Obvykle se ve svých článcích navážím do mainstreamové kultury, stěžuju si na blogísky s celebritami a vůbec všeobecně vyvyšuju, jak jsem hustokrutopřísná, když nesleduju současnou módu. Teď se ale budu strefovat do vlastních řad – do vás, do sebe, do všech těch out a alternativních lidiček. Protože ačkoli odsuzujeme moderní pozéry, nejsem my sami stejní jako oni? Není naše pozice „out“ vlastně in jen v jiném slova smyslu?
Jsem hrdá na to, že nemám doma televizi. Jsem hrdá, že nebýt občasného přelétnutí titulků blogísků, netuším, kdo jsou Selena Goméz a Jonas Brothers. Jsem hrdá, že nevím, co je v módě, nevím jaká hudba se poslouchá a podle které hvězdy se teď všichni oblékají. Jsem hrdá, že jsem out.
A nejsem díky tomu stejná, jako všichni, co jsou hrdí na to, že jsou in? Ti všichni, které by předchozí věty vyslovili v přesném opaku? A vůbec, mám na co být hrdá?
Povědomí o světě patří k základnímu vzdělání a takzvaný všeobecný přehled je snad samozřejmostí pro nás všechny. Vědět, kdo je prezidentem, jaká jsou hlavní města států EU a které státy v tomto společenství jsou, znát aspoň hrubou politickou a ekonomickou situaci světa. Mít povědomí o nových filmech, knihách, vědeckých objevech a kulturních událostech. To všechno patří k životu vzdělaného člověka. Ale co jakási společenská gramotnost? Vědět, které hvězdy určují styl módy a hudby, znát přední popové ikony, orientovat se v módním odívání a dalších trendech. Neměl by to také člověk znát, aby si mohl říkat vzdělaný?
A co to ještě vzít z jiného soudku. Pokud chci být out, neměl bych být ve svém mimózním světě taky trochu orientovaný? Vědět, které vyšly fantasy romány a kdy kde hraje která undergroundová kapela. Znát přední hvězdy UG scény, alternativní muziky a divadla a možnosti fair trade oblečení. Nemělo by to tak být? Ale tohle není to out-in o kterém chci mluvit.
Být out je in – v tom slova smyslu, že my všichni, co se snažíme být mimo, tak činíme často uměle a donuceně. Jako rebelové bez příčiny, co je moderní je automaticky špatné a hnusné, ať už je to Justin Bieber nebo nový film od Disney, ať už jsou to nejnovější kozačky nebo kabelka od Gucciho. Protestujeme proti mainsteramu a tvoříme si z toho svoji vlastní pózu, svůj vlastní svět outsiderů, ve kterém jste tím víc cool, čím méně popového světa se vás dotklo. Nevíš, co se hraje na MTV? Juch, jsi hustej, máme tě rádi. Nenosíš moderní hadry, ale oblékáš se v Batavii? Ou jé, kámo, poď mezi nás.
Jsme banda podivínů a ousiderů, moderní svět nás míjí, ale není to trochu proto, že chceme být míjeni? Že se straníme všeho, co souvisí s pop kulturou, jakoby to bylo prašivé? A nebo je to vskutku v nás a moderní svět neznáme jen proto, že nás nezajímá?
Jsme out a tudíž in mezi svými schválně? Jsme pozéři? Za sebe se bez mučení přiznávám, že částečně to vyloučit nemohu. Třeba na televizi nekoukám opravdu proto, že to považuji za ztrátu času a móda je pro mě fakt španělská vesnice a kupuju jen to, co se mi líbí. Ale ignorace a pomlouvání pop kultury u mě trochu hraničí s touhou být jiná a dokázat to všem, za každou cenu. Poslouchám divnou hudbu, divně se oblékám, čtu divné knihy a píšu divné články. Líbí se mi to, baví mě to, jsem to já, ale trošinku to taky dělám účelově, protože chci být divná.
