K. Meyer: Pojídač stínů

Pojídač stínů
Autor: Kai Meyer
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 286
Rok vydání: 2005 (originál), 2007 (česky)
Je zvláštní náhoda, že jsem dočetla knihu o židovce (Fénix) a vzápětí narazila na další, odehrávající se v podobné době, s hlavní hrdinkou stejného jména a plnou židovských zvyků a mouder kabaly. Leč stalo se. A musím říci, že to vůbec nebyla škoda, protože Pojídač stínů je velmi silná kniha.

Odehrává se pár dní po bitvě na Bílé hoře, Zimní král uprchl a v Praze řádí vojska Katolické ligy. V těchto pohnutých časech se setkáváme s šestnáctiletou Sáraj, které za nevyjasněných okolností zemře otec. Mladá chovanka alchymisty postupně zjišťuje, že nic v jejím životě již není, jako dřív a věci se začínají zamotávat. Dívka se setkává se Slepičími ženami, tajuplným golemem, stínovým divadlem, nesmrtelným Nadeltanzem a k městu se blíží domek na kuřích nohách a sedmihradské vojsko. Někde v temných uličkách Prahy se šíří morová nákaza a nad tím vším se hrozivě tyčí postava Pojídače stínů.
Nevěřila bych, že se někdy setkám s městským fantasy ze sedmnáctého století. Ale to je nejlepší žánrové zařazení této knihy. Připomíná mi trochu Nikdykde v pražských kulisách a trochu Červenákovy knihy. Ale ne ve smyslu vykradení, spíš inspirace. Líbí se mi, jak autor, ač Němec, skvěle zachycuje reálie doby a slučuje židovské pověsti, dětské báchorky a historii do jednoho úžasného fantasy celku. Snad mě trochu zklamalo vyústění knihy, ale na druhou stranu – nejsem fanda srdceryvných happyendů:) Knížku rozhodně doporučuji:)
+ dobré reálie, zajímavý příběh
– pár drobných mančkinovství hlavní hrdinky
Hodnocení: 7/10

3 komentáře “K. Meyer: Pojídač stínů

  1. Normálně u Tebe mám chuť si všechny ty knížky přečíst… Tvé popisy mne vždy zaujmou – tzn. další kniha na seznamu "Přečíst" 🙂 Děkuji.

  2. Čteš takový hrozně zajímavý žánr knih, který bych asi neoznačil jen názvem "fantasy". Nevím, jestli pro to existuje nějaký spešl název, ale čím dál tím víc mám chuť se do spousty tebou recenzovaných knih pustit 🙂

  3. [2]: mě právě klasické fantasy přestalo skoro bavit, je to pořád to samé a tak hledám v trošku hraničních žánrech, což je mnohem nápaditější, momentálně u mě vede historická fantasy;)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.