Před pár dny mě políbila múza a tak jsem do dvou do rána seděla u počítače a psala. V mezičase jsem měla zapnutý facebook a když jsem si chtěla na chvíli odpočinout od víru myšlenek, koukala jsem na statusy a psala si s lidmi.
Do toho mi psala Liz a když zjistila, že tvořím, projevila přání, abych tvořila O NÍ. Když jsem pak celá unavená zavřela počítač, myslí se mi honil její nápad a říkala jsem si, jak ji zapracovat do povídky. A najednou se mi v hlavě objevila scéna, kterou si o pár řádků níže přečtete a z ní už povstala celá povídka.
Nejšílenější na tom je fotka, kterou vidíte vpravo. Není na ní nikdo jiný, než Liz a autorem je tato slečna. Až dočtete povídku Elizabeth, pochopíte, že tahle fotka jako by byla vytvořená přesně kvůli ní.
Na druhou část se těšte zítra touto dobou:)
Christian seděl zhroucený na pohovce a jeho zavřená víčka se třepetala, jak motýl lapený v síťce. Elizabeth mu odhrnula zpocené vlasy z čela a její oči padly na prázdnou stříkačku na stole, potřísněném zbytky bílého prášku. Znovu ho pohladila, když si všimla, že si zapomněl sundat gumovou pásku, kterou si zaškrtil paži a předloktí mu začínalo pomalu modrat. Rychle ji rozepnula a začala mu masírovat ztuhlou studenou ruku. Zasténal a otevřel oči se zorničkami jako talíře.
Pitomče, chtělo se jí říct, ale jen se na něho dívala a v duchu se vztekala, že mu nedokáže pomoct. Naklonil se k ní a vlhce ji políbil. Během pár okamžiků jí stáhnul roztrhané rifle, popsané lihovkou, i s krajkovými kalhotkami. Vzal si ji prudce, na vrzajícím kanapi a jeho hubené boky narážely do jejích stehen. Tlustých ošklivých stehen. Vyhrnul jí tričko. Neměla podprsenku. Začal jí mačkat prsa příliš malá prsa a líbal ji na krk. Copak nevidí to vole?
Přese všechno, co se jí honilo hlavou, sténala rozkoší. Když se udělal, zapomněl ho vytáhnout, ale jí to bylo jedno. Okamžitě usnul, s ochablým údem stále uvnitř ní, ale ona ho jemně odstrčila a nechala ho ležet na břiše s napůl staženými kalhotami. Jen něco zamručel a schoulil se do klubíčka.
Natáhla si kalhoty a došla do koupelny. Zamkla dveře a sklonila se nad záchodovou mísou. Od rána nic nejedla, ale stejně si strčila prsty do krku a vyvolala dávení. Co kdyby náhodou.
Pak si stoupla na váhu, kterou před ním schovávala nahoře na boileru. Nikdy se tam nedíval. Proč taky.
61. To číslo bylo snad prokleté, svítilo na ni na digitálním displeji váhy už týden a odmítalo se hnout. Připadala si nejtlustější na světě, i když ji Chris pořád opakoval, že je nádherná. To sotva. Vypadám jako hrošice.
I když shodila už patnáct kilo, pořád jí to nestačilo. Každé ráno si stoupla nahá před zrcadlo v předsíni a zkoumala svoje tělo. Říkala tomu hodina nenávisti, akorát v Orwellově románu nenáviděli ostatní a ona nenáviděla sama sebe. V břiše jí zakručelo hladem, ale ona dělala, že to neslyší. Spláchla a vrátila se do obýváku. Christian stále spal. Elizabeth zhasla lampičku a sama se natáhla na matraci na zem. Přikryla se dekou a zavřela oči.
V jejich malém bytě to bylo cítit špinavým hnijícím nádobím a cigaretovým kouřem, který nešel vyvětrat. Dostala chuť si zapálit, ale nevěděla, kde má cigarety a nechtěla rozsvěcet, aby neprobudila Chrise. Raději se zachumlala do deky a pokusila se k sobě přivolat spánek.