Ale víte co? Já se za to nestydím. Každý chceme někam zapadat, každý jsme jen součástí stádečka, ať se nám to líbí nebo ne, ať chceme vyčnívat sebevíc. Jsem součástí out stáda, které ignoruje módu a pop. A jsem jí ráda.
Pěkný článek. Když nad tím přemýšlím, oblékám se často prapodivně. A tento svůj styl jsem si vypěstovala hlavně z toho důvodu, že mě baví, jak se na mě ostatní dívají a jaké mají připomínky. A jsem ráda za to, že se oblékám jinak a lidé si o mně myslí kdo ví co.
A to je důvod, proč jsem out i mezi těmi, co jsou out!
"Poslouchám divnou hudbu, divně se oblékám, čtu divné knihy. Líbí se mi to, baví mě to, jsem to já, ale trošinku to taky dělám účelově, protože chci být divná." Myslím, že týmto si vystihla aj to, čo by som na to povedala ja.
älen ty si to napísala krajšie :D)
Inak, zaujímavý článok…veľmi zamysleniahodný.
A co takhle vůbec se nestarat o to co je in a co je out a co by mělo být in pro ty co jsou out a co by mělo být out pro ty co jsou in a prostě se starat o to, co mě baví?
No to je ovšem téma k zamyšlení…vlastně myslím, že s tebou souhlasím.Lépe bych to nenapsala. Protože já jsem ráda divná, ráda se odlišuju…
zajímavý pohled na věc. asi je to jak u koho. já osobně jsem sice outsider od přírody, vlastně se na mě ta role sama nabalila už před třemi lety (po přestupu na jinou školu) a nikdo se jí o to neprosil. v moderním světě se neorientuji prostě proto, že s ním málokdy přijdu do styku, prostě mám svou cestu, která se s ním zkříží málokdy. ale ruku na srdce, možná, zvlášť v posledních letech.. já nevím, hlavně se snažím prosazovat své názory a vůbec a oni jsou prostě vždycky jiný. i když pochybuju, že bych byla out, protože chci, naopak občas mlčím právě proto, aby nikdo neměl nějaký řeči. a in ve stylu out asi taky nebudu, protože netuším, co je batavie.
Tenhle článek mi něco připomněl a není to zrovna příjemná vzpomínka, ale to sem nepatří. Ono to že se snažíme být jiní mnohdy pramení opravdu z toho, že se na věci trochu jinak díváme, já to tak měla od mala a snažila jsem se to skrývat…ehm no nedopadlo to zrovna nejlépe a tak jsem to vzala za druhý konec . Když jsem zjistila, že zkrátka nikdy nebudu jako ostatní, rozhodla jsem se dát všem na odiv, že nejsem jako oni a teď už to mnohdy přeháním, ale jak jsi řekla, dělám to taky proto že chci a baví mě to. (obzvláště ty vyjevené obličeje mých spolužáků, když si dovolím pronést názor, který je v absolutním rozporu s jejich postojem :D)
Jen tak bokem – já se většinou nerada takhle někde vyjadřuju, ale jelikož tohle byl už několikerý tvůj článek se kterým jsem se jaksi ztotožnila, tak mi to už zkrátka nedalo
Máš naprosto úžasné názory, co setohoto tématu píše. Článek jsem opravdu četla s otevřenou pusou. Smekám.
Víš, co ji na out lidech fajn? Jsou svý! Nehrají si na toho a toho, nechtějí vypadat jako ten a ten. Chtějí být sami sebou. Proto jsem out!
