Od posledního článku zas uplynuly víc než tři dny a já se za celou tu dobu sotva stíhala dívat na vaše nové komentáře. Pátek byl ve znamení odpočinku, napsala jsem aspoň článeček na Posla a odpoledne trajdala s mijáškem po městě, koupila jsem si dvě trička a dali jsme si pizzu a koktejl v kavárně. Prostě pohodička, klídeček:)
To sobota už byla o něčem trochu jiném – celý den takové ty běžné domácí úkony, které o víkendu vždycky musíme udělat (úklid, vaření a návštěva u dědečka…) a odpoledne sbalit ušní bubínky a metalové hadry a jelo se na koncert Rammsteinů do Ostravy. V naší výpravě byl krom mé ségry a mě taky táta, který nám lístky dal jako vánoční dárek, syn jeho přítelkyně Martin a ještě jeden kamarád. Auto bylo tedy nacpané k prasknutí, ale nám to nevadilo, bo jsme se všichni těšili jak malá děcka.
Původně jsem chtěla dát dokopy reportáž z koncertu už dneska, ale nějak nebylo kdy, takže se těšte během příštího týdne. Můžu jen říct, že to bylo SUPER! A vůbec, tenhle rok je takový zvláštní – poprvé v životě jsem byla na Rammsteinech před pěti lety, v roce 2005 zhruba touhle dobou a letos jsem je viděla zas. Úplně to samé mám i s další svou oblíbenou kapelou – Manowar, které o prázninách na Masters of Rock uvidím podruhé a zase po pěti letech:) Že by můj „metalový osud“?:)
No a dnešek, tedy neděle, je vždycky takový divný den, protože mám pocit, že doma nikdy nic nestihnu, když odpoledne už kolem třetí vyrážím do Brna. Já bych ráda jezdila později, ale vlak o půl šesté a půl osmé bývá tak natřískaný, že se stojí v uličce a někdy i na jedné noze. A ještě ne vlastní.
Takže Finnýskovi prchám už o půl čtvrté na vlak, z čehož není moc nadšený, ale holt to musíme nějak vydržet, tenhle semestr vážně nevím, kde mi hlava stojí a do toho ještě všelijaké akce, takže se občas cítím jak na hodně velkém zběsile rychlém kolotoči. Třeba teď už se zase pomalu dekuju z kolejí, spolubydle přijel přítel a tak jim chci nechat soukromí, jako křen bych se koneckonců cítila docela mizerně, vzhledem k tomu, že Finna uvidím až v pátek.
Takže já zdrhám do Drakkaru (teď už teda vlastně do Šutru, já si na to nové jméno snad nezvyknu) a zítra zas nasedáme na kolotoč škola-práce-unavená zalehám do postele. Čeká mě kopec seminárek a ve středu písemka ze statistiky. Držte mi palce ať to všechno přežiju!!!:)
PS: jo a přibrala jsem! Je to sice vidět, ale nemám čas se zvážit. A taky nemám čas změnit dole ten ukazatel. Jsem děsná:D
Sněhu, deště, větru ani mrazu se nebojíme a čekáme na Rammsteiny
(já a sistr před ČEZ arénou v Ostravě, asi hodinu a půl před začátkem koncertu)
Hezký článek
Ahoj kočičko, mocinky tě lovískuju.
Zdravím. U skupiny Rammstein mám rád jenom asi tak dvě písničky a jinak nic moc. Třeba se ti zalíbí některá z mých písniček které zanedlouho budu mít zpracované v profesionálním hudebním studiu.
Souhlasím, Rammsteini byli nezapomenutelní! Doufám, že si jejich koncert někdy zopakuju, tenhle byl skvělý!
a nám ostatným, menej šťastným, zostáva len ticho závidieť… 😀
jj nedele sou nejhorsi, to znam moc dobre:( Rammsteiny sice neposloucham, ale na report se tesim, uz jen proto, ze se to od tebe tak hezky cte:)
[2]: oho, děkujískuju:D