Velké veganské zamyšlení

Tohle zamyšlení už mi v hlavě leží docela dlouho. Přimělo mě k němu dlouhodobé sledování skupiny na facebooku s názvem Vegan CZ/SK. Má téměř 4000 členů, takže jako vzorek veganské populace v Česku a na Slovensku je jistě vypovídající.
Jak možná víte, sama jsem před rokem přestala jíst maso a po třech měsících jsem se k masité stravě zase navrátila – proč, to si můžete přečíst zde. Přesto mi vegetariánská, potažmo veganská myšlenka není cizí a schvaluji etické smýšlení veganů – a nejen etické, ale také velice ekologické. Jen jeden příklad za všechny – na jeden kilogram hovězího je třeba spotřebovat neuvěřitelných 15 400 litrů vody, na stejné množství pšenice jen 1300 litrů. A tak by se dalo pokračovat.
Ano, nejíst maso je prostě dobré. Pro tělo je to podle všech dosavadních výzkumů jedna z nejlepších alternativ, pro planetu zemi jakbysmet. Ale přesto nás cosi pohání do sebe cpát šťavňaťoučké steaky, stejně jako zvětšující se populaci veganů pohání jiné pnutí – neubližovat, ani se na ubližování neparticipovat. Což s sebou ovšem přináší háčky.

Po půl roce sledování skupiny Veganů na FB mi přijde, že mnoho z nich si dalo za svůj životní cíl neubližovat žádnému zvířeti na planetě za jakoukoli cenu. Je to na jednu stranu velice chvályhodné, ale na stranu druhou poměrně děsivé. Protože tady už se nebavíme o zdravém ekologickém životě, ale o fanatismu, který veganskou subkulturou prorůstá.
Kdybyste potkali člověka, co za každou cenu musí mít v každém zrnku stravy živočišnou složku, každou věc musí mít testovanou na zvířatech a oblečení má komplet z hověziny, asi byste si mysleli, že je to naprostý cvok. Možná ještě dost morbidní cvok.
Jenomže pro mnoho veganů se podobná honba stala posedlostí. Vynechat maso je ta nejsnazší část na veg(etari)anství. Maso je totiž tak nějak jenom v mase – a ve věcech, ve kterých člověk maso očekává. Takže když si jdete kupovat těsto na palačinky, nemusíte si číst etiketu, protože v ní klobása nastrouhaná nebude – proč taky? Maso je drahé a cpát ho do všeho by nepřineslo nikomu nic dobrého.
Jenomže nejíst maso je podle většiny členů výše zmíněné skupiny jen jakýsi první krok. Krok, který dělají jen pozéři a trapáci, kteří nevydrží bez kafe s mlíkem – protože vynecháním masa sice na vašich rukou nebude krve tolik, ale rozhodně si je neumyjete dočista.
Když kupujete mléčné výrobky, participujete se na zabíjení čerstvě narozených telat, požíváním výrobků z vajec zase necháváte slepice roky trpět v kleci, kde se ani neotočí a jsou dopovány hormony, aby snášely jedno vejce za druhým, zatímco mladí kohoutci, neupotřebitelní v tomto odvětví, jsou bez milosti zaživa pomleti do kuřecích nuggetek.
Můžete ale přestat být součástí tohoto molochu a stát se veganem. Skutečně vyvážená veganská strava je pro tělo prospěšná, takže argumenty s podvýživou a zdravím si nechte – více viz tady.
Jenomže ani tady cesta nekončí, naopak. Jestli si myslíte, že prostě přestat jíst hemenex a jogurty bohatě stačí, ani netušíte, na jakém jste omylu. Laktózu a kasein (obé získáváno z kravského mléka) obsahuje skoro všechno – pečivo, těstoviny, sladkosti a dokonce i chipsy. V den, kdy se stanete veganem si musíte automaticky koupit lupu, abyste mohli podrobně studovat etikety na obalech. Většinu běžných pochutin si už nikdy nedáte. Laktóza a vaječina je prostě skoro všude, včetně mnoha vegetariánských náhražek masa. Ale pořád by se dalo říct, že toto je přiměřené, že takhle se chová ještě příčetný člověk, který je prostě jen morálně čistý a svůj život nestaví na utrpení jiných živých bytostí. I když se nákupy stanou na nějaký čas hororem, pak si vegan zvykne a ví, co kde mají a co si může dát a co ne.