Divné oblečení? Zaujmu. Divná hudba? Líbí se mi, co se mi líbí. Divné knihy? Baví mě. Píšu divné články? Já jim rozumím.
myslím žes to trefila XD
Spousta lidí se prostě potřebuje odlišovat. Já taky. Sice obléct se v Batavii je pro mě (i pro mou peněženku to be honest) představa pekla, ale tak nějak chápu tvůj point. Hadry sinechávám vozit z japonska, a módu miluju možná až příliš, přesto je to móda mainstreamově nemódní. Svými zájmy nezapadám snad nikam, možná mezi pár výtvarných umělců podobného ražení. Ale i když se hodně zamýšlím, nedělám nic schválně, protože chci být out. Moje identita je Jsem. to je jediný slovo co mě vystihuje a je to podstata, díky níž jsem svobodná. Není špatné k něčemu podobnému dojít… do té doby jsem totiž taky dělala věci "schválně" (teď to připisuju pubertě :)).Popkulturu mám moc ráda, ne proto abych ji obdivovala nebo se jí nechala ovlivňovat v životě, ale abych se jí inspirovala pro svá díla. Bez televize žiju taky, ale vzhledem k tomu, že jsem pořád na netu, nelze říci, že jsem snad nějak cool nezávislá na médiích. Tvůj článek mě potěšil, myslím že tohle bylo potřeba, neboť z některých minulých článků Tebou zmíněná póza téměř přetékala. Ze všeho nejvíc ale ocením a zaaplauduji, až přestaneš dělit lidi na IN, OUT, růžový, zelený, barbary, tvůj druh, cizí druh, etc etc a zjistíš, že prostě jednoduše JSI.
[4]: jo, presne takhle to vidim i ja
Co letí a co ne mě nikdy nezajímalo a ani se v tom neorientuju. Kdo frčí, nebo co je zrovna kině, natož co se zrovna hraje- nemám tucha
Příjde mi, že někteří lidi jsou doslova otroci dnešní doby a dělají přesně to, co jim někdo udává , ať už jde o módu, názory nebo hudbu.Sama se vždycky držím jen toho, co se mi líbí a neřeším to, jak se na to dívá někdo jiný nebo jaký je jeho názor.Myslím si, že je lepší, když si člověk sám určí, co je pro něj in, než aby slepě následoval to, co mu někdo udá.Pěkný článek..
Tento článek se mi fakt moc líbí. Já teda patřím mezi ty, které popisuješ jako out. Podle nějaký módy se neoblékám, proč? Neposlouchám pop, proč?
Mám vlastní styl, poslouchám hudbu, která se mi líbí (metal, punk, rock, někdy i gothic), čtu knihy, které se mi líbí, chodím oblékaná jak se mi líbí (černá barva vede!! 
:D). Máš pravdu, být out je in 
Fajn, nechci rýpat, ale – přídavné jméno divný, začíná strácet na významu. Divný je člověk "out" mezi lidmi "in" a naopak. Divný je dneska už pomalu každý…
Kdo je dneska jiný ??
Nikdy jsem se nedokázala zorientovat v tom, co se právě poslouchá v hudbě, co v ní letí. Pamatuji si, že kdysi dávno jsem se o to jednou snažila, ale po pár písničkách, které mi nesedly, jsem se bleskurychle vrátila ke klasice a k Lucce Bílé…Než do kina na slaďáka a novou "bombu", raději si zajdu do divadla a strávím večer se "staršími" lidmi. Než večer na drbací či ožíračkovou párty, zní mi v úších Enya a hltám nové informace z encyklopedijních knich či internetu. Než bombovej slaďák, co právě vyšel oprašuji na poličce raději Dickinosvy Strašidelné povídky. A tak pořád dál. Ve skříni mám ze čtyři trička a černé rifle, do mé kosmetiky patří akorát zubní kartáček…je to má povaha, nemám prostě ráda, když mám něco udělat jen proto, že musím, že to dělají všichni.