Po dvou hodinách převracení vstala a přece jen rozsvítila. Chris se jenom převalil na bok a něco zabrblal ze spaní. Přikryla ho druhou dekou a natáhla se po cigaretách. Škrtla zapalovačem a slastně si potáhla. Pak přešla ke kuchyňské lince, kde mezi zbytky jídla a talíři se zaschlými skvrnami našla svoje prášky na spaní. Vzala si rovnou dva a opřela se zády o linku. Pomalu kouřila a vychutnávala si každé potáhnutí. Když típla nedopalek o kovový dřez a hodila ho k ostatním bože, ten dřez už je jich plný, musím to někdy uklidit její zrak padl na ledničku.
Ne, dneska to vydržím. Ale když si to říkala, už věděla, že zase lže sama sobě. Otevřela bílá dvířka dveře pokušení, kterými se jde do ráje a natáhla se po konzervě fazolí do ráje a pak do pekla. Otevřela ji nožem a studenou spořádala. Zajídala ji chlebem od včerejška, který si namazala tlustou vrstvou sýra. Když pokořila ještě zmrzlinu v mrazáku a studené grilované kuře, zhasla, zalezla pod deku a rozbrečela se. Pak zvítězily prášky na spaní a ona usnula.
Christiana ráno probudily dávivé zvuky, linoucí se z koupelny. Věděl, co se tam děje a neměl odvahu vstoupit. Nedokázal jí v tom zabránit, stejně jako ona nedokázala zabránit jemu, aby si každý den šlehl svoji dávku heroinu. Vstal a dal vařit vodu na kafe. Bolela ho hlava a tak si vzal dva ibalginy a zalil lógr ze včerejška. Musíme koupit kafe řekl si, ale vzápětí to zapomněl.
Elizabeth vyšla z koupelny za chvíli a chytila horký hrnek do obou rukou. Měla červené oči a v koutku jí zbyla trocha pasty. Otřel jí ji prstem a usmál se. Usrkla horké kávy, aby uklidnila rozbouřený žaludek a natáhla se po cigaretách.
Chris ji přeběhl a jednu jí podal a zapálil. Sám si vytáhl další a škrtl zapalovačem. Pak ještě jednou. „Kurva,“ zaklel, když ani pak nevyšel plamen.
„Odpal si ode mě,“ řekla a její hlas zněl ochraptěle. Přiložil hořící konec cigarety ke své a zatahal.
„Dneska hrajem v Garage Clubu,“ řekl a mezi šluky se napil kávy. Byla hrozně horká a spálil si patro.
„Já vím, s Cockblade?“
Přikývl. „Musím na zkoušku. Budeš tam večer?“
„Jasně.“
„Vezmeš si tu sukni?“
Miloval tu černou nášivkami pošitou sukni, s které ji pomalu lezl zadek, stejně, jako ji ona nenáviděla. „Jo, to víš, že jo,“ zalhala a dala mu pusu. Nebudu ukazovat svoje tlustý nohy.
„Supr, tak večer.“
Nedopitou kávu postavil na linku a vytáhl z krabičky další cigaretu. Strčil si ji za ucho a odešel do koupelny. Vymočil se, vyčistil si zuby a mrkl do zrcadla. Potřeboval bych oholit. Nasrat.
„Tak já jdu,“ políbil Elizabeth na tvář, když vyšel z koupelny a hodil si na záda pouzdro s kytarou. „Začíná to v osm, ale přijď dřív, ať tě můžu protáhnout bez vleznýho.“
Přikývla.
Když se za ním zabouchly dveře, vytáhla otřískaný laptop a položila si ho na kolena. Napojila se na sousedovu wifinu a zkontrolovala stránku banky. „Do piče,“ ulevila si a ještě vzteky praštila do klávesnice. Hhkjh, napsala jí ta mrcha v odpověď.
Našla sms bránu a poslala zprávu svojí matce. Číslo už znala zpaměti. POTREBUJU DALSI PENIZE. PORAD NEMUZU SEHNAT PRACI. ALE DNESKA DU NA POHOVOR. MAM TE RADA. E.
Věděla, že je pošle. Vždycky je poslala. Ale věděla, že už to nebude trvat dlouho a matka jí pošle e-letenku. Už to udělala jednou, když ji vyhodili z poslední práce, ale Elizabeth ji ukecala, aby jí dala ještě jednu šanci. To bylo před dvěma měsíci.
