„Darkcoolin“ podruhé a snad už naposled

Publikováno Od LumennKategorie:svět podle Lúmenn...
Vracím se opět k „problému“, který měl za vinu zrušení tohoto blogu a mé dlouhé znechucení uživateli internetu. Hlavním důvodem bylo pár osob různého věku a pravděpodobně mužského pohlaví, které neměly nic jiného na práci, než zesměšňovat lidi, které nedokážou pochopit. Nevím proč si vybrali zrovna mě, nejspíš jsem příliš kontroverzní, záhadná a tajuplná nebo co já vím (J). Kamenem úrazu byly tři věci. Za prvé má účast v soutěži Miss Metal, ve které jsem postoupila na casting a nakonec byla vcelku ráda, že jsem nebyla vybrána pro další postup. Za druhé, mé názory na diskuzním serveru hofyland, které se sice mně osobně zdály vcelku normální a časté, ale pánové z nich měli kabaret ještě týden a (buďme upřímní) já z jejich úžasných závěrů také. A konečně zatřetí to byl tento blog, hlavně tedy článek v rubrice Moje názory s názvem „Dárkulíni – civilizační choroba“ s datem 4. března 2007, se kterého byly vytrhány věty a dány do změněného kontextu mých fotek, kterými jsem se prezentovala v již zmíněné soutěži.
Tento článek vzniká ne pro mé ospravedlnění v jejich (ani žádných jiných) očích, ale spíše jako vysvětlení tehdejšího pohledu a pohledu dnešního, který se, dá se říct, liší. Článek je možné stále najít na těchto stránkách a mazat ho nechci, vzhledem k tomu, že ukazuje můj formující se názor.
Jako první zmíněná informace v článku, je mé znechucení stránkami, které jsou plné krvavých obrázků a gothických symbolů a také lidmi kteří je píší. Toto stále trvá a rozhodně odmítám tvrzení, které mi bylo přiřčeno, že „pouze 10% gothiků jsou ti praví a zbytek jsou pozéři“. Tohle jsem nikdy neřekla ani nenapsala, zmíněná procenta se vztahují k majitelům „dárk a ívl“ stránek, které opravdu ti „praví“ gothici netvoří, protože to nemají zapotřebí.
Druhá informace, tedy věkové rozmezí 12-17 let a označení děti, se stále vztahuje k majitelům černočerných internetových stránek a v žádném případě netvrdím, že gothik v tom pravém slova smyslu nemůže být člověk, spadající do tohoto věkového rozmezí. Na věku nezáleží, spíše na vyspělosti jeho psychiky, která by měla být spíš už dospělá, než dětská, jinak hrozí zařazení do kategorie, zmíněné v následujícím odstavci.
Pozér. Slovo, které je příslušníky dnešní mladé generace skloňované ve všech pádech, aniž by někdo věděl, co vlastně přesně označuje. Slovník pro něj pravděpodobně ani nemá vysvětlení, ale dle mého je to, zjednodušeně řečeno, pokrytec. Tedy někdo, kdo říká a dělá něco jiného, než co si myslí a to většinou tak (a často také proto), aby si ho každý všimnul. Jde většinou o mladé lidi, kteří hledají svůj styl a proto ochutnají z každého stylu něco, než se jim některý zalíbí nebo než zapadnou do běžného konzumního světa průměru. Když článek vznikal, ve městě, kde žiju, se právě rozpadalo společenství metalistů a gothiků okolo rockového baru a já nějak ztrácela půdu pod nohama. V té době už jsem déle než dva roky poslouchala metal, účastnila se akcí a koncertů a také jsem se asi půl roku pokoušela začlenit mezi gothiky, hlavně místní. Bylo mi necelých 18 a ztrácela jsem iluze o dětství a ty o dospělosti jsem ještě neměla vytvořené, prostě v hlavě maglajz jako blázen. A tak jsem zanevřela na gothiky a metloše, jejichž svět mě vábil a přitahoval, ale lidé v něm se mi zdáli pokřivení a pokrytečtí. Hledala jsem sama sebe, stejně jako moje kamarádka Míša, a zatímco ona zkoušela, jaké je to být emo, já se rozhodla zůstat sama sebou, ať to stojí cokoli. A opravdu jsem se stylizovala do podoby pohodářky, exhibicionistky, která se v těch (zmiňovaných) modrých teplákách opravdu vyžívá, když si bosá vykračuje ulicí s věnečkem z listí na hlavě a hlavně jsem se nechtěla zařadit do škatulky goth, emo, metal, skate, hip-hop, hippies … prostě já jsem já a nic víc.
No, moc to nešlo, ani mě, ani Míše. Gothic, který jsme měly obě rády a který nám oběma chyběl, se hlásil o slovo. Já zase vyházela ze šatníku moderní šatičky, světlé stíny a bílé balerínky, ona zase sundala růžové mašličky, černočervené proužky a skate botky a vrátili jsme se k tomu, jaké jsme byly před rokem a jaké jsme celou tu dobu našeho „hledání“ chtěly být, ale nechtěly si to přiznat.
Teď už od našeho podzimního „návratu“ uběhl další půlrok a „naše“ černá barva nás neopustila. Gothic s námi (a v nás) zůstal, ať jsme se ho snažily zbavit jakkoli a já zjistila, že sama sebou jsem právě taková. A nejde jen o tu černou „slupku“ navenek, ale i to, co mám v sobě. Mezi gothiky se cítím svá a v pohodě, jsou to lidé, se kterými mám společnou řeč a temnota není ta hlavní věc co nás spojuje.
A ještě pár slov k poslední větě, za kterou jsem byla nejvíce kritizována jako pokrytec. Krev je opravdu vzácná tekutina a rozhodně se jí nemá plýtvat. Na fotce, která byla použita jako „důkazní materiál“, jsem se svým přítelem při vzájemném pití krve z našich ran na ruce. Snad to trochu zavání pozérstvím a kdovíčím ještě, ale mě ta červená tekutina života prostě chutná a hlavně jako rituál spojení mezi milujícími bytostmi mi přijde více než vhodná. Každopádně je to jako hraní se sirkami, v rukou nezkušeného nadělají víc škody, než užitku a stejně tak byl míněn i závěr článku.
No, Lúmennka dopsala, „obhajoba“ je na světě a záleží jen na čtenářích blogu, jaký si o mě udělají další obrázek. Krize osobnosti je zažehnána, černá růže v srdci opět kvete a posměváčci všech zemí si mohou políbit prdel, protože jim prostě už nedám šanci aby mě rozhodili. A na závěr chci dodat, pro ty co o tom ještě neslyšeli, že kvůli hlupákům, ignorantům a posměváčkům musela v srpnu zahynout mladá dívka, která je pobouřila jen tím, že byla gothička. Její smrt by měla být ukázkou pro fanatické blbce, kteří nechápou jiné názory, než své vlastní, že řečmi na internetových stránkách to začíná a brutální vraždou mladé holky to může skončit.
Krásný den všem. Lúmennka