Mám-li být upřímná – snaha o zapadnutí ve školách činí tuto oběť, ale zůstat sám sebou, ne moderní loutkou je pomalu více než oběť…
Kolik lidí je stejných jako já ? Dvacet, třicet, čtyricet a mnohem více…
už když jsem viděla název článku přesně jsem věděla co chceš napsat,nad tímhle jsem přemýšlela už tolikrát! taky jsem chtěla napsat něco v tom smyslu,ale já na psaní nejsem,neumím se vyjadřovat a to co napíšu vyzní jinak než jak jsem původně chtěla
já bych teď vážně ráda napsala smysluplnej komentář,ale bohužel to nedokážu,mám vypnutej mozek a usínám,jediný co chci vzkázat,je – děkuju,že někdo konečně napsal tenhle článek 
[14]: jo už vím jak to napsat (alespoň trochu) já jsem taková divná,ale v jiným smyslu než jak to napsal myšák…ve mě je kus šprta,rebelanta,rozumnýho člověka,debila,flegmatika co nemyslí na následky a když na následky dojde tak se chová neuvěřitelně hytericky…. mám hodně naprosto opačných vlastností,v něčem si rozumím s tamtím a v něčem zase s druhým úplně jiným člověkem,ale dohromady si nerozumím s nikým…jsem prostě jiná,ale nechlubím se tím (jestli to vypadá že se tím chlubým :D)
je mi to docela na obtíž…je to šíleně složitý
Divné už je členění na IN/OUT.
Já žiju.
Jsem ON!
Jaké další anglické předložky znáte?
[16]: konečně rozumnej názor
tak ve mě celé toto téma rozdmýchlo potřebu se vyjádřit obšírněji: http://kk666.blog.cz/1110/byt-ne-ze-nebyt
Moje názory byly vždycky trochu mimo většinu, nicméně v pubertálních létech jsem, abych prostě přežila a nezavalily mě pocity méněcennosti, že jsem teda totálně divná (znáte, puberťák potřebuje někam patřit), dělala přesně tohle. To okázalé vymezování se. Takový to, že když už sem teda nemůžu patřit, tak se vší parádou. Dneska už tu potřebu nemám. Dělám to, co mě baví a zajímá a víc neřeším. Změnil mě asi i přechod na vysokou školu, protože najednou mám kolem sebe lidi, se kterýma se dá prostě "jen tak normálně být". To kouzelný slovíčko JSEM, jak už tu padlo. Prostě jsem, existuju.
Já dělám vše jak chci aniž bych se potřebovala k němu kačeřit. Jednoduše jsem taková jaká jsem, pokud by Bieber vydal písničku která by se mi líbila, klidně si ji stáhnu, ovšem je to nepravděpodobné že?
Nejsou IN a OUT lidé. Jsou pouze osoby zralé a nezralé. Ti první používají tato slova skutečně pouze jako anglické předložky.
Vlastně i pojem "mainstream" je dost problematický. Osobně jsem schopen mít určité lidi zařazené v kategorii mainstream jen do té doby než je lépe poznám osobně. Pro charakterizování osobnosti existuje řada mnohem relevantnějších kategorií než to, zda "jedou ve středním proudu". Z vlastní zkušenosti mám čím dál tím silnější pocit, že prototyp mainstreamového jedince (tedy toho čistého IN) je fakt jenom hypotetický..
Píšeš o touze být jiná a to mě zajímá, poslední dobou je moderní se hodě lišit od ostatních, umět co oni neumí a tak poutat pozornost. Podlě mě je to zbytečné sebetrápení, člověk by se tím nutil do stylu oblékání, poslouchání hudby a ke koníčkům které mu vlastně tolik neříkají. Což je věčná škoda, já bych o sobě mohl říct že se věnuji opravdu jen tomu k čemu mě táhne srdce, co mě baví a zajímá, co se mi líbí. Oblékání niak neřešim, ale protože jsem prase je pro mě nejlepší černá barva, mam rád karty, knihy, úmění a nejradši bych bydlel v hobití noře viz můj blog. A po názoru ostatních mi nic neni, záporné názory na mojí osobu rád rozeberu a kladné mě potěší. Mněnit se podle toho co je IN ,nebo se stydět že neznám něakou současnou "rádoby hvězdu" a snažit se to změnit, to mi příjde jako zbytečná přetvářka.
