Ne, opravdu jsem se nepřepsala a nechci vám přinést recenzi na snad nejznámější knihu tohoto autora – Krysy. Kniha se opravdu jmenuje Kdysi a narozdíl od Krys je v ní mnohem méně krve, násilí a zmutovaných hlodavců, zato je v ní spousta nadpřirozených bytostí, trocha lásky i nějaké to napětí. Ale začněme popořadě.
Thom Kindred, mladý londýnský truhlář, má těžkou autonehodu, při níž málem zemře. Prodělá mozkovou mrtvici a po dlouhém léčení v nemocnici se rozhodně pro rekonvalescenci v krajině svého dětství. Odjíždí tedy na zámek Bracken, kde vyrůstal a kde prožil šťastná dětská léta, ale kde ho také tíží vzpomínky na minulost, poznamenanou smrtí jeho matky. Setkává se se svým dávným přítelem Hugem, synem zámeckého pána sira Russella, jenž se Thoma ujal a vychoval jej, ale který je v současné chvíli těžce nemocen a blíží se jeho poslední hodinka.
Thomova rekonvalescence okořeněná dětskými vzpomínkami se ale brzy změní v napínavý příběh – ve chvíli, kdy Thom potkává víly a skřítky, s nimiž si jako malý hrával, se začne vše měnit. Odhaluje svoji minulost, bojuje proti svým nejhorším nočním můrám, které mu přináší překrásná, ale zlá čarodějka a k dovršení toho všeho potkává ještě na lesním palouku svoji osudovou lásku.
Když jsem na tuto knihu hledala recenze, abych si připomněla jména hlavních postav, byla v nich většinou slova jako fádní, rozvleklé, nudné. Což jsem nepochopila, protože já knihu přečetla jedním dechem a nedokázala jsem ji odložit od první do poslední strany (kterých je mimochodem 352). Tahle knížka byla moje první velké setkání s vílami, kterých je opravdu plná a možná proto mě tolik nadchla. Ale líbily se mi i jiné věci – pocity dospělého člověka, který poznává svět víl a skřítků, dějové zvraty, vzpomínky na dětská léta a strachy s nimi spojená, které se prolínají do současnosti a nečekaný konec. Prostě mě tahle knížka úplně dostala:) Pokud nemáte rádi fantasy romantiku v idylickém prostředí, kde samozřejmě zvítězí dobro nad zlem a láska nad nenávistí, pak se vám kniha líbit nebude. Pokud ale máte rádi víly, skřítky, lesní bytosti a příběhy s nádechem jen mírně nereálného nadpřirozena, tak si ji určitě sežeňte.
Divim se, ze jsem na ni nikdy jeste nenarazila v knihovne:D Ale urcite si to sezenu.. 🙂
pro "Lúmenn-Verya": Hmm, zajímavé téma. Vskutku.Abys věděla já jsem schopný uznat své chyby a změnit alespoň některé věci když vidím že máš čisté úmysly.
Hmm…ne častokrát toto říkám, ale…já ti věřím.
Tak.
[2]: pro "Lúmenn-Verya": Jo a ty uvozovky jsou tam proto protože tvé jméno je jiné. Je to tedy jenom přezdívka. Tedy bez uvozovek bych psal jenom tvé občanské jméno. Takže tak. Věřím ti, ale jak říkám v některé komunikaci se přibližuješ někddy docela materialistům, ale to je samozřejmě to tvoje věc. Je to jenom můj názor. Takže tak.
Pevně věřím, že knížka stojí za přečtení…třeba se někdy nachomítnu k jejímu přečtení…
Moc se mi líbilo, co napsal jeden chlápek:
"Když jsme byli malý, milovali jsme pohádky, kde Dobro vždy zvítězilo nad zlem. Milovali jsme vymyšlené postavy, které se nám vkrádaly do snů…ale pak přišlo dospívání. Velký skok od malého dítěte k puberťákovi, který něchtěl pohádky a jejich hrdiny opustit, ale…přece už na to byl velký. A tak vznikly fantasy knížky. Je to naše náhrada za pohádky. Místo nám zabírají jak jednorožci, elfové, víly, tak i upíři, vlkodlaci a další noční stvoření. Pointou toho celého je tedy jen jedno. Jsme stále těmi malými dětmi, kteří chtěli slyšet tu pohádku, kde dobrá víla pomohla Popelce, aby mohla na ples…akorát, jsme přece jen starší…a tak si ty pohádky upravujeme podle sebe. Ovšem základy jsou stále stejné…" 🙂
O knize Krysy (tedy tom slavnějším díle) jsem se jednou zmínila ve svém článku, který měl upozorňovat na knihy, které rozhodně nestojí za přečtení. Přestože toto dílo vypadá zajímavě, nechuť k autorovi je silnější…
Tuto knihu jsem četla. Děj měla krásný, ale vadily mi neustálé popisné části. 🙂