Je to tak. Za měsíc a půl budu vdaná žena. Už ne slečna, ale paní. Už ne Vavrouchová, ale Herajtová. To je, přiznám se, můj největší stres kolem celé svatby. Nové jméno, na které si budu muset zvykat. Věděli jste, že se novým jménem nevěsta poprvé podepíše už na ten papír, na nějž přijde řada hned po prstýnkách a puse? Nejdřív starým, pak hned novým. Docela šok. Teďka ještě seš „tatínková“…a tadáá, už „manželová“. Jako trhání zubu přes kliku. Přiváže se uzlík, bouchne dveřma a tam, kde byl před chvilkou mlíčňák, je už jen díra. Ani to nestihne zabolet. S tím jménem je to jen o fous horší, protože zatímco nový zub, který doroste, se od starého moc lišit nebude, se jménem si někdy novopečená „mladá pani“ docela dá. Furt lepší teda ze sebe udělat Herajtovou, než třeba Koniprdovou, Vozihnojovou, Šoustalovou nebo (bože chraň) Píčovou, ale stejně. Brr. Mám pocit, že mě bude úplně nový člověk a trošku mě to děsí. Malý krok pro lidstvo, ale velký pro Lúmennku. Aspoň, že u toho bude na sobě mít pěkný šaty. Ehm, řekl tu někdo šaty?Jo, už se šijou. A v zásadě každý,kdo viděl návrh, mi na ně řekne, že jsou netradiční. Asi proto, že já jsem celá netradiční už tak nějak odpohledu nebo proto, že nevypadají jako spíchnutý ze tří kilometrů záclony. Dokonce ani nebudou čistě bílé, protože kdybych se měla vdávat v zářivé bílé, asi bych si radši donekonečna trhala zuby o kliku. Stálé, ne mlíčňáky. Bílá barva ve mě evokuje nemocnici, chlad, smrt a blázinec. Což jsou všechno věci, které na svatbě fakt nechcete. Takže šaty budou z (větší části) krémové a z menší části rudé. Kolová sukně, červená spodnička, délka po kolena. Jste si mysleli, že za sebou budu cárat sukni po zemi a neustále o ni zakopávat? Houbeles.
Tohle je vzor střihu, podle kterého budou šaty ušity.
A tady už rozpracované u Jitřenky švadlenky na krejčovské panně
v barvách, jaké je budu mít. No není to nádherňajs?
O prstenech mimochodem s drahým posloucháme úplně to stejné, co já o šatech. Prej jsou netradiční. Tak já nevím. Buď jsme divní my dva a nebo jsou lidi co se týče svateb příšerné konzervy. Řekla bych, že v tomto případě je A i B správně. Každopádně naše kroužky ztvrzující věčnou lásku fakt nejsou předražené hrůzy ze zlata poseté gazilionem třpytkatých šutříků. Má to tři důvody – nejsme Rothschildové, nenosíme zlato a já nesnáším třpytkaté cokoli. Takže máme prsteny ze stříbra, které vyráběl naprosto boží umělec z Ameriky Michael Tatom, na jehož dílo jsem před pár měsíci narazila na netu a od té doby VÍM, že bez jeho prstenů se nevdám.
Máme totiž s drahým takový příběh – on je osamělý vlk a já zraněná liška. Napsala jsem o tom i povídku. Romantika jak blázen – když už jsme ani jeden nedoufali, zlomená srdce, dlouhé čekání, vytí na měsíc, bla bla. Prostě liška a vlk. A co máme na prstenech?
No jasně – liška a vlk:)
(Liška je moje a vlk je drahého, kdyby to náhodou někomu nedošlo:))
Podle mě je to teda pekelně tradiční – minimálně co do obsahu vyjádřené nehynoucí vzájemné lásky:) Radši stříbrnej vlk s liškou, než zlatej neosobní kruh s diamantem jako pěst, ne?
Myslím, že svatebního povídání bylo dneska až až, takže pokračování příště. Už jsem vám říkala, co bude hrát,když půjdeme k oltáři? Tipy klidně pište pod tento článek, jsem zvědavá, kdo se strefí:))
Ty šaty jsou úžasný…
Netradiční 😉
A prstýnky Ti fakt závidím…
Já měla ten tradiční kroužek a určitě to je důvod, proč to nevyšlo 🙂
No, takže hodně štěstí a pevný nervy 🙂
Mně se to líbí! Osobně bych sice chtěla spíše tradiční svatbu včetně šatů, ale je to oslava především vás dvou a vy si ji prostě musíte užít! Gratuluju!! 🙂
Právě ta stylovost tomu dává opravdové svatební " pouto", spíš pružné vlákno, které netlačí. Je v tom harmonie a soulad, zapadá to do sebe. Je to vyladěné, rezonuje to, doplňuje se to. Má to příběh a tím i budoucnost. Takže hodně štěstí. Hrát bude určitě něco, co se líbí vám oběma a asi ne nějaká odrhovačka ze šuplete na orloji.