… A kopání si vlastního hrobu.
Já se oblíkám v Batavii, protože jinde se mi oblečení fakt nelíbí
New Yorker, HM apod.mi prostě nic neříká. O mainstreamové idoly se nezajímám, protože mě prostě nebaví, ne, že bych proti nim něco měla a nesnášela je, abych byla drsná. Ale určitý přehled mám, tomu se člověk nevyhne 
S článkem částečně souhlasím, ale na druhou stranu mi přijde, že se poslední dobou až moc řeší, co je vlastně "in", "out" a kdo všechno je pozér a proč. Je v pořádku někam směřovat, mít vlastnosti a názory, na které člověk může být hrdý, a pochopitelně jsou věci, které jsou mu naopak proti srsti. Myslím si, že by se člověk neměl zaměřovat na to, co mu na ostatních vadí, aby na to mohl nadávat, ale spíš se věnovat tomu, co ho zajímá a baví. Žít a nechat žít. Většině lidí trvá, než najdou sebe sama, a do té doby může podléhat "pózám".
Problém (nejen dnešní) mládeže je, že se chce odlišovat od ostatních. Faktem ale je, že se všichni snaží odlišovat tak moc, až nevidí, že jsou všichni stejní. Když 100 lidí dělá stejnou věc za účelem být jiný než ostatní, je to hloupé…
Já taky nikdy nebyl jako ostatní. Ne ani tak, protože bych chtěl, ale protože se se mnou nikdo nechtěl bavit. Po pár letech s knížkama mi už nestačili, protože si libuju v citování klasiků. Tak necháme obraz stárnout místo nás a za pár let uvidíme, jestli se mění lidé k lepšímu…
[16]: Tohle mě rozesmálo! Bezva pointa! :o)
Nikdy jsem tak nepřemýšlela, že chci, nebo jsem OUT. Hodnotím to jinak. Já mám ráda tohle a tamti zase něco jiného. Takže poslouchám co chci, nosím co chci, koupím si co chci, koukám na co chci a zajímám se o to, co já chci. A to bez ohledu na to, jestlik to je, nebo není moderní. Hodnotu tomu přisoudí mé subjektivní vnímání a jestli to někomu druhému také přijde hodnotné, je mi jedno. To je zase jeho věc a když mu bude můj pohled vadit, ať si trhne nohou. Takže si vyberu z toho, kam mám přístup tak, abych já byla spokojená. Na co mi to je, řadit se k IN nebo OUT lidem. Mě je to u dvou půlek, hlavně že jsem já spokojená a mám se dobře
"Poslouchám divnou hudbu, divně se oblékám, čtu divné knihy a píšu divné články. Líbí se mi to, baví mě to, jsem to já, ale trošinku to taky dělám účelově, protože chci být divná."
To je právě ten hlavní a podstatný kámen úrazu – ty NEJSI divná. Jsi úplně obyčejná. Právě proto, kolik je dneska lidí jako jsi Ty, kteří se vyloženě snaží o to za žádnou cenu nezapadat od davu, nejsi v tom nijak divná. Fantasy knížky jsou dneska hodně IN, undergroundovou hudbu dneska může dělat každý netalentovaný magor s kytarou, nakupování v sekáčích se taky šílená móda a největší modní guru si na tom zakládají.
Nejsi divná. Jsi stejná. Jsi normální, klasická, občas z jistého úhlu pohledu až nudná.
A to je právě ten největší průser – lidi co si hrajou na OUT se VŮBEC ničím od zbytku světa neliší. V dnešní postmoderní době, kdy už se filozoficko-politologicko-sociologicko-umělecké křivky vyrovnaly, to totiž ani nejde.