Na žádný pohovor nešla. Místo toho si zase klekla nad mísu a pokusila se ještě něco vydolovat ze žaludku. Vyšly jen šťávy a…kurva, krev. Už je to tady.
Postavila se na váhu. 61. Ta svině se jí snad vysmívá. Možná je rozbitá. Vztekle kopla do váhy a položila ji na její místo na boileru prudčeji, než obvykle. To máš za to.
Na mobilu jí blikala zpráva. MAS TO NA UCTE. Nic víc, nic míň. Povzdechla si a stulila se na pohovku. Deka voněla Chrisových deodorantem, tak se k ní přitulila a natáhla se na stůl pro iPod. Jedinou věc, krom notebooku, kterou ještě neprodala. Už přišla o všechny svoje boty, většinu oblečení, kabelku od Versaceho, kterou dostala od matky k minulým Vánocům a k ničemu se jí nehodila a taky všechny svoje šperky, smartphone, elektronickou čtečku knih. Už ani nevěděla kolik toho bylo, ale zaplatilo to pár nájmů a hodně heroinu.
Strčila si iPod do uší a zavřela oči. Elizabeth, tvá krvavá cesta bohu hříchem se zdá…
Vymrštila se a podívala se na displej. Vůbec nevěděla, že tuhle písničku v iPodu má. Neměla tam žádnou českou muziku, od té doby, co přijela do Anglie, se snažila na svoji rodnou zemi zapomenout. Elizabeth, jsi hledaná, milovaná…
Vzpomněla si na krev v záchodové míse. Na zfetovaného Chrise, jak s ní souloží na špinavé pohovce. Na koncerty jeho kapely plné sjetých a opilých punkáčů, metlošů a rockerů. Jméno je tvým štítem a domov sklepení, chladný kámen náhrobkem, jen jméno tvé nic víc…
Kolikrát na to myslela. Na smrt. Pohlédla na krabičku prášků na spaní na lince. Ale hovno. Okřikla se v duchu. Až zhubnu, všechno bude lepší. Chris se na ten herák vysere. Vysere se na tu pitomou kapelu, které začínala mít plné zuby. Suicide Crew. Při myšlence na jejich název se hořce zasmála. Zapálila si cigaretu a hypnotizovala prášky na lince. Hodiny ukazovaly čtyři odpoledne. Kdyby si je teď vzala, až se Chris vrátí domů, najde ji už mrtvou a studenou. Co by asi udělal? Šlehl by si a ošukal moji mrtvolu? Brečel by? Střelil by si zlatou?
Nevěděla a možná radši nechtěla vědět. Típla cigaretu a šla se do koupelny nalíčit. Do klubu je to dlouhá cesta a ona nemá na taxíka, takže se musí táhnout autobusem a pak ještě metrem. Nevýhoda bydlení na předměstí. Přiložila si k oku tužku na oči a žaludek se stáhl v dlouhém zakručení. Přinutila se ho nevnímat.
Christian ji vzal do klubu zadním vchodem přímo do backstage. Bylo to tam cítit trávou a dým byl tak hustý, že sotva viděla. „Čau kotě,“ Jimmy jí dal mlaskavou pusu, která chutnala jako joint a po něm Barney a Lars. Blonďatý Lars byl Švéd a jeho angličtina byla hrozná, dobře, že hrál na bicí a tak nemusel mluvit. Chris jí podal jointa a ona několikrát vděčně potáhla.
Pak ji vzal stranou. „Poslala něco?“
„Jo,“ Elizabeth vytáhla dvacetilibrovou bankovku a podala mu ji.
„Jsi úžasná,“ dlouze ji políbil a vytáhnul z jointu poslední šluk. „Běž do klubu, za chvilku to začne, hrajem až druzí, tak se zatím rozpař.“
Cockblade hráli příšerný grind, z kterého jí duněla hlava. K mírnému punkrocku na pomezí grunge, který hrála Chrisova kapela, se žánrově vůbec nehodili, ale lidem v klubu to bylo jedno. Většina z nich se opíjela už od šesti, kdy Garage otevíral a teď se motali po parketu a pokoušeli se skákat z pódia.
