Jak genderová lingvistika diskriminuje ženy

Není tomu tak dávno, co jsem se dozvěděla o relativně novém jazykovědním oboru, jemuž se říká genderová lingvistika. V podstatě jde o obor, který zkoumá postavení ženy a muže v jazyce, což je zrovna v češtině nesnadný úkol. Narozdíl od takové angličtiny, která je co se týče koncovek jmenných i slovesných bezpohlaví (u věty „doctor Johnson says“ nebo „teacher Smith went“ může jít stejně tak o muže i o ženu), je čeština jazyk bohatě pracující s pohlavím mluvčího i oslovovaného. Ať už jde o koncovky v minulém čase (žena řekla, muž řekl; ženy řekly, muži řekli), o příjmení (Novák, Nováková) nebo o různá povolání (lékař, lékařka). V češtině prostě v naprosté většině případů poznáte, zda se jedná o ženu či muže a odpadají tak komické situace, známé z amerických filmů, kde třeba vojenská základna očekává příjezd „poručíka Thompsona“ a ona přijede „poručice Thompsonová“. Jenomže genderová ligvistika poukazuje na fakt, že je čeština ošklivý diskrimační jazyk a tomu by se mělo zamezit.Reklama

Přečetla jsem si pár článků na tohle téma – třeba Sexismus v jazyce nebo Jazyk jako nástroj demokratizace společnosti, kde je naší mateřštině vytýkáno mnohé, ale nejpalčivěji působí užívání tzv. generického maskulina, přednost mužského rodu před ženským a také absence přechylování. Pojďme se na to podívat – a pokusím se i vysvětlit, proč považuji genderovou lingvistiku za nástroj, který spíše ženy diskrimuje než naopak.
Začněme generickým, neboli nepříznakovým maskulinem. Toto na první pohled složité pojmenování skrývá jazykový prostředek, kdy pro zjednodušení užijeme pouze mužský tvar čísla množného pro označení většího počtu osob. Je to tedy jakési zjednodušení komunikace – pokud na koncertě bylo deset tisíc lidí, půlka žen a půlka mužů, pojmenujeme je souhrně fanoušci, místo abychom natahovali sdělení tím, že řekneme fanoušci a fanynky.Osobně mi přijde generické maskulinum logické – neumím si dost dobře představit novinové články, kde se v každém případě, že se na místě nacházela obě pohlaví, budou tato v textu vyskytovatNa výstavě, kterou pořádali/y studenti a studentky umělecké školy, hosty a hostky(?) uvítali/y renomovaní umělci a renomované umělkyně, aby pak divákům a divačkám předvedli/y performance, k níž napsali/y scénář jejich učitelé a učitelky.To je prostě peklo. Nedá se to číst a nedá se to psát. Generické maskulinum nám to zjednodušší a nikdo asi není tak hloupý, aby si myslel, že na takové akci nebyla jediná ženská. Jenomže genderoví ligvisté (a lingvistky:)) si myslí následující: Různými výzkumy a psychologickými testy však bylo prokázáno, že v drtivé většině případů si lidé při užití generického maskulina spontánně představí osobu mužského pohlaví. Čím vyšší je prestiž dané funkce či profese, tím setaké zvyšuje procento asociací s mužským pohlavím. Jazyk odráží společenskou realitu, zároveň ji však fixuje a ospravedlňuje, a svým způsobem tak lobbuje za muže. V důsledku užívání generického maskulina se ženy vytrácejí z naší představy veřejného života, jsou systematicky zneviditelňovány a v reálném a materiálním důsledku také společensky znevýhodňovány (zdroj).
Zrovna u výstavy si prostě představím nějaký mišmaš mladých lidí, ale možná se najdou lidé, co si pod slovem vědci, právníci, manažeři, atd. představí hromadu týpků. Oukej, to chápu, že není v pohodě, když žijeme v jedenadvacátém století a pro ženy a muže neexistuje (alespoň papírově) nerovnost šancí. Proč ale měnit jazyk a ne měnit společnost?