Jinak, to, že se třeba v pubertě někdo se svými názory vymyká průměru může znamenat, že je mnohem inteligentnější, ale taky to může znamenat čistě to, že holt dospívá o něco dřív. Lidé se během života mění, vyvíjí se, mění se i lidi kolem nich, mění se prostředí ve kterém žijí, jsou ovlivňování a jejích názory se prostě pořád vytvářejí. (Tedy, mělo by to tak být, bohužel to nění pravidlo a na tomto blogu to vidím hodně teda).
I když nakonec, když si někdo díky tomu, že je hrdý, že nemá doma televizi, dneska, v době satelitu, kdy je možné si v TV pustit cokoli člověka zajímá, sledovat vzdělávací, hudební, alternativní programy, připadé nějak výjimečně.. tak proč vlastně ne, že :)))
Dobré zamýšlení, podobně jsem se zamýšlela nad originalitou.
Svým způsobem to je naše póza, že se před tím, co nás nezajímá uzavíráme. jsem ráda, že už ani v našich školníh řadách se neřeší, co je in a out, ale třeba taková věta "to je trapný" mi ježí chlupy na zádech. A klidně budu trapná za nějaký svůj názor (za hadry ne, ty jsou totiž prý stylové, ale není to to, co letí, ale to je zas mě fuk). Kdo to slovo jen vymyslel?
[30]: Ať už to pramení v reálným postoji, kdy se člověk fakt nechtě začne v nějakým společenství lišit, tak vzít to podobně drastickým stylem není podle mě hrdinství. Uzavřít se do tý svojí "divný" pózy a ignorovat to kolem, neřku-li nad tím okázale ohrnovat nos je spíš nevyspělost. Dokázat tolerovat i ten "střední proud" je teprve umění.
Každý mimon je out. Ale právě to okolí dělá z mimoně toho pozérského mimoně. Každý se po čase začne chovat (byt jen minimálně) tak, jak se to od něho okolí požaduje. A takové nálepky se těžko zbavuje
Například já platil vždy za metalistu. Jednou někdo slyšel, jak poslouchám EBM, aggrotech a industrial a hned lítaly otázky "Ty si změnil styl?!" nebo "Co to posloucháš?!". Stejné šoky vyvovalo i mé číro, díky čemuž jsem asi rok byl pokládán za punkáče a anarchistu. Jakmile jsem si dal hlavu dohola, tak všichni chytli šok, že se ze mě stal ze dne na den nacista.
Ale nikdo zkrátka nedokáže pochopit, že existují i lidé, kteří se svým účesem nesnaží něco dokázat.
[21]:[22]: Take dobre receno.
[25]: O tom obchode jsem az doted neslysela, ale koukala jsem prave na jejich stranku a je to opravdu pekny styl. Ovsem daji se najit i levnejsi varianty v podobnem stylu; ja osobne mam nizsi limity nez 600 Kc za jednu halenku.
Tedy prilezitostne bych si neco odtud i koupila, ale poskladat z toho cely satnik bych financne nezvladla.
To je zajímavý článek. Rovnou se přiznávám, že když jsem svého času byla také tak ,,krutopřísná", dělala jsem to vskutku čistě účelově, z velké části to byla ona snaha být IN, ale z té druhé strany, přestože jsem si se zbytkem pdobně ,,krutopřísných" lidí vlastně příliš nerozuměla, nerozuměla jsem jejich potřebě se každý týden ztřískat a přespávat někde pod širákem, aby si doma papínci nemysĺeli, že josu jejich dětičky závislé na jejich péči. Ačkoliv stejně byly, ale to jsem odbočila. Pravda, že jméno Justin Bieber jsem poprvé slyšela minulý semestr od svého spolužáka, a když zjistil, že nevím, o kom mluví, zíral na mě jak na ufona. Prostě tenhle typ pop kultury, kdy se lidi klaní dětem, které dostal pár snaživých a ziskuchtivých manažerských ručiček nahoru, je mi také cizí. Nicméně i některé tzv. popové hudebníky můžu jen chválit za vlastní povedenou tvorbu. Modu částečně sleduji, ale na fashion weeky nechodím a lifestylové magazíny nečtu
úplně zavrhnout pop kulturu nebo jí naopak naprosto propadnout – obě možnosti se mi zdají být jakousi snahou zapadnout a vynikat zároveň, ukázat všem, jak jsem děsně cool – a je jedno, zda mám na sobě to či ono. Pokaždé je to úlet na jednu stranu. U mě v době těžkého pubertálního zblbnutí to tak bylo… klidně přiznávám, láska k černé barvě měla být něco jako jasně viditelná revolta a opovržení vůči růžovoučké a zároveň projev příslušnosti ke skupině těch ,,drsných zlounů"… takže asi tak..