Jenomže v tu chvíli zatouží posunout se výš. Přestane jíst med, protože včelaři jsou hnusní holomci, co zotročují včely. Přestane jíst palmový olej, protože se kvůli němu kácejí pralesy ve velkém. Přestane nosit kožené boty a oděvy a ty, co měl doma, vyhodí. Přestane si mýt vlasy konvenčními šampony a započne nekonečné hádky o tom, která nesrozumitelně pojmenovaná složka na mýdle byla testována na zvířatech a která nikoli. Léky bud vybírat ne podle lékaře, ale podle toho, která firma testuje na zvířatech a která nikoli.
A jak jsem zjistila, začne řešit tyto věci (skutečná témata ze skutečné skupiny Vegan CZ/SK):
„Zverimexy týrají kobylky(!) a dávají myšky hadům. Bojkotuju zverimexy.“
„Můžu jíst vejce z domácího chovu, když běhají po dvorku a mají se dobře?“ „Ne, a jestli to uděláš, jsi úchyl.“
„Můžu jíst med od včelaře, který se o včelky pěkně stará?“ „Zešílels? To je zvhrlé! Chudáci včelky!“
„Chci si koupit levný mák, ale prodává ho firma, která kromě pěstování máku taky chová a zabíjí prasata. Nevím, co mám dělat.“
„Mám hroznou chuť na sladké, poraďte nějakou vegan sladkost kromě ovoce.“ „Žádný sladkosti, jez ovoce, sladkosti jsou nezdravé. Chvíli tě to bude štvát, ale pak si zvykneš.“
„Chci veganské kondomy, nevíte, kde je koupit?“
„Můj přítel nechce být vegan a já nesnesu, když bude jíst maso. Mám se s ním rozejít?“ „Jistě, přece bys nechtěla být s takovým kruťákem!“
„Dávám své kočce vegan granule a nemá s tím problém, takže nechápu, proč byste měli dávat svým mazlíčkům maso.“
„Mít kočku nebo psa je týrání a zneužívání zvířat, vegan by neměl mít žádné zotročené zvíře!“
„Nevíte někdo, jestli je glycerin v tomhle mýdle živočišný nebo rostlinný a jak to poznám?“ „Zavolej výrobci a když ti to neřekne, nepoužívej to!“
„Zjistil jsem, že je to sice margarín, ale obsahuje palmový olej, myslíte, že je vegan ho jíst?“ „V žádném případě, palmáč je zlo!“
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Najednou vidím místo skvělých lidí, kteří dělají něco pro planetu, bandu zfanatizovaných magorů, kteří řeší každou molekulu v jejich stravě, hygienických potřebách i oděvu, aby náhodou nepocházela z živočicha.
Jednou jsme to s Lizzy nazvali „bobříkem veganství“. Znáte bobříky, ne? Když člověk dodržuje bobříka, musí ho dodržovat bez výjimek – bobřík mlčení je prostě o tom, že 24 hodin mlčíte a když promluvíte, máte smůlu. Musíte začít odznova.
Ale bobřík veganství neexistuje. Je chvályhodné a skvělé, že člověk omezuje utrpení, jež způsobuje na minimum. Že se chová ekologicky a eticky, k sobě, k planetě, k lidem okolo. Ale když se nad tím zamyslí kolem a kolem, musí nutně propadnout zoufalství, protože většinu jeho oblečení šily děti v robotárnách v Asii, jeho plastová lahev na pití za pár let bude plavat v odpadkovém ostrově v Pacifiku a zabíjet ryby, jeho sójové řízky byly vypěstovány na planině, kde se ještě před sto lety v džungli proháněli jaguáři. A tak se dá pokračovat donekonečna.
