Možná si ještě vzpomínáte, že jsem v červenci zmiňovala nález malého kotěte a následnou záchrannou akci. Proč se k tomu teď vracím? No protože před koncem roku člověk tak nějak rekapituluje uběhnuvší události a taky proto, že před Vánocemi jsme všichni tak nějak naměkko a když se koukám, jak kočička Amálka vypadá teď a jak vypadala předpůl rokem, slzy vděčnosti se mi derou do očí:) Fakt.
Inu bylo nebylo, konec července, horko na padnutí, Finnýsek dělal na brigádě v OP Prostějov, takové fabrice na oblečení. Uklízí takhle v archivu a jak jde kolem automatu na kafe…zdá se mu to nebo vážně slyší mňoukání?
A tak odtáhli automat a pod ním leží maličké koťátko, má tak měsíc, možná jen tři týdny. Ustrašeně se choulí v koutku a tichounce mňouká. Jeho velikááánské oči se dívají na zachránce jen napůl příčetně, Finn ho bere do náruče a překvapeně ztuhne. Koťátko je vychrtlé, pod kůží jsou cítit jenom kosti, celé je špinavé a klepe se. Jenže co mají brigádníci k jídlu pro kotě? Zkusí plátek sýra, kotě se ním málem zalkne, jak hltá. Dobrá, sýr tedy ne…jogurt? Malinový? Inu, lepší ať se z toho mrně posere, než ať umře hlady.
Zatímco se kotě krmí malinovým jogurtem, Finn žhaví telefon a komu asi volá? Ano, obětavé Lúmennce, kterou vytáhne z postele. A Lúmennka se vážně v osm ráno vykope z lůžka, obleče se a sedá na autobus. Za půl hoďky už přebírám zubožený uzlíček chlupů a kostí a volám taxíka, abych vzala prcka na veterinu. Vypadá strašně, špinavé, hubené, u nosánku trošku krve, bojím se, aby nebylo nemocné.
Taxikář kouká jako blázen, vyptává se, kde jsme ho našli a uháníme na veterinu. Po chvíli čekání na nás přijde řada a já ulehčeně vydechnu. Maličká (ano, je to kočička) je zdravá, očkovat ji zatím nemůžou, je moc slaboučká, ale kromě lehkého podchlazení a těžké podvýživy je na tom dobře. Zase taxík a vzhůru domů. Tam už čeká sistr a rozmáčíme maličké kotěcí granule v mlíčku a krmíme ji. Malý ťufík se klepe strachy, naše kočka Káča na ni pěkně prská, Lucinka si jí nevšímá ale za to Tobiášek si chce hrát a nechápe, proč ta kočička nic nedělá, jen leží a třepe se.
Kotě jsme pojmenovali Amálka, tak by se jmenoval náš kocour Yoshiki, kdyby byl holka, a začali jsme řešit, co s ní? Yoshikiho jsme už slíbili, že si vezmeme a pátá kočka do domu? Babička by nás rozčtrvtila. A tak mamka rozhodila sítě a Amálka měla v mžiku novou rodinu. Mamčina spolupracovnice Svaťka se rozhodla prtě adoptovat.
Následující den si Amálku vyzvedla, ťufle jsme aspoň trochu vykrmili a málem jsme ho obrečeli, že jde pryč. Ale hlavní bylo, že jde do dobrých rukou a že má naději na šťastn život – když jeho začátek moc šťastně neprožila.
Takhle Amálka vypadala, když jsme ji donesli domů. Nenechte se zmást chlupy, byla lehoučká jako pírečko a kromě srsti na sobě neměla nic víc, než kosti.
A tady už je ťufík Amálka letos před Vánocemi – uběhlo pět měsíců od jejího
„znovuzrození“ a jak se má čile k světu:)
Po vychrtlosti ani památka a pod srstí se rýsují svaly:)
Žádné klepání a pospávání, Amálka prý lítá po domě, dělá binec, okusuje
vánoční výzdobu a vůbec – chová se jako normální, zdravé kotě:)
A to je moc dobře!
Jsem hrozně ráda, že jsme Amálce mohli zajistit nový domov a že neumřela hlady potulujíce se někde kolem fabriky. Nedokážu si představit, že bychom ji tam nechali, ale já vím – my jsme doma strašní blázni, jsem zvědavá, až příště zase objevíme nějaké hladové kotě, komu ho nastěhujeme do baráku:) Ale i kdybychom měli mít v bytě dvacet koček, za každý zachráněný život to stojí.
Pravý posel světla, Lúmennko- jsem na tebe pyšná!
A děkuji za krásný komentář =o) udělal mi ohromnou radost =o)
Tak to je nádherný… Babička by tě chtěla čtvrtit určitě jen v první chvíli, neboj. 🙂 Ono by ji to zase přešlo. Takový uzlíček se nedá někde jen tak nechat.
tak u nas to odjakziva fungovalo tak, ze ne mysme si hledali kote, ono si naslo nas.. a stejne, vzhledem k tomu ze nemame plot, je taky u nas porad furt tolik kocek, ze to clovek musi odhanet 😀 ale tak u nas na vesnici je tolik mysi, ze kocky hlady neumrou 😀
Ta já krááááásnááá =) Moc hezký příběh!
Krásná kočička 🙂
Roztomilé. No kdo by se zlobil za záchranu takovýho andílka? 🙂
Teda nechat se zmást srstí by asi nešlo. Je vidět, že i tu měla takovou nezdravou… A jaký je z ní pěkný koťátko… 🙂
Ta je krásná… 🙂 Trochu mi připomíná sestřinu kočku Lízu, taky byla nalezenec 😉
Je pěkné vidět že někdo se stará i nějakého domácího mazlíčka (jako je například pes nebo kočka). Pěkné.
Chvályhodné. Dobře se z toho nakonec vylízala, je z ní krasavice.
Ách, ta je nádherná! Měla velké štěstí, že na ni narazil Finn. Sama bych udělala to samé, kočky miluji a nchat ji tam, trápila bych se s tím nejspíš do konce života..
Trošku mi to připomíná když jsme našli našeho kocoura OzZe 🙂 tehdy byl ale už velká kočka a kostnatá až to pěkné nebylo T_T byl hodně opatrný ale rychle si na nás zvyknul..teď má nejmíň tři brady a pomalu nemůže vyzkočit na parapet xD To co jste udělaly byl šlechetný čin 🙂
hmmm… u nás to tak fungovalo vždycky s pejskama… nikdy jsme si žádnýho nepořídili, vždycky jsme nějakého od někud zachránili až jsme někonec měli 3 😀
Je to naozaj poriadny rozdiel. opustené zvieratka som už niekoľkokrát mala..vtáčiky, mačiatka, psa…vždy sa našla nejaká dobrá duša a som rada…jedno mačiatko sme raz odniesli do útulku a to bolo asi najhoršie čo mohlo to úbohé mača postihnúť.Dúfam, že už žiadne zviera do utulku odniesť nebudem musieť.
je naozaj rozkošná, má krásnu farbu a aj cez fotku vidieť ten strach vtedy a spokojnosť teraz. Je krásne, že stále žijú dobrí ľudia.
jen vic takovych zachrancu!:)
Rozhodně správný přístup, ať jdou přírodní zákony někam:)
I took my first <a href="http://goodfinance-blog.com">loans</a> when I was 25 and that helped my family a lot. But, I require the term loan over again.