Téma týdne mi tentokrát příjemně nahrálo na něco, o čem jsem stejně chtěla psát. Nejprve jsem zvažovala, zda recenze na knihu odpovídá zadání Tématu týdne a zda bych raději neměla zvolit formu úvahy, v níž pouze použiju myšlenky z knihy, ale nakonec jsem si řekla – proč ne. A tak se podíváme na knihu, kterou jsem minulý týden dočetla a zamyslíme se nad otázkou, zda platí model, který nám sugerují veškerá média a totiž že terorista = zlý a špatný a ti ostatní jsou ti dobří. Ono to totiž vždy není tak jednoduché.
Autorkou knihy „Slzy mé duše“ je mladá žena Kim Hjon-Hi, která měla tu smůlu, že se narodila v Severní Koreji. Přesto měla dá se říci štěstí v neštěstí, její otec byl vyšší státní úředník a tak si její rodina žila docela vysoko nad poměry, které v Severní Koreji v té době panovaly (Kim se narodila v polovině 60.let).
Že si rodina žila nad poměry znamená třeba to, že si mohla dovolit olej na smažení nebo občas sehnali nylonové punčochy. Auto nebo televizi samozřejmě neměli, ale jiné výhody například v podobě vlastní koupely pro jednu rodinu by se našly.
A tak Kim žila relativně šťastně a spokojeně – přes den chodila do školy a zbytek dne pracovala v tzv. mládežnickém oddílu, v jakých se povinně sdružovaly všechny děti. Sbíraly odpadky, sběrné suroviny, dokonce i fekálie z městských latrín, aby rolníci měli čím hnojit pole a prostě všelijak pomáhaly budovat socialistickou společnost. Ve škole nebylo moc času na učení se základních oborů, půlku vyučování totiž děti věnovaly čtení ze spisů Velkého Vůdce Kim Ir-sena, učily se od útlého věku nenávidět imperialisty a vše, co pochází z kapitalistické prohnilé společnosti.
Kim měla v téhle dost ujeté společnosti ještě jedno štěstí – byla hezká a velmi inteligentní. A taky měla (na korejské poměry) bohatého a vcelku vlivného otce, takže se jí podařilo dostat se na vysokou školu a studovat japonštinu. Otázka, je zda to opravdu bylo štěstí – protože v té chvíli si jí všimla severokorejská tajná služba a Kim byl nabídnut výcvik a následné členství v rozvědce a samozřejmě i ve straně. A protože nabídky tajné služby se neodmítají, nastoupila Kim ve svých dvaadvaceti letech do výcvikového tábora (btw.: odmítnout se samozřejmě dají, pokud si tedy chcete užít kulku v zátylku a pracovní tábor pro celou rodinu).
Tvrdý výcvik, ideologické vymývání mozku a obrovský psychický a fyzický nátlak – to vše Kim čekalo v táboře, ale ani tak se nevzdala a snažila se, aby výcvik dokončila. Vyhazov z elitního výcvikového tábora by totiž znamenal doživotní hanbu pro ni i celou rodinu. Po třech letech utrpení se nakonec Kim podařilo dokončit výcvik a stala se tajnou agentkou.
Mohla vycestovat do Evropy a spolu s jedním ze starších agentů se podívat na hnusný kapitalistický svět. Byla v šoku – plné ulice aut? Obrovské množství zboží, jaké v životě neviděla? Spousta potravin, volná zábava všech lidí…tohle je špatné? Agent, který ji doprovázel, jí naštěstí vše vysvětlil. To vše je jen pozlátko, ale za tím jsou masy udřených pracujících lidí, kteří vyrábějí v potu tváře ten veškerý luxus a přitom jedí suchý chleba.
A tak Kim ubíhaly měsíce, vrátila se z cest přesvědčená, že kapitalismus je zvrácená ideologie a zase tvrdě dřela, aby se naučila čínštinu. Brzy na to byla povolána na tajný úkol. On a její starý známý z cest po Evropě mají za úkol umístit bombu do letadla patřícího Jižní Koree. Proč? Přece aby se obě země sjednotily, aby zavládl mír. Je to na hlavu postavené? Kim jako agent nemá právo na vlastní názor, musí poslocuhat Velikého Vůdce na slovo a ostatně – nemá ani na výběr. Nikdo se jí neptal, zda chce nebo nechce.
Po několika týdnech příprav a krycích manévrů se Kim ocitá na letišti v Bangkoku. Letadlo číslo 858 je už v troskách a Kim a jejího známého zatýká policie. Kim samozřejmě podle rozkazu kousla do otrávené cigarety, ale jed nestačil zabrat a ona nakonec byla (narozdíl od druhého agenta) zachráněna. Ocitla se sama v cizí zemi, bez pomoci kohokoli a s krví sto pátnácti nevinných lidí na rukou.
Po výsleších v Bangkoku byla deportována do Jižní Korey, kde se nakonec přiznala a byla odsouzena k smrti. O pár měsíců později dostala milost a dnes žije v Jižní Koree a bojuje za sjednocení obou zemí.
