Elfové a víly nejsou bytosti, rozšířené v pověstech po celém světě (jako třeba draci nebo upíři), ale setkáme se s nimi především v Keltských a Severských bájích, do jisté míry také u Slovanů a Germánů.
Existuje mnoho podob elfů a víl, jejich vzhled a vlastnosti se časem mísily v pověstech různých kmenů a národů, takže dnes se dá jen těžko najít, která z podob byla původní. Jisté je, že to byly bytosti z Jiného světa, které se občas pomocí různých bran a průchodů mezi světy, mohli dostat do světa lidí a setkat se se smrtelníky.
Vzhled a vlastnosti elfů podle různých mýtů:
– štíhlé bytosti menšího vzrůstu než lidé, s úzkými tvářemi, lehce zešikmenýma očima a špičatýma ušima. Nazývali se také sidhe, podle pověstí žili v Jiné zemi a objevili-li se v zemi lidí, pobývali v lesích, kopcích a horách. Byli svobodomyslní, nedělali s ničím těžkou hlavu, rádi se bavili, tančili, zpívali a souložili, žili velice dlouho dle lidských měřítek, vyznali se v přírodní magii a rozuměli si se zvířaty.
– malí lesní skřítci (do půl metru výšky), štíhlí, s velkýma špičatýma ušima, potměšilí a zlomyslní. Rádi se bavili na úkor lidí, žili v lesích a horách, kde měli své lesní paláce z listí a mechu. Byli krásní, ale ne podle lidských měřítek. Dovedli kouzlit a mluvit se zvířaty i rostlinami. Skrývali se před lidmi, pokud si z nich zrovna netropili žerty, a vidět je mohli hlavně děti, blázni a staří lidé, kteří se už ve svch vzpomínkách vraceli více do dětství.
– vznešené a povýšené bytosti z Jiného světa. Zčásti podobni prvním elfům, zde popsaným, ale více si cenili svého elfího původu, vyráželi na dlouhé průvody krajinou, tančili a zpívali, ale byli více zasmušilí, jakoby více dotknutí svou dlouhověkostí, která je z hlediska člověka v podstatě nesmrtelností. Nosili šaty přírodních barev a zdobili své účesy listím a květinami. Zavítali-li do země lidí, málokdy s nimi ztratili slovo. Vyznali se v magii.
– pomocníci Santy Clause ve vánoční zemi se zelenými tvářemi a špičatýma ušima. Tahle stvoření jsou Američany často chybně označována za elfy, jedná se ale o skřety respektive gnómy.
Vzhled a vlastnosti víl podle různých mýtů:
– maličké bytůstky s křídly, ve velikostním rozmezí od pár centimetrů do asi čtvrt metru. Jsou vždy ženského pohlaví, mají barevné šaty, někdy tvořené jen energií, každá víla náleží do jiného živlu (oheň, voda) či k jinému místu (strom, kámen, les) a podle toho se odvíjí barva jejího oblečení, vlasů, křídel a kůže. Jsou nadané elementální nebo přírodní magií. Žijí ve světě lidí, ale mohou je vidět jen jedinci s velkou fantazií nebo děti.
– stvoření ženského pohlaví, stejné charakteristiky jako v prvním případě, pouze jejich velikost může být různá – od malých několikacentimetrových víleček až po víly lidského vzrůstu.
– ženské obdoby elfů, v tomto mýtu jsou elfové „samci“ a víly „samice“ téhož druhu. Víly stejně jako jejich elfí druhové mohou být opět různých velikostí a libovolně přecházejí mezi naším a Jiným světem. V některých pověstech mají víly křídla, jindy ne. Víly jsou velice sexuálně náruživé a často omámí pocestné a zatáhnou je do Jiného světa, kde s nimi tancují a souloží, dokud smrtelník nezemře. Pokud víla při hrátkách otěhotní, své dítě odloží do lidské kolébky a lidské dítě v ní zabije. Lidská matka pak musí vychovávat vílí dítě, které pak v dospívání mnohdy uteče do Jiného světa. Tato pověst má dvě obměny, ve obou jsou elfové a víly jiným druhem. V jedné víly ale nemají vlastní muže a proto souloží s lidmi, v druhé jsou víly-ženy a víly-muži, nezřízené sexuální hrátky mezi nimi navzájem nebo se smrtelníky však zůstávají beze změn.