Hele za mne super. Vdávala jsem se v zácloně a mám zlatý kruh -ale pindali lidi i na tohle … Že mám šaty jak … no nakonec to skousli. A proč máme s Princem jen obyčejné tenké zlaté proužky? Proč nemáme něco "normálního"? takových řečí ještě bude… Pak to přijde s dítětem – ale jméno Ondřej se nám nelíbí … proč nebudeš pokračovat v tradici a nebude se jmenovat po otci? A o víkendu se začalo bavit i o výživě dítěte … Prostě HLAVNĚ BUĎ SPOKOJENÁ TY A CHLAP 🙂 Což jsi a tak je všechno cajk 🙂
Moc se mi líbí, že do toho jdete po svém a nenecháte se zviklat hloupými kecy, jak má svatba vypadat. Protože jsem byla na pár tradičních svatbách (a v září mě čeká další, a ne, netěším se na ni) a všechny, na které si pamatuji (protože na některých jsem byla ještě jako malá holka) byly hrozně nevkusné, vyumělkované a "cizí". (Aby si to někdo nevzal osobně, neříkám, že se tradiční svatba nedá udělat hezky a vkusně – jen jsem takovou asi ještě neviděla.)
A tak se o mně odjakživa ví, že žádnou svatbu nechci. Protože… svíčkovou nejím, hovězí polévka je mi odporná, v dlouhých šatech abych se bála jít na záchod a prstýnek s diamantem bych stejně nenosila. Ty jsi ale ve mně normálně probudila chuť po vdavkách, fakt že jo. 😀 Prstýnky máte fakt krásné (těžko říct, jestli se mi víc líbí tyhle nebo ten tvůj s beruškou :)) a šaty, no, asi bych brala spíš ty původní červenočerné, ale hlavní je, aby ty ušité odpovídaly tvému vkusu. 😀 Prostě je to celé parádní a moc vám to přeju.
A hrát bude… Manowar?!
[4]: anoo, přesně, taky přeju hodně spokojenosti i s tím mrňavým, až přijde na svět:)
[5]: svíčková taky nebude 😀 Věř mi, že ty původní šaty sice vypadají krásně, ale jsou z Aliexpresu, takže hnusná látka, divnej střih, sukně není kolová a jsou mi navíc velké, i když je to S-ko, takže dobře, že si nechávám šít novou verzi:)
Fakt dobře, že si jedete po svým a kecy okolí jdou mimo 🙂 Nám do toho tak dlouho všichni kecali, až jsme se na to vykašlali a vyšel z toho ten mini obřad pouze se svědky.
A mimochodem – že se nevěsta podepisuje novým jménem už hned po polibku jsem se dozvěděla právě v tu chvíli, kdy ho po mě chtěli 😀 Po roce a půl podepisování se novým příjmením už bych ten podpis asi ani nepoznala 🙂
Nádherné prstýnky 🙂 Jsou lepší než jen kroužek k kamenem. Jsou tématické,mají pro vás důležitý význam. Gratuluji, budeš krásná nevěsta 🙂
Lúmenn moc ti gratuluju. A ty šaty vypadají nádherně. Hodně se mi líbí návrh prstenů. A souhlasím s tebou, milujete se a záleží jen na vás, jak a v čem do společného života vstoupíte. Držím vám všech dvacet 🙂
Upřímně řečeno, tu koncovku (ová) bych plošně zrušil a stejně tak bych všem nechal jejich původní příjmení (případně které by jim z těch dvou vyhovovalo více)
Jinak hodně štěstí!
Taky tipuju Manowar 😀
Já bych si nechala zahrát Marriage is for old folks 🙂
Ty prstýnky jsou úžasné a šaty taky!
No a změna příjmení není povinná, ač to většina stále dělá v ČR (ale zdaleka ne ve všech zemích).
Mně se více líbí, aby měl člověk po celý život jméno, se kterým se narodil, ostatně u mužů se taky nepředpokládá, že by si ho změnili kvůli svatbě. Ale i o dvou takových vím a taky o pár ženách (včetně mě), které si ho nezměnily – existuje normální legální možnost volby a není nutno se řídit podle většiny, v současnosti to bývá už různé a je to ok, v tomhle kvalita vztahu nespočívá.
