Právě čtete Blog roku své kategorie…

…a taky jste právě přečetli ten nejchlubivější a zároveň úspěch nejvíce vyjadřující komentář na mém blogu. A víte, co je na něm nejlepší? Že to tak opravdu je!
Přesvědčte se sami. A teď mi, vážení a milí, docházejí slova, protože můj úspěch vlastně není můj, ale váš. Nebýt vašich hlasů, nezvítězila bych. A když vidím, že mám skoro tisícovku hlasů, stejně jako velké a slavné blogy z jiných kategorií, skoro se mi do koutku oka dere slza dojetí. Půl roku jsem čekala, jak to dopadne a teď, když to konečně vím, nějak tomu pořád nemůžu věřit. Jste úžasní, skvělí a miluju vás…už jsem vám to říkala?:))
A když už jsem dostala takové pěkné ocenění a vlastně jsem teď nejlepším blogem z kategorie „deníček“, který blog.cz může nabídnout (odpusťte mi tu samolibost, ale aspoň naposledy se tím prostě MUSÍM pokochat, ten pocit je nepopsatelný), mám pro vás pár novinek, které vás na blogu čekají…

První věc je, že asi budu muset něco udělat s designem, protože to sice nerada přiznávám, ale celkové hodnocení blogů jsem projela jen a pouze díky vzhledovým kategoriím a to pisálka, který věnuje blogování už roky svého života, docela naštve. To jste mi to nemohli nějak říct, že se na tenhle blog nedá koukat? Kdo z vás má doma nějakou šablonku, kterou zakryje všechno kromě textu, co?:) (jestli někdo máte šablonku na zakrytí textů, tak budu zlá!:))
Akorát nějak nevím za jaký konec to uchopit, jestli se vrátit k osvědčené „šabloně“, kterou mám i na Poslu světla – tedy úzkou stránku, menu vlevo, nahoře malý obrázek v záhlaví a vedle něj kecy prdy, tak jak to bylo před dvěma lety i zde a nebo to udělat nějak úplně jinak, origoš, moderně, whatever. Co myslíte, designoví králové? Poraďte zoufale nemodernímu bloggerovi co je trendy a in:)
Tak druhou věcí je, že mi tady trošku umírají některé rubriky. Po resuscitaci zoufale volá nejen gothic, ale i záhadologie a LARPy a bohužel v neposlední řadě i moje snílkovské rubriky, jako „ztracena ve vlastních snech“ nebo „pohlazení po duši“. Vyjádřete se prosím, co tu nejvíce postrádáte a po čem voláte!
Třetí věcí je „podatelna“. Ještě jí musím vymyslet lepší název, ale v zásadě by mělo jít o to, že stvořím podobnou rubriku, jako je vzkazník (kam přidáváte své vzkazy po mne) a protože se mi často stává, že mi někdo pošle nějaký odkaz s otázkou „Lum, co ty na to?“, dám vám právě v takové rubrice prostor na mě naházet kupu textů a odkazů a vyžadovat po mě nějaký názor. Za prvé si od toho slibuji nové nápady na články a za druhé nutnost tyto články napsat – krutibrko, témat mám kolem sebe kvanta, ale dokopat se k jejich sepsání už tak snadné není. A pokud nade mnou bude viset Damoklův meč v podobě naštvaného čtenáře čekajícího na odpověď, jenom dobře pro všechny:)
A nakonec oznamuji, že po dvou letech, kdy se na mě vykašlal z nedostatku času Finnýsek, opět nebudu na tenhle web sama. Liz (to je ta ženská, kterou nehorázně miluju a o které tady pořád píšu, prostě moje „nej kamí“) projevila přání, založit si blog, aby někam mohla házet svoje výžblepty, povídky a další podobné smetí, kterým vás tady já osobně zásobuju už šest let. Tak jsem jí navrhla, aby nezakládala svůj vlastní blog a nečekala měsíce nebo roky na návštěvnost, což jí jen seberu sílu a chuť do psaní, ale že jí stvořím kouteček tady a ona nudnou šeď mého blogu prozáří svěží inovací. A že je pro to ta pravá můžete posoudit sami z její tvorby, na kterou jsem tady už taky párkrát odkazovala – ženiální fan fikce ze světa Harryho Pottera je jen střípkem ledovce jejího pisatelského umu. Takže se máte na co těšit.
(A já nedostanu na budku, že ji chci zastiňovat – ale možná dostanu nadáno za tyhle řiťoalpinistické kecy:))
Buď jak buď, úspěch v soutěži v mé kategorii a následný ne až tak úspěch v celkovém hodnocení (sedmé místo) blogů mě donutil se probudit ze svého spánku na vavřínech a začít zase inovovat a modernizovat, jak jsem to měla dříve ve zvyku. Je doba internetu a klipovitosti a vy chudáci tady čtete už šest let kecy té stejné mařky a koukáte dva roky na stále stejný design. Takže konec šmitec a začne se s úpravami – hned jak bude chvilka času, což doufám zvládnu do čtrnácti dnů.
Ještě jednou díky všem za hlasy a prosím, když se vám něco nebude líbit, křičte, stěžujte si a nadávejte. Buďte grammar nazis a jebejte mě za neuvádění zdrojů. Kritizujte moje stupidní názory a vztekejte se, když budu psát nesmysly. Na povídky nehleďte jako na svatý obrázek a pořádně je sepsujte. Buďte kritičtí, buďte zlí a přesto mě mějte rádi. Čtěte mě. Protože díky vám jsem tam, kde jsem. Děkuju!