Avatar

Publikováno Od LumennKategorie:filmová díla...
Jestli Stmívání v poslední doběspustilo hysterii mezi pubertálními dívčinami, pak Avatar udělal totéž, ale se všemi lidmi všech věkových kategorií. Je to po dlouhé době první film, o němž se mluví všude. Ve školách, v MHD, na ulicích.
„Už jsi viděl Avatara“ se v posledních týdnech stalo častým námětem konverzace. Nejdřív jsem klasicky odolávala módní vlně a pak se jí nechala spláchnout. A musím říct – dobře jsem udělala. Ze všech stran sice ve spojení s tímto filmem zaznívá slovo klišé, ale pořád s tím operujeme a přitom si neuvědomujeme, že klišé nemusí být vždy jen něco odpudivého. Klišé ještě neznamená kýč, jen něco, co už tu bylo a co je tu pořád dokola. Je klišé si po sexu zapálit cigáro a stejně jdu a udělám to. Klišé je zaběnutý zvyk, něco, co sice nepřekvapí, ale dobře provedené ani neurazí. A i když je příběh Avatara klišoidní až na půdu, neurazí rozhodně. V dnešní době se mu podařilo přilákat obrovské množství publika na film, který, ačkoli v jednoduché a snadno pochopitelné formě, ukazuje problémy dnešní doby. Ničení přírody, pohrdání tradicemi, odloučení od přírody, od sebe navzájem i od našeho vlastního nitra. To vše teď prožíváme a to vše Avatar obsahuje.
Jasné je, že do kina všichni jdeme ne proto, že by to byl bůh ví jak úžasný film. To (alespoň po příběhové stránce) vskutku není. Ale film natočený celý ve 3D grafice, odehrávající se na dokonale propracovaném světě, vytvořeném těmi nejlepšími počítačovými grafiky světa, to už je jiné kafíčko. A doma si to prostě nevychutnáte, i kdyby jste měli HD rozlišení a telku přes půl stěny.
Kouzlo tohodle filmu tkví v tom, že na dvě a půl hodiny zapomenete, že jste nějaký hentý oný z České republiky a že sedíte v kině a baštíte popcorn. Po celou dobu filmu jste TAM. Jste na měsíci Pandorra a strašně fandíte těm modrým sympaťákům, kteří jako by z oka vypadli severoamerickým indiánům, zachránit jejich svět. Lid Na’vi budete milovat, lidské parazity nenávidět a i když víte, že je to americké a tak to určitě dobře dopadne, budete napnutí jak špagát, jestli to přece jen náhodou neskončí zničením té překrásné přírody.
Zvláštní je, že když jsme vylezli se ségrou a Finnem z kina, byli jsme úplně mimo. Před očima se míhal jiný svět a než jsme se vrátili do normálu, chvíli nám to trvalo. Sníh jako by neexistoval, nádraží zmizelo, cesta nevedla ulicemi města. Jen jsme strnule zírali před sebe a probírali se z krásného snu. Ze snu dokonalého, překrásného a byť počítačem vytvořeného, uvěřitelnějšího než realita.
Tohle se mnou udělalo zatím několik dobrých knih. Ten pocit, že jste sice už dočetli, ale příběh stále doznívá, srdce stále buší v rytmu něj, myšlenky se rozbíhají a mozek není schopen vrátit se do reality. Knížky, to ano. Propad do jiného světa s nimi je pro mne velice snadný. Ale od filmů jsem si dosud držela odstup, věděla jsem kde je plátno a kde začíná všední svět, ale Avatar mě pohltil. Možná proto, že byl první, kdo to dokázal, nedokážu proti němu říct křivého slova.
Jasně, zelené mozky byly až moc zelené a Na’viové až moc skvělí a úžasní. Příroda příliš překrásná a málo krutá a hlavní hrdina příliš Hrdina. Prostě jasně vymezené škatulky, žádná překvapení – od začátku filmu víte, kudy se bude ubírat děj, kdo zradí, kdo pomůže, kdo uteče a kdo vyhraje. Ale záleží na tom? Když vidíte před sebou ten kouzelný les, jste tím lesem. když vidíte princeznu „Modrásků“, jste ona. Když se chromý Jake poprvé po letech rozeběhne v těle Avatara, cítíte se jako on. A o tom tenhle film je.
Ne o ději, vlastně ani o poselství nebo o úžasné podívané. Je to film o dojmech, film, který navozuje pocit, že jste uvnitř něj a nikoli tam někde na sedačce v kině. Co prožil jeden ze zeleného snu procitnuvší mariňák, prožijete i vy. Tenhle film se nedá vidět, ale dá se prožít. A pro mě osobně je to první film, který to u mě dokázal.
Avatar
režie: James Cameron
Hrají: Sam Worthington, Zoe Saldana,
Sigourney Weaver, Michelle Rodriguez a další
Recenze na čsfd tady
Děj jsem ani nezmiňovala, ale není nijak složitý. Jake Sully (ten vlevo) se dostane na planetu Pandorra, kde se lidé snaží těžit vzácnou rudu. Místo Jaka měl původně jet jeho vědecky vzdělaný bratr, dvojče, který ale náhle zemřel a tak úkol připadne nezkušenému mariňákovi. Jaký úkol? Ovládat myslí geneticky stvořenou bytost k nerozeznání podobnou lidu Na’vi – původním obyvatelům planety (ten vpravo). Má se s nimi spřátelit a poznat jejich zvyky a také je přesvědčit, aby opustili svoji vesnici kolem posvátného stromu, protože právě pod ní je největší naleziště oné rudy a lidé ho chtějí.
Jake se do úkolu pustí, ale k jeho překvapení jej Na’vi začnou mít rádi – a on je také. Učí se jejich způsobu života, zvyklostem a ještě k tomu se zamiluje do krásné (tedy máte-li rádi modrou:)) dcery náčelníka Neytiri. Všechno se dozví jeho vojenští nadřízení a průšvih je na světě, útok na vesnici Na’vi je zahájen a všichni mají Jaka za zrádce.
A tak začne ten správný akční kolotoč, Jake a jeho vědečtí přátelé se snaží modrý lid zachránit před tupými ignoranty rodu Homo sapiens a po několika peripetiích, bojích a nádherných scénách se děj chýlí ke konci, zlo je poraženo, dobro zvítězilo a to poslední, co se vám chce je přiznat si, že už je konec a vy jste jedním z těch lidských hajzlíků.