Pro mě je to o vlastní spokojenostti. Pravda, ne vždycky jsem se sebou spokojena a cítím se dobře, ale naštěstí vím, že se stím dá pracovat. Nepotřebuju si dávat nálepku in nebo out. Ve svý podstatě jsme každý sttejný. Jen se zajímame o různý věci, aproto se vytvářejí jakési skupiny. No a jestli si nějaká skupina vymyslí určitá pravidla, je to její věc. Já si žiju podle sebe. Chvíli jsem tam, chvíli zase někde jinde…:-) A když někdy něco odsoudím (jako že se mi to stává celkem často, protože odsuzování je hodně zažitej lidskej zlozvyk), snažím se to odnaučit a být k druhým neutrální.
ja osobne jsem treba na zacatku puberty, kdyz jsem tyhle veci zacala tak nejak vnimat a resit, chtela byt strasne in, vyrovnat se, byt jako ostatni, pak jsem zjistila, ze na to nemam, tak jsem se chtela za kazdou cenu lisit az jsem zjistila, ze na to taky nemam…no a pak jsem dospela k bodu, kdy jsem zjistila, ze nejlepsi je byt sama sebou, co je in a co je out neresim, delim veci na libi-nelibi a jestli to ma nekdo naopak, tak je to jen dobre, byla by nuda, kdyby jsme byli vsichni stejni a vsem se nam libili stejne veci:)
Taky o tom často přemýšlím. V některých případech to póza určitě je, ovšem na druhou stranu jsou i lidé, kteří prostě jsou skutečně takoví (a nemyslím jen alternativce, ale i všechny ty diskofily a hiphopery). Nemusejí to všichni dělat proto, aby zapadli do svého stáda, někoho to tak může skutečně bavit.
Ačkoli ano někdy jsem ráda, že jsem divná a snažím se to živit, na druhou stranu, kdyby Justin Bieber uměl zpívat a poslouchali ho všichni nebude se jeho koncertu bránit (takhle bych se samozřejmě bránila vším dostupným). Nejsem pozér svým stylem, jelikož nic takového nemám, ovšem jistou dávku pozérství asi nezapřu, ačkoli bych ráda.
[32]: Tomuhle rozumím, nálepek a škatulek je těžké se zbavit a ještě těžší je vysvětlit, že se jich vlastně nezbavuju, portože jsem nikdy žádné neměl.
Taky se mi nelíbí popová scéna. Já taky poslouchám divnou hudbu. Hlavně Ukrajinský a Rumunský folk. Ale teď jsem si oblíbila muzikál Krysař. Je to moc dobrý muzikál. Ale meditovat se při tom nedá.
Tak to, co jsi popsala, to je vlastně pozérství na módu toho být OUT. Jasně, taková skupina asi je, ale třeba já se za ní nepovažuju, dělám si co chci, jak chci, kdy chci a klidně i bez důvodu, protože je mi to tak přirozené. Neznám státy EU a nedejbože jejich hlavní města, protože je to nuda. Absolutně mě to nezajímá. A klidně ať o mě kdokoliv říká, že jsem ignorant, právo na názor má každý, že jo.
