Před dvěma hodinami jsem se dokodrcala zpátky domů a kromě koupelny (očista) a kuchyně (krmení dravé zvěře) jsem jako první zakotvila samozřejmě u počítače a vrhla se na blog jako dítě na cukrovou vatu. No ano, strašně jsem se těšila na vaše komentáře a tak, však to znáte – pět dní nejsem u netu a absťák se projeví na plné pecky:)
A jak bylo?
Tak mohu říci, že Kutná Hora je vskutku moc pěkné město, Kuba jakožto bývalý zaměstnanec průvodcovské služby se do své prováděcí role opravdu vžil a v muzeu stříbra ve Vlašském dvoře (či kde jsme to byli) mluvil tak zaujatě a rozhazoval rukama, až se mu povedlo přebrat skupinku turistů jedné průvodkyni a tito lidičkové na něj nejprve vyděšeně zírali a pak mu div netleskali. Inu průvodcové s unylými hlasy už dávno vyšli z módy, ať žije akce;)
Po prohlídce krás Kutné Hory (včetně nádherné zahrady jednoho opuštěného domu, plné břečťanu a skal, kde ale bohužel bylo příliš mnoho pavučin, až z toho Lúmennka dostala šílený záchvat arachnofobie) a posezení v čajovně s přáteli jsme naznali, že dva takto takto příjemně strávené dny jsou na naše akční povahy až až a vyrazili jsme na hrad Helfštýn.
Po cestě jsme na nádraží v Olomouci vyzvedli Liz (která se mi po dvou měsících konečně vrátila z Anglie, jupíí!) a pak už nás čekala trmácivá cesta na hrad, kde se měl konat už osmadvacátý ročník kovářškého sympozia Hefaistonu. Hrad jsme chvíli obléhali (to si lehnete na dohled od hradu a obléháte jej, ve stylu: „Myslíte, že brzo vyhladoví?“ „Hmm, tak za měsíc?“ „To těžko, je tam hradní restaurace, grrr.“) a pak se plahočili znaveni pod těžkými bágly dál a dál do kopce, načež Liz se povedlo stopnout auto s polskými kováři, kteří nás ochotně vyvezli až nahoru, aby s námi pak celý večer chlastali. Mezinárodní rozhovor na téma „Hele a víte, co u nás v Čechách znamená když šukáte pilota?“ se protáhl někdy do dvou do rána za vydatného popíjení a pokuřování – inu kováři jsou prostě strašná hovada:)
(pozn. překladu: „šukat pilota“ v polštině znamená „hledat dálkový ovladač“;) )
Ráno bohužel lilo jako z konve a tak jsme až do odpoledne jen zevlili. Ale po obědě vysvitlo sluníčko (sice bylo schované za hradbou mraků, ale svítilo!) a tak jsme se prošli po expozici, prohlídli si všemožné kované nesmysly a Kuba (kovář z povolání) jen slintal u výhní a celý se třásl na to, až konečně dodělá svou vlastní dílnu a pořádně si zakove:)
V podobném duchu se táhlo celé odpoledne, prolézali jsme stánky, pili burčák a medovinu, koupili si horu stánkových blbůstek, prohlíželi jsme kovové skulptury, klábosili se známými…no prostě idylka:) Kolem páté si Kuba při přetahování s Liz o pendrek málem usekl prst svým vždy skvěle nabroušeným nožem a tak jako na každé správné metlošské, kovářské nebo bitvařské akci tekla krev (a Lúmennka si zase procvičila základy první pomoci).
Kuba se ale zahojil poměrně rychle a tak se večer čile tancovalo u cimbálovky. Liz ale cimbálem pohrdla a krákorala s bandou dřevárníků přisprostlé odrhovačky až do rána. A ráno za svitu sluníčka (ty mrcho, takys nemohlo svítit v sobotu!) jsme vyrazili na pouť domů:)
Kuba původně chtěl fotit, ale protože bylo hnusně, nemělo to moc význam a v pátek, když bylo hezky nebylo co fotit, zatímco v neděli už jsme nestíhali. Takže jsem si aspoň tadyhle půjčila tři fotky, ať máte představu jak vypadá takové vrcholné kovářské práce na výročním setkání:)
Ta plastika v popředí se mi líbila, docela zajímavý nápad:)
Kovaná secesní lampa
A takzvaná hříčka s nervy arachnofobika – tahle potvora vypadala
tak živě, že jsem se k ní odmítala přiblížit. No co kdyby…:P
Takže posledních pět dní bylo vážně vydařených, doufám, že podobné budou i ty následující, kdy bych se konečně měla začít stěhovat do brněnského bytu:) Každopádně poslušně už utíkám psát články:)
Vitej tedy zpatky:)
Helfstyn je skvostne misto i ja tam byla uz na par vystavach a vzdy se mi velice libily:)Jsem rada,ze i ty jsi byla spokojena nebo apson tak pusobis,inu preji prijemny zbytek dne a tesim se na tve clanky.
Muselo tam byť dobre! 🙂
heh, hledat dálkový ovladač:D Mudelo to tam být skvělé:-)
vitej zpet:)
Kutná hora je moc krásné místo… a očividně sis všechno perfektně užila
Vítej zpět. Kutná Hora je opravdu pěkné město, musím se tam zase někdy vydat, nejlépe na slavnosti 🙂
Kovářšké sympozium zní velice lákavě a vypadá to, že jste si to pořádně užili 🙂
Ještě jednou vítej zpátky…
No polština…když jsem tam před…několika lety jela a Karolina na mě vybafla, že mě všude šukala moje spolusedící dostala dosti mastný záchvat smíchu 😀
No..kovářské sympozium vyjde zřejmě až příští rok…doufám…
Vypadá to totiž moc zajímavě ( i když já bych zřejmě vynechala tu část s chlastáním 🙂 by mi to moc nepomohlo, he)….
Těším se na články a taky tvoje první dojmy z výšky (jestli je sepíšeš…) 🙂 😉
Tak to sis musela užívat xD
mne vzdycky tak rozesmeje to, jak jsou Cesi vzdycky paf z toho polskeho "szukać"… docela nuda uz, ne?;)
samotné "szukać" ( jak píšeš) mě už moc nevzrušuje, ovšem kombinace "šukat pilota" je dokonalá 🙂
Původně to pochází od mé tety, která žije.. uhm.. roky v anglii. Našla si tam Poláka, jednou se tak váleli v posteli a Lukáš ( netuším, jak se to píše polsky xP) začal něco zběsile hledat. Eva se ho zeptala co dělá a on nezúčastněným hlasem odvětil "šukám pilota…" takže asi takhle 😛
[10]: Lukasz, celkem přijatelně ;D