Hodně veganů má podle mě pocit, že je to soutěž, kdo je morálnější a kdo obětuje více ze svého pohodlí pro dobro zvířat. Ale aby člověk přestal mít destruktivní vliv na ekosystém Matky země, musel by se vážně vrátit zpátky na stromy. Elektrárny, doprava, infrastruktura, čističky vody, kanalizace, tohle všechno každý den vegané využívají a každý den to zabíjí tisíce zvířat na celém světě a ve světle těchto faktů se náhle honba za správným netestovaným šamponem zdá býti směšná. Nehledě na to, že svého času byly testovány úplně všechny chemické sloučeniny a s tím ani arcikrál všech veganů nenadělá nic. Leda by se chtěl mýt v potoce kamínky.
Proto mě fascinuje, že jsou v této skupině lidé, kteří se nálepkují označením vegan a zase nálepky odebírají lidem, kteří si občas dají med nebo nedejbohové mají na sobě kožené glády. Jako by být veganem neznamenalo nic víc, než se zříct všech produktů, které způsobují utrpení zvířatům. A ačkoli nechci být hnusná, tak to, milí vegani, způsobují ať více či méně úplně všechny.
Bobřík veganství je tak vlastně jen o tom, dokazovat si, o kolik jsou členové komunity hustější, než „masožrouti“, jimiž do morku kostí pohrdají. A pohrdají jimi zhruba stejně, jako lidmi, co jedí sýry nebo si občas dají pečivo, obsahující žloutek. Bobřík veganství je o tom, dovést svoji touhu po záchraně planety do absurdních rozměrů, překračujících zdravý rozum a každý aspekt svého života nejprve schvalovat podle svojí ideologie. Čímž se blíží jakýmkoli náboženským fanatikům, jejichž motivace přestává být řízena jimi samotnými, ale stanou se otroky ideologie, již přijali (byť zpočátku dobrovolně) za svou. Odklon od veganství znamená selhání, podlehnutí nízkým pudům. Neříkali tohle náhodou fanatičtí křesťané před mnoha staletími?
Od té doby uběhlo moře času a pudy, které jsme tehdy zvali hříšnými, plní přední stránky časopisů. Lidé jsou prostě takoví, mají nízké pudy a vždy je budou mít. Tím, že se člověk stane asketou, ale pudy nezabije, jen potlačí. Nezřízeným životem si ale zase zadělá jen na nemoci.
Jak z toho ven? Kompromisem, zdravým rozumem, osvětou. Neměl by existovat jen jeden extrém – vegan, co nahatý žije jen na klíčcích a bio jablkách nebo jeho protipól masožravec, co denně sežere půl stáda krav, vypije deset litrů kávy se smetanou a jen tak pro zábavu bije svého psa.
Měla by být celá paleta lidí mezi tím a každý by si měl uvědomovat, jak svým životním stylem zatěžuje planetu i své zdraví a měl by se pokusit na sobě pracovat. Údělem veganů pak není dostat lidi na svoji cestu, protože pak se budou jen cukat a bránit svoje vepřové výpečky vlastním tělem, ale ukázat jim, že existuje spousta jídel, která mohou nahradit několik obědů v týdnu, že veganská a vegetariánská strava není jen o těch zmiňovaných klíčcích, ale nafutrovat se dobrými těstovinami se zeleninou a tofu se může kdokoli.
Milí vegané, ač jste přesvědčeni, že vaše cesta je jediná pravá a kdo ještě neprozřel, toho musíte „obrátit na víru“, není tomu tak. Každý má svoji cestu, ať se vám líbí nebo ne. Proto učte, vzdělávejte, pomáhejte a vy masožrouti, zase naslouchejte a chovejte se ohleduplně, přijímejte informace a zkuste aspoň jednou dvakrát týdně místo šunky zbaštit kedluben. Všem se nám tady pak bude žít lépe.