Elizabeth se chvíli nudila na baru nad vodkou s džusem a pak se zahlédla v zrcadle. Je to tím světlem nebo mám vážně tak strašně tlustý škraně? Kopla do sebe vodku a zamířila na záchod. Po cestě do klubu zhltla hamburger, aby nepila na lačný žaludek a teď měla nepřemožitelné nutkání ho vyzvracet.
Sklonila se nad mísu a zkušeným pohybem zakvedlala prsty u mandlí. Ve zvratcích zase byla krev. Zvládla jsem patnáct kilo, zvládnu i dalších patnáct.
Když vyšla z kabinky, málem vrazila do hubené blondýnky, která na záchodě kouřila špeka. „Dáš si?“ nabídla Elizabeth.
„Jo, ale jen potaha, už jsem dneska měla,“ vděčně přijala joint a všimla si, že se jí ruce klepou.
„Tys neblila z chlastu, že?“ ta otázka Elizabeth zastihla nepřipravenou a tak málem upustila joint na zem. Znovu si potáhla, jako by to blondýninu otázku mělo vymazat.
„Mě nemusíš kecat. Já to znám.“
„Hovno,“ Elizabeth si ji změřila od hlavy k patě. Štíhlé, možná až hubené nohy, černé obtažené šaty, červené glády, skoro žádné boky, odbarvené blond vlasy s červenými konečky spadající jí k pasu. Cítila se vedle ní jako almara, v teniskách, rozervaných džínách a černém tílku, které jí bylo trochu volné, aby zakrývalo její olbřímí břicho. „Ty seš hubená, znáš akorát prd.“
Chtěla se otočit a odejít, ale holka ji chytla za ruku a stáhla zpátky. „Jsem Margaret, ale říkej mi Mag.“
„Elizabeth nebo Liz, jak chceš.“ Nechci se s ní bavit. Nechci se s ní o tomhle bavit. S nikým.
„Liz, koukni na mě. Mám sto pět a pořád hubnu.“ Liz si v duchu přepočítala libry na kila. Strašně ty počty nenáviděla a pořád si na ně nezvykla, proto si taky objednala váhu z kontinentu. Čtyřicet osm kilo, dopočítala se konečně.
„Kolik jsi měla?“ zeptala se proti své vůli. Musím vědět jak to udělala!
„Přes sto šedesát. Na moji výšku fakt humus.“ Mag byla ještě o hlavu menší než Liz, která měla něco přes sto sedmdesát centimetrů. Pětasedmdesát kilo, to je jako já. Jako jsem byla já.
„Taky zvracíš?“ Když to řekla nahlas, měla pocit, že to museli slyšet všichni v klubu a přitom byli na malých špinavých záchodcích samy dvě.
„Už nemusím,“ Mag se usmála a sáhla do výstřihu. „Mám tohle.“
„Na heroin seru,“ ucouvla Elizabeth, když viděla dealerák, naplněný bílým práškem. „Můj kluk se v něm topí už dýl než rok a vážně nechci skončit jako on.“
„Hovno herák,“ řekla Mag a ztišila hlas. „Tohle je piko, holka. Dávka denně a budeš mít hromadu energie, furt se ti bude chtít něco dělat, budeš běhat, uklízet, cvičit, učit se, tancovat, cokoli! A nebudeš mít skoro hlad, chápeš? Váha poleze dolů sama, uvidíš.“
Liz se zadívala na sáček. Pak si představila záchodovou mísu. Elizabeth, tvá krvavá cesta…
Už žádná krev, žádná zkurvená krev v blitkách. Jenom jedno šňupnutí za den a moje problémy jsou vyřešený.
„Kolik?“
„Dávka za dvacku,“ usmála se Mag. „Když vezmeš víc, dostaneš slevu.“
Máti jí poslala dvě stě liber. Měli z toho zaplatit nájem na příští týden. Srát na nájem. Když Elizabeth viděla postavu té holky, netoužila po ničem jiném než vypadat jako ona. „Beru pět.“
„Tak to bude devadesát. Počkej chvilku.“
Margaret vytáhla z kabelky mobil a ťukla na jediné číslo zrychlené volby. „To jsem já. Jo. Pět dávek. Kde? No kde asi, v Garage. Jednu jí dám teď. Ježíši, nejsem pitomá. Jo tak za hodinu.“
Elizabeth celou tu dobu pozorovala bílý sáček. Třásly se jí kolena, ale snažila se, aby to na ní nebylo vidět.
