Ale jo, žiju…

Asi jste si všimli, že nepíšu, což? Inu, nějak došla inspirace a takhle s podzimem přitáhla i slečna deprese, co mi sedí za krkem a šeptá mi do ouška, potvora jedna. Zaháním ji, jak se jen dá, ale není to tak snadné, když z minulých dní vylézají stíny a snaží se mě zabít. Doslova.

Teď už ale nejhorší polevilo a já se snažím zase vrhnout do víru povinností i radostí. A že obého není málo. Škola, práce, práce a práce (to je tak, když podnikáte, makáte v kanclu a píšete pro Spark:)) a pak samozřejmě přátelé moji nejmilovanější. Hromadu času investuji do eshopu a do Posla světla, snažím se číst, hrát na flétnu po dlouhé době a tak vůbec:)

No a abych jen nepsala o tom, co dělám, protože jsem spíš poslední dva týdny nic nedělala, jen ležela doma a marodila, tak vám přihodím fotečku. Potřebovala jsem zastřihnout konečky a protože to chtělo fakt rapidně, mám na čas kratší vlásky:) Tak se pokochejte a držte palce, ať je na psaní zase víc chuti a času:)