Tolik tedy ke všem možným obměnám pověstí o vílách a elfech. Pro některé kmeny to byly bytostí hodné uctívání, lidé jim nosili obětiny na okraj lesa nebo k menhirům a svatyním mezi stromy. Jindy se jich ale lidé báli, nevcházeli do lesa po setmění a používali různé ochrany proti těmto bytostem. Asi také záleželo na tom, jací elfové a víly v jejich okolí žili:).
Vzhledem k tomu, že existuje mnoho variant a podob elfů a víl, někteří autoři nejen fantasy knih se pokouší o jejich klasifikaci a druhové rozdělení. Jiní badatelé si zase myslí, že elfové a víly jsou velikostně podobní lidem a malé bytůstky nazývají skřítky. Nakolik ale lze zkoumat bytosti, které po staletí nikdo neviděl a možná existují jen ve fantazii našich předků, na to ať si odpoví každý sám. Ale když kráčím po lese a zaslechnu tichý zpěv, je to jen šumění lesa? A když zahlédnu pohyb barevných křídel či záblesk očí v křoví, je to jen sluneční světlo, co mě na chvíli oslepilo? Kdo ví. Třeba právě takhle vznikly pověsti o elfech. Anebo tady prostě pořád ještě jsou.
Elfové ve fantasy
Většina autorů přejímá charakteristiku od J.R.R. Tolkiena, popíšu tedy detailně zejména jeho elfy, ale nemohu si odpustit i někoho, kdo jeho tradiční elfí pojetí trochu boří a tím je Andrzej Sapkowski.
Elfové podle Tolkiena
Vysocí, sliční, štíhlí, moudří a nesmrtelní. Takoví jsou elfové, druhý nejstarší národ ve Středozemi. Zrodili se u jezera Cuivinién v době, kdy na obloze zářily jen hvězdy, proto je tolik milují. Část z nich zůstala u jezera ze strachu, co je v obrovské zemi čeká, těm se říká Avari, neochotní. Další elfové vykonali velkou pouť a došli až na břeh moře, na jehož druhé straně ležel Valinor, sídlo Valar, jakýchsi Bohů Středozemě. Opět se rozdělili, někteří nechtěli plout přes moře a zůstali v zemi Beleriand. Těm se říkali Sindar, šedí elfové, protože nikdy neviděli světlo dvou valinorských Stromů. Další kmeny elfů byli Vanyar, sliční, kteří poté, co přepluli moře, zůstali ve Valinoru a nikdy již neodešli. Noldor, vznešení, ti žili ve Valinoru, ale pak se pohádali s Valar a vrátili se do Beleriandu, kde založili své království. Posledním kmenem byli Teleri, plavci a stavitelé lodí, část z nich nepřeplula moře a stali se Sindar, část z nich žila ve Valinoru a neodešla a další část po naléhání Noldor odešla s nimi.
Při velké válce na konci prvního věku Středozemě byla většina Noldor zabita a na těch, co zůstali naživu, stále spočívalo prokletí Noldor – za to, že odešli, už se nesměli vrátit do Valinoru, dokud jim Valar neodpustí. Jedním z posledních Noldorve Středozemi byla třeba Galadriel, která se objevuje i v Pánovi prstenů. Zástupcem Teleri z Pána prstenů je Círdan, elf žijící v Šedých přístavech. A za Sindar jmenuji třeba elfy z Temného hvozdu.
Tolkienovi elfové tedy byli rasou z dlouhou a pohnutou historií a jejich dlouhověkost byla pro ně právě proto spíše prokletím. Neustále žili se vzpomínkami na minulost, v nichž se ztráceli a upadali do melancholie a smutku. Završením jejich pouti měla být cesta na Západ, do Valinoru, země od které si slibovali věčné blaženství a krásný život po boku Bohů. Odpověď na otázku zda tomu tak vážně bylo, ponechává Tolkien zcela na čtenáři.
