Trocha folkového zamyšlení

„Strejdu Jarka“ tedy Jaromíra Nohavicu mám ráda už od dětství, kdy jsem si jako tříleté škvrně notovala Pochod marodů a poslouchala jak maminka u vaření zpívá Kometu. Ty chvíle jsou dávno pohřbené pod pískem času, ale písně tohoto zrzavého ostraváka mi stále dávají mnohé. A zde jsou ty nejoblíbenější – nejen hudebně, ale zejména po stránce textové.
Kometa
(tohle je krásné trošku rockovější provedení z Roku ďábla, ale píseň nekazí,
naopak jí dává nový, ještě úchvatnější rozměr)
Básnířka
(říkejte si co chcete, ale tahle píseň je prostě o mě:) a od osudu písňové básnířky
mě zachránil jen můj miláček)

Darmoděj
(jedna z nějkrásnějších písní od Jarka, téměř vždy rozechvěje slzy na mých víčkách
a doplňuje osamělé večery jen se šálkem čaje, perem a hvězdami)
Petěrburg
(krásný příběh o zmařené lásce, ve skoro taneční melodii skrývá se nezměrný žal,
tuhle píseň si často prozpěvuju:) )
Pane prezidente
(starší muž si stěžuje hlavě státu v marné naději…jaká krásná ironie)
Pravda a Lež
(nádherná píseň ze starší tvorby, tuhle jsem poslouchala jako malé dítě
a dala mi do života opravdu dobré rady)
Pochod marodů
(hodně oblíbená píseň malé Lúmennky 😀 )
Ladovská zima
(na závěr něco veselejšího a v poslední době známého – ale
ta písnička je prostě pravdivá a ze života…a ještě vtipná:D )
Bohužel jsem nikde na youtube nenašla moje nejoblíbenější písně jako je Margita, Kam jsme se to poděli a Divoké koně a ještě další, které si pamatuju jen na desce praskající do rytmu kytary a kromě útržků pocitů už si nevybavím jejich názvy. Doufám, že vás folkové zamyšlení od Jarka pohladilo na duši tak, jako hladívá mě:)