„Pojď, ukážu ti to. Máš ty prachy s sebou?“
„Jo,“ Liz vyhrabala z kabelky peněženku a odpočítala devadesát liber.
„Skvělý.“
Zalezly spolu do kabinky a Mag sklopila prkýnko. „Koukej a uč se, příště to už musíš zvládnout sama.“
Nasypala prášek na prkýnko a vytáhla z kabelky řidičák. Pečlivě rozdělila hromádku na dvě tenké linky. „Tohle množství, ne víc. Aspoň ze začátku.“
Pak vytáhla jednu z desetilibrovek, kterou jí dala Liz a srolovala ji. „Zvládneš to?“
„Jasně.“ Elizabeth tlouklo srdce až v krku, ale vidina štíhlého těla jí dodala odvahy. Přiložila ruličku k lajně a šňupla. V hlavě jí vybuchl ohňostroj. „Teď tu druhou,“ slyšela Mag jakoby zdálky. Poslušně šňupla a opřela se zády o dveře kabinky.
„Jo, jo, jo,“ cítila jak droga najíždí. Objala Mag a začala se smát. „Kurva, fakt to bude fungovat?“
„Jasně, že jo.“ Mag si nalajnovala svoji dávku a potáhla. Kraj bankovky zrudl krví, ale Liz si toho nevšimla. A i kdyby, bylo jí to jedno. „Pojď pařit,“ vzala ji Mag za ruku a vytáhla ven ze záchodků. „Za hodinu přijde Bob a donese ti zbytek.“
Na parketu bylo rušno. Cockblade právě hráli jednu z nejšílenějších vypalovaček. Kytary duněly a zpěvák vypadal, že si vyblije plíce. Pak se napil piva a plivl ho do první řady. Liz zaléhaly uši, ale ta hudba byla prostě skvělá. Celej večer je skvělej. S Mag skočily do davu a prodíraly se dopředu. Elizabeth mávala hlavou v šíleném rytmu kapely. Celý svět tančil s ní.
Ani nevěděla jak a líbala se s nějakým klukem, ale najednou ji Mag odtrhla a táhla k východu. „Bob je tady, hned zas dem pařit, neboj,“ křičela udýchaně, ale Elizabeth ji skoro neslyšela.
U vchodu ukázaly razítka a Liz se celá rozpálená nechala odvést do noci. Bylo chladno a svoji koženou bundu měla v backstagi, ale jí to bylo fuk. Všechno bylo v pohodě, cítila, že na ni zima nemůže, nikdo na ni nemůže a celej svět jí může políbit prdel.
„Počkej tu,“ vyštěkla Mag. Proč není v pohodě? Vždyť je tak krásně hubená. A já budu taky. Z klubu zaznívala hudba až sem ven a Liz na ni začla tančit. Skákala v rytmu a mávala vlasy a bylo jí jedno, co si o ní kdo myslí. Celá udýchaná si pak sedla na zem a zapálila si cigaretu. Kde je tak Mag tak dlouho?
Rozhlédla se po parkovišti před klubem. U oprýskaného fordu stála Mag a rozhazovala rukama. Liz si nejdřív nevšimla proč, ale pak viděla proti ní stát černocha v černém kabátě. Negr v noci a v černé není vidět. Začala se nahlas smát vlastnímu vtipu.
Mag asi brečela a černoch jí vlepil facku. Liz to nechápala, ale přišlo jí, že je to v pohodě. Určitě je to v pohodě. Mag se rozeběhla pryč od auta a černoch si odplivl a zapálil si. Pomalu přišel k Elizabeth. „To seš ty, co jí zaplatila za pět dávek?“
„Jo, to jsem já,“ přišlo jí, že ji negr svléká očima. Bezděky si popotáhla výstřih dolů.
„Na,“ podal jí naditý dýlerák. „Až budeš chtít další, zavolej přímo mě. Ta děvka je nespolehlivá rozmazlená píča, dávej si na ni bacha.“
V dýleráku byl kromě pervitinu taky kus papíru s telefonním číslem. „Tak jo. Mag je v pohodě. A díky kámo. Ona je fakt suprová.“
Rozeběhla se zpátky do sálu, těšila se na Chrise. Suicide Crew nejsou vlastně vůbec špatní.