[13]: Ještě upřesním, že se nejedná o tytéž páry, tudíž v případě těch druhých jde o manželství, kde příjmení není stejné – taky taková jsou a nemusí k tomu být žádný speciální důvod… Píšu hlavně kvůli tomu, kdyby snad někomu ve svatbě bránil tenhle zvyk, tak že svatbu a manželství je možné úplně normálně mít i bez toho.
Prstýnky máte naprosto nádherné a dokonalé! 🙂
Já ti to tak přeju! 🙂
Šaty mi připomínají kostým Assassin´s creed, jsou parádní! 🙂
My máme prstýnky z chirurgické oceli, ani jeden nemáme rádi barvu zlata. 😀
[13]: legální možnost volby ano, ale reálnou jsem neměla 😀 Drahý mi řekl, že buď příjmení nebo žádná svatba, tak nebylo moc, co řešit. Ale ne,dělám si legraci, kdybych na tom trvala, asi by to šlo i s mým jménem, ale pro účely společného života je to prostě jednodušší (hlavně kvůli dětem, které musí mít příjmení jen po jednom z nás) a nechtělo by se mi to pořád celý život vysvětlovat:)
Ty šaty jsou doslova nádherňajs, vypadaj jako z Alenky 🙂
A svatební prstýnky konzervativní společnosti jsou pěkně ošklivý.
Vlci a lišky k sobě patřej :3
Se jménem bych asi taky měla problém, ale na druhou stranu – svoje jméno moc ráda nemám a byl by to spíš nezvyk. Trochu jako nová přezdívka.
Držím Ti palce! Prstene sú fakt bohovské, je to niečo úžasné a s radosťou by som taký skvost nosila na svojom prstenníku navždycky. No ale šaty? 😮 Tie mi pre zmenu pripadajú nedôstojné takej výnimočnej udalosti akou svadobný deň je a so vzorom na fotke sa nedajú porovnať. Viem, že je to ešte len hrubý strih, ale aj tie farby… sú príliš krikľavé, nehodiace sa k sebe, žiadalo by si to tmavšiu červenú, aj vzhľadom k Tvojmu typu pleti… Na Tebe som si predstavovala skôr niečo takéto:
https://diva.aktuality.sk/clanok/52102/vilo-rozboril-sa-ozenil-jeho-nevesta-oslnila-v-satach-ako-svetova-celebrita/
alebo také:
https://www.cas.sk/fotogaleria/430325/marian-miezga-uprimne-priznava-za-uspech-trpko-platim/3/
Tiež sa obávam, že o mesiac Ti v nich už večer bude chladno. No uvidíme na finále, hlavne, nech je to podľa Tvojich predstáv a nech sa v tom cítiš pohodlne. Všetko dobré!
[19]: důstojnost nikdy nebyla moje silná vlastnost :))
[20]: Preboha, prečo? Ale choď, Lúmenn, nežartuj! Snáď nie si dosť slobodomyseľný a láskyplný človek, ktorého oceňujú? Predsa miluješ a ľudia milujú Teba. A Láska dáva človeku slobodu, dôstojnosť i smer. Max Frisch napísal, že: „Dôstojnosť človeka spočíva vo voľbe.“ Stačí si vždy a za každých okolností voliť Lásku.
Prepáč, beriem späť svoje minulé slová o nedôstojnosti, lebo v Tvojom prípade o tom nemôže byť ani reči. Vieš, zdalo sa mi, že tie navrhnuté šaty nie sú dosť hodné Teba, ale potom som videla, ako sa v nich veselo vznášaš v tanci s manželom a vyzerala si ako éterická víla, také to bolo dobré. Pochopila som. To nie šaty dajú Tebe, ale Ty im, resp. kúzlo Tvojej jedinečnej osobnosti im dá ten správny „glanc“, punc dôstojnosti. Som zvedavá na finálne fotky, či prekonajú všetky moje vízie 🙂 Ale viem, že to nie je o šatách, či prstienkoch, podstatné je, nech si navždy a stále milujúca a milovaná, Lúmenn! To je to šťastie.
[21]: oo, děkuju za milá slova. Já to spíš myslela tak, že důstojnost, ve stylu takové té sešněrované dámičky v čisťounkých šatečkách, to fakt není můj styl:)
Taky se budu ženit, mám tušení přibližně kdy, mám tušení přibližně s kým. A mám tušení, že to nebude lehké, až se tomu tušení divím. Staň se,co se má stát,tak se s tím vyrovnávám. Nakonec vždycky láska zvítězí.
Bože, naprosto súhlasím!!!
Kiež by vás šlo naklonovať! :DD