..
2) za legální hudbu na CD se utrácely desetitisíce i když nebylo na chleba..
3) po desetitisících mp3 alb může nadejít nasycení a smíření, člověk si vlastně uvědomí že mu stačí málo – je to většinou právě to jedno CD, které jste si pořídili za těžké peníze úplně napočátku..
4) nejpohodlnější získání legální hudby je 1click nákup iTunes ať si kdo chce co chce říká..
Přesně. U mě to funguje jednoduše. Stáhnu, poslechnu. Líbí? Koupím si CD, nelíbí – soubor smažu a nazdar. V poslední době si ale začínám všímat, že toho jde sehnat stále míň a míň, konkrétně třeba Duality od Petra Ševčíka nebo CD Sabiny Křovákové. Zdá se, že celý proces začali efektivně kontrolovat.
http://horkedivky.top – horke divky z vaseho okoli