V jednom z feministických článků jsem četla, že si autorka přečetla ceduli, ve smyslu „studenti ať zaplatí kolejné do data bla bla“ a ona dívka posměšně ihned dodala „takže studentky to mají zdarma“? Právě samu sebe diskriminovala – ačkoli proti diskriminaci žen generickým maskulinem bojuje!Ono je v tom totiž to nepříznakové maskulinum úplně nevinně. Je nepříznakové, neosobní, generalizující, takže si pod ním každý může představit co chce. Je určeno k tomu, aby si pod ním lidé představovali nějakou masu osob různého pohlaví a pokud samotné feministky v něm vidí jenom chlapy, jsou to ony, kdo jsou v nepořádku – ne tento jazykový prostředek.Pokud bychom zcela vyšrktli generické maskulinum z jazyka (což je nesmysl, který by ztížil komunikaci, ale dejme tomu), musel by v každém vyprávění autor hlídat, zda na místě byly nějaké ženy či nikoli. Pokud by se tedy vědecké konference z nějakého důvodu (třeba nedostatku času či zájmu) neúčastnily žádné vědkyně, okamžitě by bylo ze zprávy zřejmé, že tam žádná žena nebyla. V případě generického maskulina je ale popis vědecké konference zcela neutrální – prostě tam byli nějací vědci. Jestli tam ze sta lidí bylo 99 ženských a jeden chlap či naopak, nelze zjistit jinak, než ze seznamu hostů. Nehledě na to, že v mém světě je to zcela nepodstatná informace. Prostě banda vědátorů s vagínami, penisy nebo třeba hladcí jako barbíny, koho to sakra zajímá? Tohle je genderová vyváženost – u vědce (politika, manažera…) by prostě mělo být úplně fuk, co má mezi nohama a bezpříznakové maskulinum je nástrojem, který tomu spíše pomáhá, než naopak.
Podobnou roli plní přednost mužské koncovky před ženskou. Opět zjednodušuje komunikaci – kdyby se totiž y/i v příčestí minulém odvíjelo od toho, jaké pohlaví mělo někde větší zastoupení, asi by si spisovatelé a novináři ukousali prsty na rukou. V místnosti seděli dvě ženy a tři muži, chlapů víc, tedy měkké i, dva borci odejdou a najednou tam dotyční „seděly“? A co když je mužů a žen stejně? Pak „seděli/y“? To je pochopitelně nesmysl.Máme tedy pravidlo, že jakmile je ve skupině osob jeden jediný chlap, píšeme měkké i a máme pokoj. Popravdě musím říci, že i toto pravidlo mi občas pije krev, protože hromadu věcí dělám se svou nejlepší přítelkyní Lizzy a v popisu našich zážitků obvykle celou dobu používám pravopisně špatně měkké i, abych nemusela přemýšlet, zda byl nebo nebyl v určitém okamžiku našim vylomeninám přítomen člověk s bimbasem či nikoli.Každopádně vnímám tuto češtinářskou vychytávku opět spíše pozitivně – místo toho, abychom se zaměřovali na počet osob a jejich pohlaví, frkneme tam měkké i a je úplně fuk, jestli tam chlap seděl jeden nebo jich tam bylo šedesát. Přečíslena a pokořena se opět může cítit tak akorát neurotická ženská osůbka, my ostatní ženské nad takovými prkotinami nepřemýšlíme a jsme rády, že nám naše mateřština ulehčuje život. Slováci to vyřešili úplně, měkké i mají v příčestí minulém furt a je klid:)Každopádně – chápu, že se může zdát někomu podivné, když sto žen půjde na procházku s vykastrovaným psem, který z jejich tvrdé koncovky ve vyprávění v čase minulém zvládne udělat měkkou, ačkoli ani nemá varlata. Správně totiž napíšeme „Všichni, sto žen a kastrovaný pes, šli na procházku.“ Jediné, co těm nebožačkám zbývá je udělat ze psa předmět a pak by tedy konečně „Ženy šly na procházku s kastrovaným psem.“ a tvrdým y:)Ale opět tady vidím něco, co mi nepřijde jako boj za rovnoprávnost, ale bohapusté nedocenění vlastní osoby, které je hodnoceno podle jazykových pravidel stovky let se vyvíjející složité řeči. Budou-li se ženy cítit méněcenné kvůli pravopisu, asi těžko mohou chtít dosáhnout čehokoli ve skutečném světě.
