Na vaši žádost jsem se pustila jsem do zveřejňování svých (většinou dost starých) básniček, které aspoň trochu zavání vtipem a humorem. Jednou z nich je i básnička o pomeranči, kterou jsem vyplodila podle skutečné události – nad topením jsme doma sušili pomeranče, tuším v rámci nějaké vánoční dekorace, a mě vás to tak dojalo, že jsem to musela zvěčnit ve verších:)
Je to vážně smutná věc
Taková smrt usušením
Pověs plátky pomeranče
V obýváku nad topením.
Pověs ho tam za kůrečku
propíchni mu dužinu
šťávu ztrácí pomaloučku
z těla každou hodinu.
Týden ho tak viset nech
Za oknem a nad topením
Pomeranči je to pech
Taková smrt usušením.
Ale tak kdyby ho smrt nečekala v podobě usušení, nejspíš by ho někdo sněd a když ani to ne, shnil by. Takhle bude aspoň moct dělat parádu
Já myslím, že na tohle stačí jedno slovo – úžasný!
Morbidní to básnička o pomeranči, ale dobrá ;D
Dobré no
[1]: A bude krásně vonět pokojem
Elegie za pomeranč?
[6]: tak nějak:D
Super hele
Povedený
A hned mě napadlo pokračování 
A vedle něj
citrón na kříži
říká mu Hej,
smrt má se blíží …
Jak ozdoba tam visí,
náhle vůni vypustí
a nosánek čísi
zaplesal radostí …
Cho cho
Počkej, až se to dozví jeho příbuzní, ti tě jednou na oplátku usuší taky 
Pěkná básnička, tleskám. Taky bych takhle chtěla umět psát.