Poslouchám taky co se mi líbí. Od zlohudby až po nějaký ten kousek popu. U mě asi chybí to, o čem jsi psala → touha někam zapadat. Jsem sám, pokud někam zapadnu tak OK, pokud ne, tak to beru tak, že to není moje chyba.
A ono asi i půjde o to, za co se člověk považuje.
Mně je teda úplně jedno, jestli jsem out nebo in. Mám ráda věci, který moc lidí nezná (deathrock), nechápe (obojek), nebo se jim hnusí (rakev na krku a platformy). Potřebuju si jí svojí vlastní cestou a jestli se zrovna kříží s tím, co je aktuálně považováno za módní nebo ne, to mě tak netrápí. Mně se žije dobře tak, jak žiju teď.
Přesně tohle je věc, nad kterou jsem dost poslední dobou přemýšlela. Dřív jsem se taky pořád tvářila, že jsem děsně zlá, tvrdá, nepřístupná a hustodémonská a jediný efekt, který to mělo, je to, že za mnou teď postupně chodí různí spolužáci a přiznávají, že se se mnou dřív nebavili, protože se mně báli. A beze srandy, prosím pěkně. POstupně jsem dospěla do stádia, že neřeším, jestli je něco pop, rock, opera nebo hrdelní zpěv, ale jestli mě to zaujme. Nemluvě o tom, že ne pokaždé mám náladu na určitou hudbu. Asi toněkomu bude připadat jako zvrhlost, ale jsem schopná mít vedle sebe v přehrávači Tarju, Radůzu, Lady Gagu,soundtrack z Let´s dance a k tomu všemu třeba Blood Stain Child, Edguy a Dead by April. Co se týče oblečení, jeden den mám bílý punčochy a krajkovou sukýnku, jinej den glády a třetí den jen džíny a tričko. Protože si myslím(a teď budu citovat lady Gagu, takže odpůrci nechť si zacpou uši),že je naprosto jedno, co máte na sobě a jak vypadáte, protože je to jen maska a uvnitř jste pořád stejní. Obojek na krku z vás nedělá emoční zrůdu a růžová vám nutně nevymyje mozek. Takže toť můj názor. Vykašlete se na IN a OUT, pak vzniknou daleko zajímavější kombinace.
[41]: Libi se mi tenhle komentar, pripomina mi to me samotnou v te ruznorodosti oblibene hudby i stylu oblekani a citat je taky pravdivy, prestoze Gaga je mi velmi nesympaticka.
Je to zajímavý postoj. Osobně když se rozhlédnu ve svém okolí po těch co by se dali označit za ,,out" lidi mimo mainstreem, tak vidím že to dělají proto že jsou tak šťastní.
Já zas dělám věci tak jak se mi to líbí a co považuju za zábavné, účelné apod. Nějak se nestarám co si ostatní myslí dokud mě kvůli tomu neotravují. Proto aby mi dali pokoj se snažím nenosit příliš výstřední oblečení aspoň pokud kolem mě není skupina stejně oblečených
No vidíš a jsem hrozně free a cool protože nemám ráda současné mainstreamové hvězdy. But I like pop. Iggy Pop.
Líbí se mi tvůj přístup. Nejsi jako většina ostatních, co zveřejní vše hned po tom, co to přenese do virtuální podoby. Na tvém výše napsaném článku jde vidět, že jsi nad daným tématem přemýšlela, zabývala se jím do hloubky.Ale teď k onomu tématu.
Myslím, že každý je v jistém slova smyslu pozér. Podle mě, máme v povaze tu sebestřednost, tu touhu uznání, nebo obdivu od okolí. Sice to většina lidí formuluje jiným stylem než ti "ostatní", ale v samotném základu jsem já, ty a všichni ostatní vesměs stejní. Člověk přesvědčuje ostatní i sám sebe o své individualitě, ať už tím či oným způsobe.
Jinými slovy, souhlasím s tebou.
P.s. omluvte tenhle komentář, melu z posledního