
Nakladatelství: Brokilon
Počet stran: 303
Rok vydání: 2009 (česky)
Další z knih, které mi nadělil Ježíšek; respektive jsem řekla Ježíškovi, že by prostě měly být naděleny:). A nelitovala jsem. Od Juraje Červeňáka jsem přečetla, krom kapitána Báthoryho, všechny knihy a každá měla svoje kouzlo, hlavně proto, že se s ním ponoříme do trochu alternativních dějin (nejen) našich luhů a hájů. I tentokrát tomu nebylo jinak a v knize ožilo Slovensko z doby tisíce let před naším letopočtem a s ním i tehdejší bohové a hrdinové.
Sýkorka je mladá dívka, žijící ve svatyni Velké Matky, která se připravuje na svoje zasvěcení do role věštkyně. Při tomto obřadu má přijít o zrak, aby otevřela své vnitřní vidění, ale to se dívce nelíbí, protože její věštby jsou už teď zřetelné a jasné. Náhoda nebo snad božská prozřetelnost jí zrak uchrání, ale připraví ji o mnohem více. Setkává se totiž s hrdinou Astériem, který je na cestě za zloději svého nákladu jantaru a v patách mu jede družina Sýkorčina bratra, knížete Sokola a trójského prince Podarka.
Začíná napínavá cesta po stopách jantaru, která hrdiny zavede do podzemí k souboji s démonickým Černoplazem, potkají Hadozuby, divoké lidi, uctívající temné božstvo a nakonec se jim do cesty dostanou i z řeckých bájí známí Argonauti, které osud zavál na sever po toku řeky Dunaj, tehdy známé jako Istros. Osudy se proplétají a my potkáváme mýtické tvory, dávné hrdiny i podivná božstva a to vše v příběhu, který by se vlastně klidně mohl stát. Kdo ví, třeba v hradišti u Dunaje skutečně žil kníže Sokol a po řece plula loď s černými plachtami. Minimálně z pera Juraje Červeňáka zní tento příběh tak živě, jako by se to stalo včera.
Co dodat? Kniha se čte sama a ačkoli je místy zápletka až neuvěřitelná, stále vše dává logiku a smysl, jak už to v Ďurových příbězích bývá. Pokud jste fandové alternativní historie a máte rádi mýty a legendy nikoli ve světle vědeckých faktů, ale surové a plné božstev a příšer, pak je tato kniha přesně pro vás.
+ odsýpavý děj, sympatičtí hrdinové
– místy až moc fantasy
Hodnocení: 8/10
Já jeho knížky totálně zbožňuju, zejména dvojdílnou sérii Bivoje
Sekera z bronzu se mi četla stejně dobře, jako autorova ostatní tvorba, i když na Bohatýra a Černokněžníka nemá. A jak se ti líbil poslední Rogan – Zlato Arkony? Už nějakou dobu se na něj chystám, ale zatím jsem se do něj nepustil. (možná ještě kvůli částečnému zklamání z povídky Věrozvěstové ze sbírky Kámen a krev)
[2]: toho jsem možná nečetla, jak tak koumám…