Tak. Zdá se vám to podivné, že osvobodily vražedkyni a teroristku, která má na svědomí sto patnáct životů? Po přečtení knihy jsem se tomu už nemohla divit. Terorismus je jedna věc, ale vymývání mozků a brutální propaganda zase věc druhá. Kdo jste četli knihu George Orwella 1984 si jistě vzpomenete na „dvě minuty nenávisti“ – něco podobného zažívala Kim a její spolužáci ve škole dnes a denně. Klanět se velkému vůdci bylo dobré, mít vlastní názor špatné. Vše patří straně a věci jako láska, štěstí nebo radost jsou pro socialistickou společnost bezpředmětné.
Dobře to ukáží tři příklady z knihy, nad kterými zůstává rozum stát:
Kim se probere ve vězení v Jižní Koree, kam ji odvezli na další výslechy. U postele leží obyčejná šusťáková souprava a tričko, aby se oblékla. Jenomže na severokorejská měřítka je takové oblečení nebývalým luxusem, který si mohou dovolit jen ti nejprivilegovanější. Kim má pocit, že ji oblečením chtějí uplatit a chová se odměřeně.
Kim je se svými „vězniteli“ na vycházce, aby poznala kulturu Jižní Korey. Hledají nějakou vhodnou restauraci – Kim nadšeně ukazuje na jednu a nestačí se divit. Taková vybraná jídla! Ptá se, kdo do té restaurace chodí, asi jen bohatí, že? Agenti jí překvapeně odpoví, že to je putyka pro dělníky a že oni půjdou někam do lepší čtvrti.
V restauraci pak Kim slyší, jak se dva muži baví o politice a strašně nadávají na vládu. Je úplně nesvá, neví kam se koukat, ale agentům, kteří ji doprovází je to zjevně jedno. Nakonec se osmělí a ptá se, jaktože je nezatknou. Agenti se rozesmějí – proč by měli, nechápou. Pomlouvají přece vládu! stále nerozumí Kim. Agenti se rozchechtají a vysvětlují, že tohle je svobodná země a vlastní názor tu může mít každý.
Severní a Jižní Korea jsou úplně jiné světy, ačkoli ještě před pár desítkami let šlo o jediný stát. Na severu vládne bída, hlad, nenávist, třídní boj, strach a nevybíravý socialismus. Na jihu je prosperita, firmy, vyvážející zboží do celého světa, svobodný režim a kapitalismus. Na jihu mají jen kusé útržky toho, co se děje v Severní Koree, zato na severu nemají informace téměř žádné, kromě těch vládou zcenzurovaných.
Naprostá většina obyvatelstva se ze Severní Korey nikdy nedostane. Netuší, jak vypadají jiné země, nevědí, jaká je politická situace ve světě a že existuje něco jiného, nedejvůdče lepšího, než je jejich socialistický systém. V tomto vězení a pod neustálým dozorem se rodí lidé, jejichž mozky jsou zpracovávány propagandou od útlého dětství.
Strašlivý čin, jako je výbuch letadla, pak není jejich vina, ale vina systému, který je uhnětl do podoby, jakou si přál. A možná, že severokorejci nejsou jediní. Arabští teroristé, kterými teď tolik děsí všechna média světa, jsou přece taky od malička vychováváni ve své víře, nuceni uctívat božstva, která nechápou, a znát texty, jimž nerozumí. Vidí jen svoji realitu a neschopni uniknout z pasti chudoby pak své zoufalství vybíjí na nepříteli, jehož se naučili nenávidět.
Jako už tolikrát v životě si říkám, že největším nepřítelekm lidstva není nenávist nebo zloba, ale prostá neinformovanost. Předsudky vznikají na základě nedostatečné informovanosti, slepá oddanost a neschopnost mít vlastní názor ostatně také. Kdo upírá lidem cestu k informacím si vycovává stádo poslušných ovcí, které na rozkaz budou mučit, vraždit a zabíjet, cokoli se jim řekne. Zlý není ten Abdul, co položil bombu na sedadlo v šalině, zlý je systém, který ho k tomu vychoval. Tohle bychom měli pochopit a proti tomu bychom měli bojovat. Ne puškami a tanky, ne bombami a výhružkami, ale věděním a informacemi. Kim už začala, přidáme se?:)
wau :)))…
PS: kliknes mi semka plsik _? :D…
staci jen kliknuti… http://jdem.cz/ej6z2
dikess.. 😀 (sry za reklamu nenasla sem odkaz na reklamy)
Síce knihy takého topu nie sú práve v mojom hľadáčiku, ako tak čítam ten úryvok a tvoj opis…vyzerá to naozaj zaujímavo. A asi aj pravdivo.
Neviem si predstaviť aký by bol život, kde by sa vlastný názor a sloboda vyjadrovania netolerovala…
Myslíš, že sa to bude dať zohnať aj v knižnici? 😀
[2]: sestra to měla původně z knihovny, ale nevím jestli je to přeložené do slověnštiny nebo jestli to budou mít, ale řekla bych že by mělo
hej ty co si vubec dovolujes se mnou takhle mluvit HM _!!.nikam mi kliknout nemusiiis ok_?…a na muj blog pls nechod !