A konečně ono slavné přechylování. Čeština je v tomhle jeden ze složitějších jazyků. Chceme-li v angličtině vyzdvihnout pohlaví osoby, prostě přidáme před podstatné jméno slovíčko, jež toto pohlaví označuje – zpěvačka je tedy „female singer“ – otrocky přeloženo jako „žena zpěvák“. Němčina má pro tyto případy koncovku -in (možná i nějaké další, už mám dlouho po matuře, omluvte tedy případné chybějící informace;)). Takže Sänger je zpěvák a Sängerin zpěvačka.V češtině máme koncovek velké množství, například -ka, -ice, -yně. Protože to máme naučené, obvykle ihned z podstatného jména poznáme, jedná-li se o muže či o ženu. Poslanec a poslankyně, kovář a kovářka, radiotelegrafista a radiotelegrafistka…Jistě se nedá popřít, že v historii určitá povolání vykonávali spíše muži a dodnes se jazyk nevyrovnal ze staletími mužské dominance. Zvykli jsme si na lékaře a lékařky, učitele a učitelky, ale taková chirurgyně (či chiruržka, obé je správně) zní prostě divně a některá slova jako generálka (= zkouška v divadle) nebo detektivka (= detektivní román)už mají své zajeté významy v jazyce a představit si pod nimi ženský ekvivalent povolání generála nebo detektiva je poměrně náročné.Ale dejme tomu, přechýlit lze v naší krásné mateřštině téměř všecko. Ze zdravotní sestry můžeme udělat třeba sestráka, koncovky na to máme:) Ale teď vážně. K čemu to přechylování vlastně je?Nějak jsem nabyla dojmu, že feminismu jde o to, aby muži a ženy nebyli vnímáni rozdílně. Aby každému bylo u zadku, jestli je jeho okolí „penisnaté“ či „vaginaté“. Jenomže záměrné přechylování vlastně vystavuje na odiv pohlaví dotyčného a přímo na něj upozorňuje. Vzhledem k tomu, že český jazyk má značné rozdíly mezi mužskými a ženskými křestními jmény a ještě odlišujeme ženská příjmení koncovkou -ová, představíme-li primáře oddělení pediatrie jako „primářku Valentinu Blažkovou“ upozornili jsme na její vaginu hned třikrát – křestním jménem, příjmením a koncovkou -ka.Pokud tato dáma půjde na setkání vedení nemocnice a nebude zapotřebí uvádět její jméno, ale jen profesi, tím, že řekneme, že se jednání účastnila „primářka pediatrie“, ihned dáváme najevo, že se jedná o ženu. Je tato informace podstatná? Nemyslím, že vlastnictví ženského pohlavního orgánu jakkoli souvisí s povoláním lékaře a tak ani nevidím důvod, proč na fakt, že primář pediatrického oddělení má vagínu, jakkoli upozorňovat koncovkou -ka.
Genderoví lingvisté (a teď pozor, toto je užití generického maskulina v praxi – protože fakt, že jsem nazvala genderové lingvisty tímto bezpříznakovým označením chci dát najevo, že je mi u zadku, jakého pohlaví tito lingvisté jsou, ačkoli bych dle jejich zásad měla nejlépe užít označení genderové lingvistky, protože jsem se nesetkala s jinými, než ženskými zástupci této jazykovědné disciplíny), inu tedy genderoví lingvisté argumentují tím, že jazyk reflektuje společnost a pokud tedy nadměrně užíváme slova v mužském rodě, dáváme tím najevo, že mají muži ve společnosti lepší postavení.Nechci to nijak zpochybňovat – bádání na toto téma jsem nepodnikala. Nicméně z logiky věci a z vlastního úsudku nabývám dojmu, že zjednodušená komunikace v mužském rodě není ničím víc, než nástrojem, jak si ulehčit život. A můj názor sdílí i odborníci – například Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český.Jazyk je pouze nástroj, jímž komunikujeme a můžeme ho používat různými způsoby a pod různými sděleními si představovat různé věci. Pokud si někdo pod pojmem „poslanci jednali“ představí samé muže, je to jeho představa, která naplňuje definice sexistického myšlení a ne zcela nevinná věta, která dle pravidel českého pravopisu přítomnost poslankyň na tomto jednání nijak nevylučuje a pohlaví zúčastněných nijak nereflektuje.
Na závěr bych chtěla dodat, že tomu není ještě ani sto let, kdy ženy nemohly volit. Krok za krokem ženy pronikly do dříve výhradně mužského světa, staly se politiky, ministry, vědci, filozofy (nebo chcete-li političkami, ministryněmi, vědkyněmi a filozofkami:)). Jen tři generace nazpátek byl tento svět úplně jiný a nemůžeme chtít, aby společnost reflektovala změny tak závratnou rychlostí, jakou probíhají. Ještě žijí lidé, kteří zažili dobu, kdy ženy nesměly k volbám (třeba v Maďarsku nemohly ženy volit až do roku 1958 – a to máme za rohem;)) – a my po nich chceme, aby si představovali pod pojmem poslanci i ženské? Ale no tak, buďme racionální a nespěchejme tolik. Netvrdím, že je vše ideální a že i u nás, v poměrně vyspělé zemi, neexistuje diskriminace na základě pohlaví. Tvrdit ale, že za to může čeština a dokonce se v ní záměrně šťourat ve snaze tuto diskriminaci odhalit a zbavit se jí, mi přijde kontraproduktivní. Možná je načase lidi učit, že není podstatné zda mají „pipinku“ či „lulánka“, alejací skutečně jsou a co umí. Genderová lingvistika, kvóty pro ženy a další nástroje jsou přesným opakem této myšlenky a já, jakožto žena, která vše dokázala vlastními silami bez ohledu na to, kolik penisů a vagín v životě potkala, s nimi hluboce nesouhlasím.