59. Nemohla tomu věřit. Celá šťastná vyběhla z koupelny, ale při tom prudkém pohybu se jí zatočila hlava. Jak dlouho jsem kurva nejedla?
Chris už byl taky vzhůru a pil kafe. „Zhubla jsem dvě kila, lásko.“ Zatočila se před ním jen tak, jak byla, ve spodním prádle. V podprsence měla zbytek pika v sáčku, jednu dávku si teď šlehla v koupelně a cítila se jako královna.
„Mě se líbíš i tak,“ zavrčel Chris.
„Co je?“ už od včerejška večer byl takový. Po koncertě předevčírem prošukali celou noc a pak přes den vyspávali kocovinu. Večer se Chris někam ztratil a když se vrátil, nacpal si do pusy hrst prášků na spaní, vůbec s ní nepromluvil a okamžitě usnul.
„Nechtěl mi dát na dluh, píčus.“
„Kurva. Chceš prachy? Napíšu máti, zas něco pošle.“
„Včera bylo pozdě,“ byl strašně protivný. Vzpomněla si, že mají doma ještě nějakou trávu.
„Chceš si zahulit?“
„Hm.“
Zkouřili se, seděli na pohovce a mlčeli. Liz se neklidně vrtěla, chtělo se jí něco dělat, cokoli.Vrhla se na Christiana a začala ho líbat. „Teď ne,“ chtěl ji odtlačit, ale ona z něj stáhla trenky a začala mu ho kouřit. Za chvíli se už tolik nebránil a tak na něj nasedla a začala se pohybovat. Udělala se asi dvakrát, než do ní konečně vystříkl.
„Neměl bych to do tebe cákat,“ uvědomil si Chris opět pozdě.
„Hm,“ bylo jí to fuk. „Jdu se projít, jo?“ Už to doma nemohla vydžet. Než se zmohl protestovat, hodila na sebe oblečení, popadla kabelku a vypadla ven. Kousek od jejich domu byl park, tak zamířila tam a začala běhat po cestičce. Potkávala lidi, kteří se vydali za svou dávkou joggingu a všechny se je snažila předběhnout. Nevěděla, jak dlouho tam běhá jako šílenec, ale nakonec se svalila do trávy a zapálila si cigáro.
Byla neskutečně šťastná. Dvě kila dole. A Chris je sice naštvanej, ale to ho přejde. Seženu mu dávku a přejde ho to.
V obchoďáku na rohu našla bankomat a vybrala z něj posledních padesát liber, které si šetřila na horší časy. Za deset si koupila kredit a dobila si ho do stařičké Nokie, kterou vyměnila za smartphone. Vyťukala číslo a poslouchala vyzváněcí tón. Už to málem položila, když se ozval hlas.
„Ahoj Bobe, tady Liz. Ta s Garage, od Mag. Ne, to ještě mám. Ale…moh bys sehnat nějakej heroin? Dobře. Budu tam do půl hodiny.“
…
Ahoj rozjíždíme nový blog 🙂 http://fimovyrobkyy.blog.cz/ Byla bych moc ráda,kdyby jste se aspon podívali 🙂
Nádherně píšeš :)Všechno se mě vyobrazovalo před očima,jako ve filmu.Nevím proč,ale příběhy tohoto typu mě vždycky dokonale vtáhnou do děje.Těším se na pokračování 🙂
Je to fikce nebo částečná skutečnost ?
Zatím to je taková drogová klasika, i když dobře napsaná, jsem zvědavá na pokračování 🙂
Nevim proč, ale mam ráda literaturu o drogách, baví mě to. A baví mě tvé povídky, jsi na ně přeborník 🙂 Těším se na pokračování 😉
[3]: bohužel částečná skutečnost 🙂
[3]: fikce lehce inspirovaná skutečností:)
Kristovanoho, to je strašný. Lúmenn, začni třeba vyšívat a klávesnici se vyhýbej.
Výborné, oravdu výborné a skoro tak chytlavé, jako byl Blázinec. Jsem zvědav na to, jak se to bude vyvíjet dál.
[8]: věř mi, že ať se ti povídka jakkoli nelíbila, moje výšivky jsou mnohem horší:D