Elfové podle Sapkowského
V románech Andrzeje Sapkowského o zaklínači Geraltovi se elfové zdají být něčím, jako jsou pro nás indiáni. Žijí odděleně v rezervacích, žijí se lovem, krádežemi a loupežnými přepadeními. Jsou to vyvrhelové, vyděděnci, příživníci. Až v posledních dílech ságy o zaklínačovi se dozvíme, že elfové kdysi žili na kontinentě, kde se příběh odehrává, zcela sami. Lidé, kteří se naučili používat zbraně a lodě až mnohem později než oni, však připluli k elfím břehům a celou zemi obsadili. Elfí paláce zbořili, elfí magii zotročili, elfí ženy zneuctili a muže pokořili. Protože elfové byli spíše pacifisti, neměli mnoho šancí. Skrývali se, utíkali, ale lidé je masakrovali po tisících.
V době, kdy se odehrává příběh o zaklínačovi, už je tato událost tisíce let starou minulostí. Kdysi hrdých elfů přežívá už jen hrstka, starající se o svou obživu jak jen může a až na malé elfí království v Dol Blathanna, udolí květin, žijí elfové roztroušeně po celé zemi. Některým elfům se podařilo uniknout ještě do jakéhosi Jiného světa, jiné dimenze, kde mají své obnovené království a touží znovu získat moc nad zemí, kterou jim lidé ukradli. Ale většinou jsou Sapkowského elfové jen zmírajícím národem zlodějů a tuláků, které udržuje naživu jen vzpomínka na jejich dávno zašlou slávu.
Elfové a víly v dalších fantasy románech
Elfové jsou velmi oblíbené bytosti a objevují se téměř v každé „sword and sorcery“ fantasy, většinou představují archetyp jež vytvořil JRRT – vysocí, krásní, dlouhověcí, moudří, pohrdají lidmi a milují přírodu. Takoví jsou elfové třeba v v kronikách Dragonlance, v trologii Eragon od Christopera Paoliniho nebo v nové knize Elfové od Hennena Bernharda a Sullivana Jamese.
Sapkowského typ elfů nalezneme například v povídkách české autorky Petry Neomillnerové. Zvláštní pojetí elfů jako uchvatitelů moci a tyranů lidí představuje ve svých knihách William King.
Zaujalo-li vás více spojení našeho světa s paralelní říší elfů a víl, zkuste knihu Jonathan Strange a pan Norrel od Susan Clarkové, kde se setkáte přímo s elfy z Faerie nebo knihu Projekt Avalon od Wolfganga Holhbeina.
O vílách se píše hlavně v literatuře pro děti, ale pro dospělé zmíním alespoň Kdysi od Herberta Jamese, kde se opět prolínají dva světy a kniha z prostředí podivuhodného sanatoria podvržených Dívka jménem Ema od Ondřeje Netíka.
zkus nijuru(nevím,kdo to napsal)
jé..tedka sem ji přečetla…napsalaji Jenny-Mai Nuyen
Ahoj, prosím Tě, nečetla jsi někdy nějakou knížku, která by byla celkově o mythologii, a kterou bys mi mohla doporučit? 😉
[3]: bohužel mě nic nenapadá, kromě kelstkých pověstí apod.
Tak to nevadí, díky za odpověď 😉 Po těch pověstech se také podívám.
hmhm
lúmenn podle mě je to zvlastni protoze se v kazde mytologii pise o techto tvorech jinak
I
Pokud jde o ty malý rozpustilý neposedný elfy;mohu dodat,že angláni nemaj výraz pro skřítka a tak jim většinou říkají elves.Nebo se pletu?
Dobrá knížka, která taky popisuje elfy celkově jinak je Nebezpečně krásný, kterou napsala Melissa Marrová 😉
jinka elfové jsou krásné téma v knížkách a mám je moc ráda 😉
http://horkedivky.top – horke divky z vaseho okoli