[4]: haha, tak to mě pobavilo
K tématu: samozřejmě, že za terorismus nemůžou lidi, kteří pod vlivem vymytého mozku udělají špinavou práci. Často jsou rekrutovaní z lidí, kteří nemají jinou možnost/jinou budoucnost (např. prý v arabských zemích si vyhlédnou ženu, znásilní ji, a pak jí nabídnou, že může odčinit svou hambu tím, že spáchá sebevražedný atentát). A právě to je i cesta, jak proti terorismu "bojovat" – nenechávat lidi jejich osudu (pomáhat zlepšovat jejich materiální i jiné životní pomínky). Věřím tomu, že spokojený člověk by zabíjet nešel. (jistě, píšu to zjednodušeně, není tu místo na nějaké hlubš rozbory)
[3]: No…určite sa po tom poobzerám 🙂
[4]: Tse..píšeš reklamy a ešte sa rozčuľuješ…ach jo.. 😀
Tuhle knížku jsem četla a moc se mi líbila. Pro mě je dost neuvěřitelné, že něco takového v dnešní době stále ještě existuje. Při pohledu na tamější život si člověk dvojnásob uvědomí, jak se vlastně má dobře…
Ta knížka zní zajímavě, pokusím se ji sehnat.
Jinak je pravda, co píšeš, jenže když jsou zmanipulované už děti odmala, mění se to těžko. A hlavně terorista ti řekne, že to chtěl udělat (ve většině případů) si myslím… Jestli je to vymytým mozkem nebo jeho vlastním uvažováním už se tak lehko dokázat nedá.
Za teroristy dnes považujeme všechny, kdo nějakým způsobem (tedy nejčastěji zbraněmi) bojují proti našemu způsobu života – naší kultuře atd. Ve většině případů je to z náboženských nebo ekonomických důvodů… Jenže terorismus není černobílý – pro nás je terorista ten špatný a utvrzují v nás toto mínění média, vláda atd. Pro arabskou rodinu, která má pramálo společného s tímto bojem je však teroristou voják NATO, který jim napochodoval do země a vesele střílí jejich blízké… I v minulosti byl znám pojem terorista – byl to partyzán, který bojoval proti nacistům… Terorismus jako takový není označení něčeho zlého, i když o tom jsme přesvědčováni… Přesný výklad slova terorismus dle armádních/válečných pojmů znamená – nestandartní pojetí určitých aspektů nekonvenční války…
Ta knížka je dost silná, fakt ji doporučuju na potkání, má hodně co nabídnout a rozhodně pomůže proti ovcovité stádovitosti a poskytne pár těch kýžených informací, které jsou to nejcennější, co lidé mohou mít.:) Článek je to pravdivý, stejně jako kniha sama… Ale to je pořád dokola, nesmí se žrát to, co nám kdo naservíruje jako hotovou věc, je třeba se v tom trochu nimrat a uvažovat, co se za tím skrývá.:) Ne všichni, bohužel, mají tu možnost. V celosvětovém měřítku jsme "ti vyvolení", protože máne takový luxus, o jakém se drtivé většině lidí ani nesnilo, tak bychom s tím měli být schopni rozumně naložit.
Zdravím Lúmenn. Celkem poveden článek. Ujde to.
[9]: Tady z toho komentáře je krásně vidět, že by bylo moudřejší na věci nahlížet z různých úhlů pohledu.
Promiň Lúmenn za off topic, jen musím žalovat že Lord Lukáš si píše na blogu trolly pod Tvou přezdívkou =D
[12]: děkuju, už jsem to tam vyřídila
[12]: To je ale drzost. Tváří se, že je na úrovni, ale to je očividně skutečně jen maska.
[13]: No…myslím, že ne.
[14]: Nebo jen reakce, že?
[15]: tenhle Karel je taky jen maska.
[17]:
Třeba je schyzofrenik a jeho druhé já se jmenuje Karel
[18]: a třetí já Petr a čtvrté já Jenda a páté já Dahak….:D
G. Orwella mám moc rád 🙂
S touhle tématikou mohu doporučit ještě "Konec Civilizace" od Aldouse Huxleyho.
[19]: a šesté sedmé a osmé já napodobují nás. zrušil si v diskusi avatary, panchart. nahlásila jsem ho Krutomluvovi, tak snad z toho něco bude.
[21]: To bylo zbytečné, beztak mu nic neudělá… Na tom jeho pahorku je to stejně úplně jedno, protože kromě nás tam nikdo jiný nechodí (co by tam dělal) a my se celkem jistě poznáme…
"Terorismus jako takový není označení něčeho zlého" – ty vole, tak to je teda síla…
Přiznám se, že mě jakékoliv zlehčování teroristických akcí pokaždé zaručeně zhnusí. Podle některých liberálně levicových myslitelů by se pomalu ani neměli trestat vrahové – ostatně ke všemu člověka dožene jeho sociální statut a určitě měl samé ušlechtilé důvody vykuchat pár lidí… 🙁
Pro teroristy není žádný myslitelný trest dostatečný.