Prezidentské rozhodování

Publikováno Od LumennKategorie:svět podle Lúmenn...
Za pár dní máme prezidentské volby, které už nějaký čas rezonují veřejným prostorem. Možná i proto, že na politické scéně se toho jinak moc neděje – Babiš mrčí, že se s ním nikdo nebaví a skládá si svoji jednobarevnou vládu, kterou nikdo nemá v plánu podpořit. Do toho se už celé měsíce řeší jeho vydání nebo nevydání a je to vlastně furt na jedno brdo. Není divu, že pak všichni dělají raději rozhovory s prezidentskými kandidáty, i když v českém parlamentním systému prezident nějak závratnou mocí neoplývá. A co je nejhorší – ze všech těch kandidátů neční žádná výrazná zajímavá osobnost a tak je z toho nakonec souboj „8 proti Zemanovi“. A vlastně vůbec nejvíc nejhorší je fakt, že ani já si tak úplně nejsem jistá, koho volit.
Každé volby, které se od mého dosažení plnoletosti konaly, jsem vždy poctivě naklusala do volební místnosti a pevně rozhodnutá jsem vhodila lísteček do urny. Vlastně jednou jsem vynechala – a bylo to v druhém kole prezidentské volby, kdy proti sobě stály dva pro mě nepřijatelní kandidáti Zeman a Schwarzenberg. A tak trochu si říkám, že bych vynechala nejradši i teď. Protože si fakt nejsem jistá, komu to hodit. Vím, komu to nehodit, to je jasné. Ale rozhodnout se mezi osmi ne až tak odlišnými kandidáty, je fakt těžké. Nakonec jsem ze sebe přece jen nějaké rozhodnutí ale vymáčkla. Pojďme se na to mrknout blíž.
Rozhodně NE
Tahle kategorie je snadná. Rozhodopádně nebudu volit Miloše Zemana. Nechci být v zástupu „antizemanovské kavárny“, vždyť jsem se ho koneckonců na počátku jeho mandátu i zastávala proti věčné mediální štvanici, která někdy vypadala až na hysterii. Ale postupem času mě jeho excesy vyváděly z míry čím dál víc. To vlastně ani nemá cenu jmenovat – schodek rozpočtu Hradu, fetování členů prezidentské kanceláře, urážení všech okolo, nedůstojná reprezentace naší země v Číně, až příliš silná orientace na Rusko… Každopádně když si odmyslíme všechny tyto extempóre, je tu ještě jeden důvod, který by snad mohl zajímat i jeho fanoušky. Miloš Zeman je prostě starý. Je v pokročilém důchodovém věku, trápí ho hodně zdravotních problémů a evidentně už není schopen plnohodnotně vykonávat funkci hlavy státu. Pro jeho vlastní dobro je lepší, aby již prezidentem v dalším funkčním období nebyl.
Další jasné NE má u mě Petr Hannig. Asi nemá smysl psát proč. Pusťte si jeho volební píseň, to bude stačit.
Taky NE
Do této kategorie mi nakonec spadli Vratislav Kulhánek a Jiří Hynek. Už pro jejich nízkou podporu. Ale ať jen nekalkuluji – prostě mi nejsou moc sympatičtí, oba technicky vzdělaní, oba dlouhodobě pracující v průmyslu. Je zde vysoká pravděpodobnost, že půjdou na ruku právě průmyslníkům, což není směřování naší země, které by se mi líbilo.
NE ode mě dostal i Michal Horáček. Nelíbí se mi, jak je strašně patetický, jak pořád opěvuje nějaké HLP (hluboké lidské příběhy) a tváří se jako ztělesnění pravdy a lásky. Nepůsobí na mě upřímně, ale vyumělkovaně. Jako by to celé byla jen póza, aby se zalíbil.
Šlo by
Tak to jsme vyškrtli 5 kandidátů a zbývají mi 4, o nichž bych byla shopná uvažovat. Jiří Drahoš mě sice nijak nenadchnul, je to takový nemastný neslaný děda, ale je to bezpochyby vzdělaný a kultivovaný člověk, bývalý předseda Akademie věd ČR. Když už nic, alespoň by republiku dokázal důstojně reprezentovat v zahraničí.
Marek Hilšer je nejmladší a nejenergičtější kandidát. Jeho aktivistická minulost už je na mě místy taky trošku moc, ale je to lékař, vzdělaný člověk, působí velmi sympaticky a podle všeho by nešel na ruku Babišovi a dalším kmotrům tak, jako to činí Zeman. Ve volební kalkulačce jsem s ním pak měla největší shodu. Bohužel jeho podpora není podle průzkumů ani podle mého osobního šetření mezi známými moc vysoká.
Pavla Fishera jsem si dlouho pletla s bývalým prezidentským kandidátem Janem Fischerem – prostě jsem slyšela jen „Fischer“ a myslela jsem si, že si bývalý předseda úřednické vlády chce zopáknout svou neúspěšnou kandidaturu. Když jsem odhalila svůj omyl, zjistila jsem, že ten druhý Fischer je mnohem sympatičtější. Jako prezidenta si ho představit dokážu.
A moje konečné ANO…
Ačkoli tomu sama nemůžu uvěřit, nakonec jsem se rozhodla hlasovat pro Mirka Topolánka. Ano, vím, že jeho minulost není zrovna křišťálově čistá a dobu jeho vlády si ještě živě pamatuji. Na druhou stranu to bylo v době, kdy jsem ještě ODS volila. Vzhledem k tomu, že jsem pořád přesvědčením spíš doprava a že mi většina vizí Topolánka dává smysl, rozhodla jsem se nakonec podpořit jeho. Je to taktéž vzdělaný, s přibývajícím věkem i vcelku kultivovaný člověk a hlavně obratný politik a silná osobnost. Věřím, že je to taky kandidát, který by se v prezidentském úřadě nepodvolil zájmům oligarchy Babiše a nastolí tak opět trochu rovnováhy do našeho politického systému. Potřebujeme prostě silného, doprava orientovaného prezidenta, který se nebojí stát si za svým a zároveň nemá vyhrocené názory např. na migrační krizi nebo Evropskou unii, místo toho je rozumně a konstruktivně kritizuje. Takže, přestože mám svoje výhrady, v prvním kole podpořím právě Topolánka.
No a v kole druhém je to jasná páka. Budu volit prostě toho, kdo nebude Zeman. A kdyby se tam současný prezident náááhodou nedostal, tak si snad budu moci vybrat ze škatulky „šlo by“ či „ano“. A jak jste se rozhodli vy? Jdete volit prezidenta? A koho jste vybrali?
PS: samozřejmě, že nejlepším prezidentem by byl Tonda Blaník, jeho hlasovací lístek mi ale do schránky nepřišel. Je to kampaň!